Mydlářovský dům v Chrudimi v novém

O úpravách v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi jsme v poslední době v Loutkáři informovali už několikráte – zmiňovali jsme novou fasádu, úpravu vnitřních prostor i výstavy, nedočkavě jsme však čekali na nové řešení stálých expozic. Jsou už od března návštěvníkům přístupné, a tak se ti, kteří se do Chrudimi chystají, nebo se o osudy tohoto v Čechách svou koncepcí ojedinělého loutkářského muzea zajímají, právem ptají: Jaká je nová prezentace sbírek v Chrudimi? Jednou větou: Přehledná, elegantní, vzdušná, vkusná, s promyšleným výběrem toho nejzajímavějšího, co muzeum nabízí.

Je však třeba hned na počátku říci, že je to expozice galerijního, ne muzejního typu, která klade důraz na řemeslnou prezentaci jednotlivých artefaktů, a že se tedy převážně zaměřuje spíše na výtvarnou, nikoli divadelní podobu a kontext exponátů. Jednotlivá patra představují samostatná témata týkající se především českého loutkového divadla (tradičního i ukázek z první poloviny 20. století), poslední patro je věnováno loutkám orientálním.

„Zelené patro“ v I. podlaží prezentuje tradiční české loutky kočovných marionetářů i zadní prospekty scén. Jsou zde varietní loutky – oblíbení dupáci (jednodušší i dvouhlaví s možností proměny tváře), metamorfózy, včetně spektakulární montgolfiéry či u diváků kdysi tolik populární „mořská drůbež“ z Fausta. Z vitrín se na nás dívají loutky překrásně řezané i naivně stylizované, které mnohdy vypovídají i o jejich tvůrci. Škoda jen, že právě zde chybí bohatší obrazový materiál dokazující práci s nimi, tedy již zmíněnou divadelní vazbu. Jednotlivé fáze možností proměn metamorfóz i dupáků jsou zde zastoupeny vlastně jen velmi skromně a citelně chybějí celky s dekoracemi. Přechod z této místnosti do menší, vyhrazené rodinným divadlům, tvoří až filmově-ateliérová místnůstka představující v jisté výtvarné licenci dobovou řezbářskou dílnu, která svou atmosférou dává prostor pro návštěvníkovu fantazii.

Velký potenciál českého loutkového divadla v období moderny a v první polovně 20. století prokázala už knížka manželů Jiráskových Loutka a moderna, a tak nepřekvapí, že právě tato část expozice v tzv. „červeného patra“ je v citlivém výběru jednou z nejzajímavějších. Objevují se zde dokonce loutky, ale i obrazy a fotografie ze sbírek muzea, které byly doposud návštěvníkům neznámé a jsou tedy i pro znalce skutečným překvapením. Velká kolekce kostýmních i scénických návrhů Anny Suchardové-Brichové, která tolik připomíná dobové směřování slavného Bauhausu, málo známé loutky z Divadla feriálních osad či dokumentačně ojedinělá fotografie sedmnáctiletého Jiřího Trnky s jeho učitelem Josefem Skupou. Zajímavě je zde prezentován fenomén postav Spejbla a Hurvínka a vývoj jejich výtvarné podoby. Divácky atraktivní je pak předvedení nejrůznějších maňáskových hlav rotujících na malých točnách ve výřezech výstavní stěny. Pohled na tyto malé scénky a zejména jejich pohyb – to je právě moment, který spojuje statické exponáty s vizuální akcí a zdá se být cestou, kterou by se v budoucnu prezentace sbírek v Chrudimi mohla ubírat.

Také partie věnovaná nejrůznějším loutkám (co do velikosti i výtvarného provedení) pozoruhodného českého divadelního fenoménu „rodinných divadel Partie věnovaná nejrůznějším loutkám (co do velikosti i výtvarného provedení) pozoruhodného českého divadelního fenoménu “rodinných divadel„, je velmi vděčná.

Rozhodně výtvarně nejatraktivnější je “šedé patro„ představující bohaté sbírky muzea z Číny, Japonska, Vietnamu, Indonésie, Barmy a Indie. Pestrost technologií je zde zastoupena bohatě – od vajangů golek, přes stínové loutky, vodní loutky, zdobené barmské marionety, čínské maňásky, loutky divadla bunraku… Stínové loutky mohou návštěvníci obdivovat na stěnách s průsvity, velká kolekce asijských loutek je pak podle jednotlivých oblastí i způsobu hry naaranžována ve vitrínách s prvky navozujícími atmosféru prostředí (bambusové tyče apod.). Tato kolekce, s níž snad může co do pestrosti soutěžit jen pražské Náprstkovo muzeum, přesvědčivě dokumentuje původní záměr tvůrců muzea – předvést skutečnou bohatost stylů a technik tohoto umění ve světě vůbec.

Specializovat se na české loutkové divadlo a soupeřit v muzejní dokumentaci historie českých loutek s Národním muzeem, sbírkami v Moravském zemském muzeu, plzeňském Muzeu loutek či s poklady soukromých sběratelů by určitě nebylo šťastné, a také to od začátku nebylo cílem chrudimského Muzea loutkářských kultur. Pro širší orientaci na loutkářství jako celek mluví i fakt, že je dnes u nás, pokud jde o české loutkové divadlo a prezentaci jeho historické i současné podoby, značná konkurence. Řada divadel si totiž uvědomila, že loutky nemusí svůj život končit v jejich divadelních skladech, a tak vznikla řada tzv. “loutkářských muzeí„, přesněji řečeno “divadelních galerií", které se mohou pochlubit pro tento účel i speciálně koncipovanými prostory. Probudila se v tomto smyslu i regionální muzea a dokonce i některé amatérské loutkářské soubory. Chrudimské muzeum s širším záběrem pohledu na loutkářské umění u nás i ve světě tak má jedinečnou šanci udržet si i v této konkurenci své specifické postavení.

Nová podoba Mydlářovského domu však nejsou jen vitríny s loutkami. Vkusně pojednaný interiér vychází vstříc návštěvníkům nejen v přívětivější vlastní recepci muzea, ale i obchůdku – kavárničce, kde se dá zakoupit loutkářská literatura i loutky (na rozdíl od pražských obchodů opravdu za příznivější ceny). Také herna, která slouží pro přednášky, vernisáže i edukativní projekty, je svým umístěním návštěvníkům blíž.

Kromě výtky, která je spíše zamyšlením do budoucna a týká se onoho divadelního kontextu vystavovaných objektů (způsobu hry s loutkou, proměny jednotlivých hracích prostorů), bych se snad ještě jen přimlouvala za zřetelnější popisky u jednotlivých exponátů. Ty, které jsou umístěny na skleněných vitrínách, jsou čitelné opravdu jen velmi zblízka. Jinak jsou výtečně připravené v každé místnosti informativní panely a pochvalu zaslouží i zasvěcený komentář k exponátům, který při prohlídce muzea podávají kurátorky.

Takže tolik o nové expozici. O tom, jak bude působit na vás, se můžete přesvědčit denně mimo pondělí (novinkou jsou ve středu prodloužené návštěvní hodiny), nebo se mnohé dočíst na nových webových stránkách muzea, ale hlavně to docela určitě musíte při Loutkářské Chrudimi vidět na vlastní oči. Pozor! Chystá se tu právě u příležitosti téhle významné loutkářské události řada dalších akcí a překvapení!

[tento článek vyšel tiskem v čísle 3/2013]

Nina Malíková, 17. 6. 2013

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.