Loutkar.online
Tim Spooner The TelescopeFoto: Experimentální prostor NoD

Mým úkolem je zkoumat, přemýšlet a experimentovat

Rozhovor s Timem Spoonerem vedla Marie Kobrlová.

Britský performer Tim Spooner přivezl svůj Teleskop do pražského Divadla NoD 11. listopadu. Nahlédněme spolu s ním pod mikroskop, kde se odehrává série magnetických a chemických dobrodružství, které jsou živě přenášeny na plátno jako dokument o jedné neznámé krajině.

Co bylo výchozím stimulem a impulsem pro vaši tvorbu?

Veškerá moje práce vychází z toho, že jsem začal tvořit rukama. Na začátku je v podstatě sochařský přístup, kdy je hodně důležitá citlivost. Když jsem zkoumal materiál, jeho podstatu, jeho propojení, konzistenci, jak se chová ve vztahu k jiným materiálům, performační aspekt se postupně stával stále důležitějším. Mnoho objektů, s kterými jsem pracoval, potřebovalo nějak rozžít, aby bylo možné ukázat, jaké doopravdy jsou. Bylo zapotřebí nějaké formy demonstrace, jež by je dokázala skutečně ukázat.

Odkud se vzal nápad na Teleskop?

Předtím, než jsem dělal na Teleskopu, zabýval jsem se podobnou prací, ale v trochu větších rozměrech. Šlo o demonstrování malých soch, přibližně ve velikosti ruky. Měly zajímavé vlastnosti – stejně jako malé nebo abstraktní loutky. Při představení jsem ale byl frustrovaný, protože se tam dělo příliš mnoho věcí najednou, které bylo možné vidět jen při velmi blízkém pohledu.

Tim Spooner The TelescopeFoto: Experimentální prostor NoD

Proč jste tedy tyto velké loutky přetransformoval na menší?

Myslím, že transformace přirozeně přišla s přiblížením a s překročením normální lidské schopnosti pohybu. Rukama můžeme kontrolovaně manipulovat jen věcmi do určité velikosti. Pokud je hmota menší, je méně kontrolovatelná, takže má více vlastního výrazu. Použil jsem tedy malé objekty. Miniaturní pohyby a zajímavé detaily však byly pro publikum nepozorovatelné, neviditelné. Toto zjištění bylo hlavním stimulem pro mou práci se zoomingem a technologií mikroskopu. Koncepčním základem pak byly myšlenky Denise Diderota, který se snažil popsat, co je to vědomí.

Mají objekty a hmota, které využíváte, společnou základnu?

Každý materiál se projevuje velmi odlišnými způsoby. Některé loutky jsou naprosto abstraktní, jiné jsou z materiálu, který je konstruován tak, že projeví něco, co divák rozezná.

Jsou vaše loutky spíše abstraktní nebo mají reprezentovat něco konkrétního?

Jsem otevřen různým interpretacím. Rád dělám loutky, které jsou dostatečně abstraktní, aby umožňovaly různé pohledy a každý člověk si je přečetl, jak chce. Zároveň však vím, že existují věci, se kterými se všichni můžeme ztotožnit. Takže bych řekl, že se pohybuji někde mezi abstraktními a reprezentujícími loutkami, které nám dávají klíč.

Má každý kousek hmoty nějaký konkrétní význam?

Ano, každý materiál má velmi specifický význam, protože jsem Teleskop hrál na mnoha místech a z každého jsem získal nějaký fragment materiálu. Například kousek šunky a parmezánu z Parmy v Itálii a další kus něčeho jiného z Koreje. Kamkoliv přijedu, naleznu něco nového a to začlením. Pro mě má vše nějaký význam.

Tim Spooner The TelescopeFoto: Experimentální prostor NoD

Co přesně vlastně zkoumáte či hledáte?

Hledám vlastnosti, nové kvality. Snažím se naslouchat objektům, abych zjistil, k čemu tíhnou, jaké jsou jejich tendence nebo po čem prahnou. Mám pocit empatie s objekty, je v nich vnitřní svět. Z procesu zkoumání a vnitřního napojení se navíc učím něco víc o tom, co vlastně jsme my.

Když animujete loutky, jste od akce distancován?

Snažím se otevírat akci a být připravený na to, co přijde. Protože se pokaždé dějí zajímavé věci. Sleduji hlavně to, co materiály dělají.

Pohybujete objekty a zároveň dění poměrně složitě komentujete. Je komentář vždy stejný?

Ano, je. Donedávna jsem měl nahrávku v uchu, protože nemám moc dobrou paměť. Vždycky se mi tahle forma líbila, protože není emocionální – slyšíte a mluvíte. Je to jen reprodukce. Teď už ale znám text tak dobře, takže tuhle nápovědu nepoužívám. Najednou mi hlas v uchu připadá falešný. Můj postoj ale je stále dost distancovaný.

S jakým konceptem a dramatickými strukturami pracujete?

V jiných projektech jsem pracoval se strukturami, které jsou obvykle považovány za tradiční nebo více dramatické. Tím myslím koncept, kdy situace začíná z jednoho konkrétního výchozího bodu, postupně graduje až do extrému a následně se vrací zpět či vyústí v nějaký výsledek. Pracoval jsem i se symetrickou strukturou. Začal jsem od krátkého okamžiku, jenž byl vystavěn do centrální situace a pak se opět vrátil zpět do výchozího momentu v rámci jednoho časového úseku. To je spíš antidramatická struktura, protože vrchol je v centru inscenace a nikoliv na konci. Zajímají mne takovéto netradiční a podivné struktury. Myslím, že u mne jde při tvorbě spíš o komponování obrazu než o divadelní dramaturgii, o vyvažování a skládání prvků v určitém časovém rámci.

Tim Spooner The TelescopeFoto: Experimentální prostor NoD

Jste demiurg, performer, technik nebo jak vnímáte svoji pozici na jevišti?

Na scéně se především snažím věnovat maximální pozornost tomu, co se děje, být skutečně a plně koncentrován. Domnívám se, že skrze soustředění přicházejí nejzajímavější možnosti. Mou prací je umožnit objektům, aby se divákovi vyjevily tak zajímavé, jak doopravdy jsou.

Co si myslíte o teorii, že celý svět je odrazem pozorovatele, který se na něj dívá?

Zastávám názor, že svět vnímáme tak bohatě, jak moc ho konzumujeme. Vidíme svět, slyšíme, cítíme, chutnáme a dotýkáme se ho. Neměli bychom však předpokládat, že nám naše smysly poskytnou plnou perspektivu světa. Existuje totiž mnoho mimosmyslových vjemů, které jsou nad naše chápání. Svět je mnohem větší, než se zdá. Teď to nemyslím v žádném magickém smyslu: naše smysly jsou v určitých ohledech velmi limitující.

Co je pro vás hlavní myšlenkou představení?

Myslím, že mým úkolem není mít metafyzickou teorii o tom, co je to hlavní. Mým úkolem je zkoumat, přemýšlet a experimentovat ve svém vlastním jazyce.


Marie Kobrlová, 14. 3. 2019

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Spejblova syna

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.