Tereza Černá a Jan Dvořák MaláFoto: Tereza Černá a Jan Dvořák

Víla divadelních vod

Inscenace Malá volně přebírá motivy Andersenovy pohádky o mořské víle. Tereza Černá a Jan Dvořák (Katedra alternativního a loutkového divadla DAMU) vytváří autorský divadelní tvar jehož poetika pracuje s minimalismem a jemnou animací.

Kavárna Potrvá kupodivu poskytuje klidné zázemí, v němž se spolu s Malou potápí divák do meditativního světa pod vodou. Mořský masiv, zredukovaný na jedno velké akvárium, je místem ticha. Eliška Hanušová s až dětskou naivitou v obličeji postupně noří ruce až ke dnu a ladnými pohyby oživuje pronárod mořský. Světýlka, která postupně rozsvěcí, plují k hladině a stahují dolů lodičky z ořechových skořápek, ale i plastové parníky. Lidé, jejichž život zpodobňují plamínky svíček nalepených voskem na svá plavidla, do této říše nepatří, a tak musí zhasnout. Prince však Malá zachrání a odnese do bezpečí. Vosk si nakape na ruku, přilepenou svíčku opatrně přenese a upevní ji na skleněný roh. Známý příběh je zprostředkováván mnoha způsoby, ať už zpěvem herečky nebo slovním komentářem, ale především kouzelnými obrazy. Inscenace zachovává klíčové body, zároveň kreativně nachází jejich audiovizuální tvar. Babička, v podobě vápenaté kostry mořského ježka, předává svá moudra proudem bublin, zatímco vnuččinu znuděnou tvář zvětšuje skleněná stěna akvária. Čarodějnice promlouvá skrz šum přenosného rádia pověšeného na krku rybáře v gumáku a červených rukavicích. Propojením těla herečky a různorodých objektů vzniká samostatný svět. Animuje se světlo, chuchvalce vaty na dřevěných špejlích (víla a princ), prsty na rukou i nohou nebo jen vlnky zvířené pohybem. Cokoliv se může v tomto případě stát loutkou.

Elektronická hudba kopíruje dějový vývoj, a ještě více umocňuje nastavenou atmosféru. Petr Kolman pracuje s hlubokými basy, jemnými tóny, ale i dynamickým rytmem. Zvuková stránka přesně koresponduje s hrou Hanušové, zároveň ji nijak nepřehlušuje. Po chvíli se stává tak přirozenou, že ji divák vnímá spíše podprahově. Zároveň i lightdesign dopomáhá budovat iluzi podmořského království. Nasvícená voda v akváriu vrhá odlesky a stíny, stejně tak, jako když sluneční paprsky proráží hladinu.

Ve velmi krátkém čase (ani ne 40 minutách) dokázali tvůrci vytvořit hladivý, krásný a divadelně čistý zážitek. Když se na konci vyvalí bubliny z koupelové soli, jako odkaz k tragické přeměně víly v bílou mořskou pěnu, publiku se tají dech. Malá pro mě představuje ideální příklad toho, že není zapotřebí velkolepých scénografií a davových scén, ale že jde hlavně o invenci a zručnost, které rozhodně nechybí.

Ema Šlechtová, 6. 12. 2018

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

28. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.