Aktuální číslo: 2/2023

V tomto čísle časopisu Loutkář čtenáře zavedeme na stále se rozrůstající festival vysokých uměleckých škol Gaudeamus Theatrum do Hradce Králové, na poměrně zánovní festival loutkového divadla pro dospělé Loutex (Praha), anebo na taktéž pražskou víkendovou akci pořádanou redakcí časopisu Svět a divadlo a Alfrédem ve dvoře Ohromné maličkosti. A to už jsme s těžkým srdcem a jen z kapacitních důvodů vzdali podrobnější referování o festivalech, jako jsou na jaro přesunutý kladenský Amplion, pražský Kuk a rovněž pražské, nicméně programem regionální Dítě v Dlouhé, nebo celá kaskáda postupových přehlídek amatérského loutkového divadla, z níž vám přinášíme alespoň sumarizující shrnutí.

Hlavní téma tohoto čísla je nikoli ze zdejších loutkářských luhů a hájů, ale z velmi vzdálených tropických pralesů. Přeneseme se v něm společně do exotické Indonésie a nahlédneme do dějin i současnosti především balijského loutkového divadla wayang kulit. Velké poděkování patří zejména dvěma dámám, které do čísla zásadně přispěly: teatroložce se zaměřením na kultury jihovýchodní Asie Janě Wolfové a indonesistce Kateřině Hankeové. Na titulní straně čísla se pak usmívá hvězda balijského loutkářství, dalang a choreograf I Made Sidia, s nímž v čísle přinášíme rozhovor.

Samozřejmě nemohou chybět ani naše portréty věnované inspirativním osobnostem nebo souborům české loutkářské scény. Tentokrát představíme v cyklu úspěšných scénografek Mariannu Stránskou, která je zároveň spojena i s naším dalším seriálem o kočovných loutkářských souborech – tentokrát tedy bude řeč o její divadelní skupině Žebřiňák. V brněnské lince tohoto čísla si představíme nového uměleckého šéfa Divadla Polárka, herce a dnes především režiséra Jiřího Hajdylu, a také vynikajícího umělce Antonína Maloně, který je osobností tohoto čísla a zároveň je i dalším řezbářem, jimž letos v Loutkáři věnujeme systematickou pozornost.