Mateřinka: Den druhý

Program druhého dne festivalu Mateřinka byl nabitý. Rád bych vyzdvihl především představení Řeka studentů DAMU a portugalské maňáskové divadlo Teatro Dom Roberto. Píše Tobiáš Nevřiva.

Scénická koláž Řeka číší pohodovou atmosférou léta. Škoda jenom, že se dnešní představení odehrávalo v interiéru Naivního divadla. Vřele všem doporučuji navštívit zítřejší reprízu, která se uskuteční v zahradě oblastní galerie. Vezměte děti, plavky, opalovací krém a jděte se osvěžit meditativním divadelním zážitkem!

Tvůrci divákům v rytmickém sledu pěkně se překrývajících a prolínajících se situací představili, na co všechno je možné u řeky narazit: klučina jedoucí na kole, čapí rodina, bobr, rybář, domeček u řeky. Atmosféra celého představení byla naprosto dokonale vybudovaná. Detailní scénografie krásně podporovala celou iluzivní linku. Možná by ještě stálo za to využít víc potenciálu těch pár dramatických situací např. té s lahví ucpávající jez. Taktéž práce s tempem a animace loutek by mohla být o něco preciznější, ale to už jsou pouze hnidopišské připomínky. Myslím, že to vše se doladí, až se začne inscenace konečně po dlouhé odmlce pravidelně hrát. Pevně věřím, že také vztah herců k dětským divákům časem přejde do nějaké nenucenější roviny. Celkově však jde o krásnou inscenaci, u které věřím, že bude mít mnoho repríz.

Foto: Studio Damúza

Jednoduchý paraván pokrytý elegantní květovanou látkou přilákal pozornost celého libereckého náměstí. Škoda jenom, že Liberec nemá svoje vlastní moře s písečnou pláží. Pokud bychom se chtěli totiž držet zvyků tradičního portugalského maňáskové divadla, museli bychom si před představením skočit do chladivých vod Atlantského oceánu a na chvíli odložit surfařské prkno.

Avšak i na náměstí Dr. Edvarda Beneše sklidilo představení Teatro Dom Roberto nebývalý aplaus, a to jak od návštěvníků festivalu, tak od okolo procházejících obyvatel města. Dramaturgie historicky věrné rekonstrukce mě nepřestávala překvapovat. Její jednoduchost nabízí hned několik možných rovin čtení. V jednom okamžiku sledujeme představení a dnešní diváky, kteří jej zakoušejí a zároveň si představujeme, jak jej nejspíš vnímaly generace lidí před námi. Proč si lidé tímto způsobem předávali právě tyto příběhy? Jak asi přemýšleli? Jak se bavili?

Foto: TEATRO DOM ROBERTO

Doufám, že se i naše loutkářská scéna bude stále více přiklánět na tuto stranu. Odstraňme dualitu loutkáře a loutky na jevišti a vraťme se pěkně zpátky do marionetového kukátka! V dramaturgii rekonstrukce spočívá podle mě největší síla současného loutkového divadla bez ohledu na to, jak moc jsme ochotní si to připustit.

vložila:

Adéla Vondráková, 16. 6. 2021

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.