Můj atlas světa, Divadlo MinorFoto: Archiv Divadla Minor

Napříč světem za 60 minut aneb Můj atlas světa

Nejnovější premiéra divadla Minor navazuje volně na úspěšnou inscenaci „Moje první encyklopedie“. Téměř totožný tvůrčí tým pod vedením režiséra Jiřího Adámka se tentokrát zaměřil na starší dětské diváky, které s sebou vzal na cestu kolem světa.

Inscenace se neskládá z „klasického“ vypravování, které by sledovalo jednotnou dějovou linii příběhu, ale nabízí pestrou cestovatelskou mozaiku plnou nejrůznějších zážitků. Toto volné pásmo poskládané z výletů do nejrozmanitějších zemí připomíná více než kompaktní divadelní tvar jakýsi edukativní workshop zpestřený hravými prvky a motivy. Herci jako průvodci hrou se pohybují celým sálem, na mnoha místech živě komunikují s publikem, ptají se diváků, kam by se chtěli podívat a kde už byli, dávají dětem kvízové otázky a společně si vysvětlují nejrůznější související termíny a pojmy. Jinak ale Můj atlas světa není nijak přehnaně upovídaný. Naopak, hlavní síla inscenace stojí především na rytmu, hudbě, zpěvu a pohybu, o které se starají protagonisté samotní. V prostém plátěném oblečení umějí šikovně rozehrát atmosféru rozličných kultur. Stačí jim k tomu jednoduché znaky, jako květinový věnec kolem krku a ananas na Havaji, pestrobarevné hábity a typické popěvky afrických kmenů a podobně. Nenásilně přibližují životy lidí a jejich denních starostí i potěšení napříč kontinenty. Spolu s místopisem se tak vynořují i další nosná témata, jakými jsou sucho, denní lopocení se za obživou, hlad, zábava, vzpomínky i starodávné tradice.

Téměř prázdné scéně dominuje kulatá dřevěná točna na povrchu s vymalovanými světadíly naší planety. Objekt je to variabilní, tvárný a jeho jednotlivé čtvrtiny lze zvedat, upravovat a dotvářet s pomocí dalších předmětů. Přeměny jsou rychlé, viditelné a o to zábavnější. Někdy se dokonce stávají i přímou součástí hry. Třeba ve scéně, kdy se herci s diváky vsadí o to, že dokážou do dvaceti vteřin na scéně postavit iglú. S hlasitým odpočítáváním publika se jim to s přehledem podaří a v prosvětleném bílém stanu pak rozehrávají stínové divadlo o psím spřežení, které se vydává na lov ledního medvěda. Výrazným prvkem inscenace je zapojení kamery. Jeden z herců snímá v určitých sekvencích dění na scéně, které je pak promítané na velkou zadní plochu jeviště. Z dálky hůře viditelná animace malých loutek tak záhy ožívá v novém, výtvarně působivém projevu. Mísení divadelních a filmových postupů rozšiřuje pestrost celé inscenace. Nápadité je využití především u vyobrazení vietnamské vesnice s jejím všednodenním životem. Pěstování rýže, modlitební chrámy, návštěva sousedů – vše je vyobrazeno v rozměrech malé makety, uvnitř které se pohybují několikacentimetrové postavičky důvtipně voděné jídelními hůlkami. Hlasově i herecky jsou kombinovány s živými herci a jedná se o opravdu působivé místo inscenace.

Nabídka prostředí a motivů inscenace je opravdu pestrá, a čím více dětské diváky vtahuje do interakce, s tím větším ohlasem se setkává. Děti například společně s tvůrci oslaví také specifický mexický svátek mrtvých. V mírně strašidelné atmosféře přitom vzpomínají na své blízké mrtvé a spolu s jednou z hereček (Naďa Husáková) i na jejího dědečka-myrmekologa. Ten jí ze svých výprav za mravenci posílal pohledy z nejrůznějších koutů Země. Tyto pohledy jsou také promítané na velkém plátně a děti se snaží místa na nich vyobrazená s trochou nápovědy uhádnout. Příjemným zakončením celé této „školy hrou“ je brazilský karneval se vším, co k němu patří – běsněním, rachotem, s maskami na chůdách, konfetami a tancem, který nenásilně vybízí malé diváky k aktivní „pařbě“ přímo na scéně ještě před tím, než se vytratí z cest divadelní fantazie zase zpátky domů.

Divadlo Minor, Praha

Jiří Adámek a kolektiv: Můj atlas světa

Režie: Jiří Adámek, výprava: Kristýna Täubelová, hudba: Jan Matásek, pohybová spolupráce: Zuzana Sýkorová

Premiéra: 15. dubna 2012, psáno z reprízy: 29. dubna 2012.

Magdalena Kodedová, 16. 5. 2012

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Spejblova syna

29. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.