Loutkar.online

PŘELET NAD LOUTKÁŘSKÝM HNÍZDEM, DEN TŘETÍ

Píše Věra Halamásková

Přelet velkáFoto:

Sobotní program festivalu otevřela inscenace Šťastný princ kladenského Divadla Lampion, po níž následovala tanečně-pohybová inscenace pro nejmenší Já, ty a to studia DAMÚZA, pohádka O Smolíčkovi studentů loutkové tvorby VŠMU z Bratislavy a vesmírné putování s Aspergerovým syndromem pod názvem Mimoň hradeckého Divadla DRAK. Dále se představily nepohádkové inscenace Kdyby se ztratili… divadelního uskupení Mízou do dřeva, taktéž z Hradce Králové, edukativní meotarová miniatura o hrdinech všedního dne LOS OS: Návrat hrdiny studentů druhého ročníku z Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, životně důležitá popkulturní fraška svitavského divadelního souboru JAMkA-drumka s názvem No Time For Losers a večer uzavřela inscenace Jedem s medem! souboru Geisslers Hofcomoedianten hlásící se k tradicím potulného komediantství a řemeslného umění loutkářství.

Příliš intenzivní svět

Mimoň je chlapec, který je jediným obyvatelem malé modré planetky Mimo. Planeta se však přehřívá, a tak se musí vypravit do hlubin vesmíru, aby si našel nový domov. Na své pouti se malý Mimoň dostává na čtyři různé planety, na kterých postupně potkává neuznaného klauna, parádivou slečinku, agresivního militantního diktátora a na harampádím poseté planetce nakonec nalézá děvčátko Páju.

Mimoň, DRAKFoto:

Díky hereckému výkonu Dominika Linky se divákům otevírá okénko do světa duše člověka s Aspergerovým syndromem, ve kterém neexistuje porozumění základním pravidlům mezilidské interakce, stejně jako porozumění vlastním emocím a pocitům. Jinými slovy, například takoví lide obtížně chápou mimoslovní komunikaci nebo neví, jak na určité situace reagovat (např. se Mimoň nesměje ani nijak nereaguje na vtipy klauna). Mají také potíže s navazováním přátelství a vztahů či nasloucháním druhým lidem. Mimoň na konci představení ale nakonec šťastně nalézá někoho, s kým je mu příjemně, v holčičce Páje, a skrze jejich vztah také svou identitu s novým jménem. Z Mimoně, který si tak říkal jenom proto, že byl obyvatelem planety Mimo (samozřejmě samotný název odkazuje především na časté hanlivé označení lidí s Aspergerovým syndromem ve veřejné sféře), se stává Péťa!

Inscenace, která se ze začátku jevila jako klimatická parafráze Malého prince s Gretou Thunbergovou v hlavní roli (té je mimochodem Aspergerův syndrom diagnostikován), se naštěstí vyvinula v kouzelnou odyseu o hledání bezpečného útočiště a porozumění. DRAK přináší báječný příklad nenásilného edukativního divadla, které snad dětským divákům ukázalo, že bychom se ke všem lidem měli chovat trpělivě, chápavě a přátelsky.

Jubilejní setkání přátel tahu

Rozkošná miniatura LOS OS: Návrat hrdiny o životním cyklu lososů se díky použití meotaru (zpětného projektoru neboli zpětné „promítačce“) a jednoduchých dvojdimenzionálních loutek na drátku dostává k branám dokumentárního výchovného divadla. Vtipem a informacemi nabitá čtvrthodinka dokázala s absolutní přesností pochytit všechny nástrahy života lososů a jejich migrační výhru nad žravou, nelítostnou a vysychavou silou jejich okolí.

LOS OS: Návrat hrdinyFoto:

Členové tvůrčího týmu (herci Martina Znamenáčková a Antonín Brukner, scénografka Iva Bartošová a režisérka-hudebnice Valentýna Šatrová) si v tak krátkém a meotarem omezeném formátu počínají bravurně, s nadsázkou a profesionálním přístupem. Jejich souhra a přesné časování vytváří nejen iluzi dokumentárního filmu, ale společně s čistě hereckými situacemi, také i dokonalou harmonii mezi divadlem a filmem. Asi tak dokonalou jakou tvoří dusík uvolňující se z těl mrtvých lososů a stromy v lese z této látky těžící. Koloběh pokračuje a lososi se znovu zrodí.

Kdyby se ztratili…

Scénická báseň Kdyby se ztratili příležitostného divadelního souboru Mízou do dřeva byla složená k počesti jejich náhle zesnulého přítele a umělce Jindřicha Pevného. V podušičkové atmosféře se scéna rozvibrovala repetitivní melodií kontrabasu doprovázeného zpěvem, která podbarvovala nikdy nekončící příběh běhu života.

Pavla Šefrnová Bútorová a Barbora Jožáková nás postupně provázejí šesti fotokopiemi obrazů Jindřicha Pevného, které byly souborem upraveny a staly se interaktivními. Na obrazech jsou nejspíše magnetické posuvné loďky, rostoucí květiny, odnímatelný smyčec atd. Představení jednotlivých obrazů je doprovázeno autorskými verši, kterým ale chybí dějová linka a dalo by se hovořit spíše o proudu impresí a asociací, ve kterých si divák musí najít svou vlastní linii fokusu anebo se jen může nechat unášet na vlnách poetické atmosféry.

Kdyby se ztratiliFoto:

Nevím, na kolik byla výsostně ženská všeobjímající energie představení ovlivněna pokročilým těhotenstvím jedné z protagonistek, ale nutno dodat, že právě tato bublina lásky a klidu, kterou kolem sebe obě ženy šířily, zahladila stopy po nedostatku divadelních zkušenosti souboru a přílišné jednotvárnosti tvaru a ukolébala diváky do něžné meditace.

Palotspokult aneb řádný hněv a samá rvačka

Inscenace nesoucí název No Time For Losers, příznačný pro odkazování se mladých tvůrců na mnohé vrtochy v kulturním a politickém aspektu občanského života, se s hravou dravostí zakusuje do živého a nutí diváky se zamyslet se nad současným společenským děním.

Podpůrné dějové vlákno, vyprávějící o udílení tzv. „univerzální ceny“ a nebezpečenstvích potkávajících její laureáty, protkává inscenaci jinak složenou z přehršle zkratkovitých výstupů. Všechny obrazy jsou však úderné, mrazivě přesné a scénicky často inovativní. Za vyzdvihnutí jistě stojí zvracející plechovka rajčat, symbolizující váženého pana profesora a reakce na ni jako „Povolte si víčko a sundejte etiketu, pane profesore.“

Inscenátoři se dotýkají závažných témat jako oprese novinářské svobody či manipulace grantových řízení a veřejných zakázek, ale i na první pohled úsměvných témat – například zaprodání národního pokladu Krtečka do Číny či neschopnost rozlišit gender zlatých toalet, na kterých se vše odehrává.

Ač se nejednalo o výsostně loutkovou inscenaci, její význam byl na tomto festivalu nedocenitelný. Ukázalo se, že tvůrci, pocházející převážně z Ateliéru výchovy a divadla brněnské JAMU, nespadají do spektra divadelních vzbouřenců snažících se šokovat formou, ale chtějí i obsahem přivést diváka k jakémusi kulturně-politickému prozření – a to se jim daří!

Věra Halamásková, 4. 11. 2019

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.