Foto: Archiv Divadla AlfaTitul nové hry tandemu Tomáš Jarkovský-Jakub Vašíček Čert tě vem! je známou „odpovědí“ na divadelnické zaklínadlo Zlom vaz! Text, inscenovaný Tomášem Dvořákem v plzeňské Alfě, však ve fabuli plní tento pokyn doslova.
Mladí autoři prezentují tentokrát sedm neřestí (chamtivost, lenost, chtíč, obžerství, závist, hněv a pýchu), které způsobily to, že se konkrétní hříšník pod vlivem své nezřízené charakterové vlastnosti vždy upsal ďáblu, který jeho tužby uspokojil a posléze ho odevzdal peklu. Jednotlivé příběhy rozehrávají potulní komedianti, principál Kumpáno (Petr Borovský) a jeho pomocnice Elfrída (Milena Jelínková) se sadou loutek různého typu, od „klasiky“ marionet až po manekýny rozměrů člověka.
V příběhu o chamtivosti hraje důležitou roli hudba (Michal Vaniš), čert ve svůdném ženském (neloutkovém) provedení vyhmátne u chtivého, jinak sešlého chlapíka jeho neřest a při prozpěvování téměř hitové melodie se sloganem „Hrnečku dávej, zlaťáčky, syp, syp, syp,/ Jen nepřestávej, spolu nám bude líp!“ ho pomocí bezedného peněžního zásobovače zničí. Lenost je prezentována v příběhu méně vynalézavém, možná téma samo mladé tvůrce poněkud negativně inspirovalo. Při předestření problematiky chtíče jako by autoři poněkud překalkulovali to, že mysleli na cílového diváka, dětské publikum. Vysvětlování s býčkem a jalovicí působí trochu nejapně, i když oba interpreti ho zvládají s šarmem. Nositelem problému je koktavý Vašek, který kvůli svému handicapu nemůže navázat erotické kontakty, po smlouvě s ďáblem se však všechno mění. „Venca krví podškrábne se,/ čert se směje pod vousy,/ pak Vaškovi těžkou rašplí/ jazyk řádně přibrousí“. Nekoktající proutník má pak každou, po které zatouží, posléze je otcem potomků, které lze počítat v trojciferných hodnotách. Když dochází na obžerství, zprvu chudému jedlíkovi nabídne čert případně ďábelské toasty, a pak už může nastat i výtvarně velmi důmyslná žranice (včetně soutěže s bernardýnem, kdo toho víc spořádá). Závist je odstartována dvojverším „V pondělí ráno Mařka vstala,/ do zrcadla se podívala“. Zjistila, že jí to nesluší a po čertovské nabídce se rozhodla ke kombinaci vnad z různých krásek na sobě samé. Že pak vypadala ještě hůř, není třeba dodávat. Dlužno podotknout, že v této „povídce“ autorům trochu dochází verbální střelivo („Slunce až bude zapadat,/ tak řekni mi, jak chceš vypadat“). Paradoxně v příběhu, který se víže ke hněvu, je výraznější erotický náboj, než při probíraní chtíče. Hněvna s Čertem, který předstírá, že jí bude pomáhat v domácnosti, aby byla spokojenější, uzavřou předmanželskou smlouvu (podepsanou krví). V jejich vzájemném škorpení je značné partnerské napětí, které pak přechází v reálný konflikt mezi Elfrídou a Kumpánem. Ona ho po hádce opouští a až po prezentaci posledního příběhu o pýše, který (jak jinak) prezentuje konečně příběh o Faustovi – ze všech pojednání o neřestech je tato položka nejsofistikovanější -, se k němu přece jen navrací.
V anotaci na divadelní produkci se lze dočíst, že tvůrci byli inspirováni nejenom faustovskou legendou, ale také Felliniho filmem Silnice. Elfrída Mileny Jelínkové ovšem není žádná Gelsomina, svým temperamentem i laškovnou interpretací zpěvních partů suverénně zaplní jeviště. Borovského Kumpáno je kus chlapa (jak jsme u tělnatého herce zvyklí), působí jako kočovník, který svou káru táhne po štacích už nějakou dobu a vykazuje sympaticky smířenou únavu. Oba výborně ztvárňují jednající postavy, ona však přece jenom nepatrně přehrává v momentech, kdy nevede loutky a je „za Elfrídu“. Tomáš Dvořák režíruje inscenaci jako dynamické střídání jednotlivých příběhů v různých stylech, které lze už zaznamenat nejenom v literární, ale i výtvarné složce. Hříšníci i čertíci jsou výtvarnicí Danou Raunerovou půvabně karikovaní (chybu nemá svítící personifikovaný Břich v první „pohádce“), obešel bych se ovšem bez dvojrozměrných satirizujících obrázků vichřičných krásek v povídce o závisti. V textu lze vychutnat půvabné drobnosti, určené spíš dospělým („pekařka kyprá právě vstala/ a na koláčky zadělala“), jiná libreta Jarkovského a Vašíčka (Neklan.cz, Gagarin!) však považuji za invenčnější.
Ve výsledku jde ovšem o solidní „výrobek“ Made in Alfa.
Divadlo Alfa, Plzeň
Tomáš Jarkovský–Jakub Vašíček: Čert tě vem!
Režie Tomáš Dvořák, výprava Dana Raunerová, hudba Michal Vaniš, dramaturgie Pavel Vašíček.
Psáno z premiéry 10. prosince 2012.
[tento článek vyšel tiskem v čísle 1/2013]
Jan Kerbr, 15. 3. 2013
21. 11. 2026
Malé divadlo, České Budějovice
Babi Bejvávalo
6. 12. 2026
Divadlo MINOR, Praha
Tajný život stromu
1. 1. 2026 – 31. 12. 2026
Rok loutkového divadla
4. 11. 2026 – 8. 11. 2026
36. Přelet nad loutkářským hnízdem
Vladimír Štancel (3. 1. 1964 – 10. 11. 2016)
Jiří Srnec (29. 8. 1931 – 29. 11. 2021)
Markéta Černá (1. 11. 1956)
Bohumír Koubek (8. 11. 1931 – 29. 8. 2018)
Petr Pachl (9. 11. 1941)
Josef Lamka (12. 11. 1931 – 6. 7. 2009)
Miroslav Krobot (12. 11. 1951)
Pavla Lustyková (17. 11. 1971)
Karel Klouda (18. 11. 1941)
Eva Hanžlíková Křížková (22. 11. 1942 – 21. 11. 2006)
Zita Morávková (24. 11. 1971)
Dana Lvová (25. 11. 1951)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS