Usedám k počítači, na němž má vzniknout pokud možno ucelený medailonek dlouholeté členky loutkářského souboru Říše loutek a také po víc než desetiletí jeho umělecké vedoucí – Hany Zezulové se zvláštními, až skoro sentimentálními pocity. Nestává se člověku často, aby sledoval životní i uměleckou dráhu svého současníka od jeho dětských krůčků až po okamžik, kdy by mohl před odchodem na zasloužený důchod právem bilancovat.
Tím samozřejmě nechci říci, že je tento odchod na pořadu dne – anebo dokonce žádoucí. Pravý opak je pravdou, nicméně dovršení šedesáti let jistě pádný důvod alespoň k dílčímu bilancování absolvované tvůrčí činnosti přímo nabízí, takže se tohoto úkolu rád chopím, už proto, že mne s Hankou i s jejím mužem Janem Novákem pojí opravdu celoživotní přátelství – a mimochodem taky to, že jsem stejně jako oni zplodil čtyři dcery, při kteréžto zmínce Hanka nikdy neopomene zdůraznit, že jsem jim byl zářným příkladem.
Příspěvek z mezinárodního sympozia Loutkové divadlo napříč generacemi – loutkové divadlo pro dospělé, který se uskutečnil 2. 11. 2008 během Přeletu nad loutkářským hnízdem za podpory Visegrad Fund.
Dlouhá ohnivá čára na obloze protne prostor a zmizí v hloubi vesmíru. Znovu se objevuje a znovu mizí. To Prométheus s pochodní v ruce hledá ve tmách, aby ji konečně předal těm, které tak dlouho hledal…
Těmito slovy popřál v r. 1933 dr. Jindřich Veselý na konci své obšírné zprávy o činnosti UNIMA v letech 1929–1933 této mezinárodní loutkářské organizaci. „Nechť žije, roste a vzkvétá!“ Těmito slovy vítáme i my 80. výročí této organizace, která byla založena 20. května 1929 v Praze.
Příspěvek přednesený na stejnojmenném mezinárodním semináři pořádaném 2. 11. 2008 u příležitosti Přeletu nad loutkářským hnízdem.
Myslím, že vývoj loutkového divadla v českých zemích má svá specifika zejména v rozsahu působení, rozšíření do nejrůznějších složek společenského života, pochopení významu pro výchovný systém, možnosti rozvoje všech částí tvůrčího procesu…
Existující monografie a studie o práci profesora Josefa Skupy, stejně jako řada vzpomínkových glos, útržků historického zařazení tohoto umělce ve vývoji českého divadelnictví, vznikaly převážně v době totality, svázány se striktně uplatňovanou ideologii, naplňováním pravidel socialistického realismu. Tím byl vytvářen Skupův obraz tak, jak komunistický režim potřeboval…
Vybrat v jedné zemi více dobrých inscenací pro festival sezóny není snadné a všichni organizátoři takových akcí to vědí. Ti, kdo sestavují program Přeletu nad loutkářským hnízdem se o to snaží každý rok a záslužné je, že zvou programově také divadlo z jiné země na znamení, že se nebrání kontaktům se zahraničím. Letos navíc ještě proběhla mezinárodní konference na téma Loutkové divadlo pro dospělé…
Dokončení studie Jany Vozábové, kterou jsme publikovali na pokračování v celém letošním ročníku Loutkáře, se věnuje námětům a příběhům balijského divadla.
26. 4. 2024
Buchty a loutky, Praha
Postradatelní
11. 5. 2024
Divadlo DRAK, Hradec Králové
Válka světů
Josef Brozman (2. 4. 1949)
Marta Bártková (4. 4. 1929)
Jiří Švec (4. 4. 1939)
Miroslav Skála (6. 4. 1924)
Aleš Kisil (8. 4. 1964)
Kateřina Melenová (9. 4. 1964)
Hana Lamková (11. 4. 1934)
Jiří Ferby (14. 4. 1964)
Josef Špachta (15. 4. 1934)
Petr Matásek (17. 4. 1944 – 25. 7. 2017)
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Marta Jurečková (23. 4. 1944)
Bohuslava Roháčková (25. 4. 1949)
Alena Popelková (28. 4. 1944)
Zuzana Skalníková (20. 6. 1949 – 12. 4. 2019)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS