Přelet nad loutkářským hnízdem, den první

Dnešním dnem započal 28. ročník festivalu Přelet nad loutkářským hnízdem v Praze. Bloguje Laura Zemanová.

První uvedenou inscenací byly Romské pohádky Anny Schmidtmajerové a Karla Kratochvíla; inscenace skládající se z pěti krátkých příběhů. Ať už se hlavní hrdina jednotlivých částí setkává s nevěstou sviní, nejhorším kouzelníkem ze všech, ať už díky zákeřné hádance pomůže svému blízkému nebo pokud se mu plní sny, mají vždy pohádky edukativní rozměr a nechybí jim samozřejmě ani šťastný konec. A jak už název napovídá, hlavním hrdinou je vždy Rom či Romka.

Foto: Lucie Čížková

Hlavním materiálem inscenace je chléb, který se v průběhu mění z lidské hlavy třeba až po rybí ústa, a ve středu pozornosti leží i vlastní animace manekýnů – elegantní, plná vysloveně ladných pohybů. Oba herci jsou navíc i velmi pohotoví a dokáží do hry obratem zapracovávat podněty přicházející od dětí. Celá inscenace je navíc obohacena chytlavými živými romskými písněmi, které se diváci v průběhu inscenace i naučí.

Po Romských pohádkách určených pro děti od 4 let následoval Pinokio určený pro trochu starší děti. I přes to, že je příběh italského loutkáře a jeho oživlého výtvoru notoricky známý, verze Jiřího Jelínka v divadle Minor dokázala překvapit – třeba aktivním zapojením alegorických postav jako jsou například Závist, Láska, Hloupost a Strach. Nebo i zpracováním postavy Pinokia, která prochází v průběhu představení několika změnami podoby: po většinu času je marionetou, na chvíli se ale stává i maňáskem.

Foto: Divadlo Minor

Scéna inscenace je jednoduchá, čistá. Pokud je třeba cokoliv dokreslit, hercům poslouží projekce, kterou jako by sami právě před divákem vytvářeli. Oproti skoro prázdné scéně tak vynikají téměř až výstřední kostýmy.

Všichni herci jsou velmi pohybově, ale i pěvecky nadaní. A i přes to, že nejsem zrovna velkým fandou dětských písniček, při opouštění sálu mi několik melodií z Pinokia znělo v hlavě. A myslím, že i mnoho dalších dospělých diváků na tom bylo stejně jako já.

Třetí a poslední inscenací dnešního dne se stal Johan doktor Faust souboru Handa Gote, který se vyznačoval až pietním přístupem k české loutkářské tradici druhé půlky devatenáctého století. Tvůrci Handa Gote použili dobové svícení, ozvučení i jazyk, zřekli se jakékoli aktualizace tématu. Text nebyl výrazněji krácen, na začátku představení byli diváci dokonce i varováni, že se to leckomu snad může zdát i dlouhé (k čemuž ale dle mého názoru nedošlo). Jazyk hry je poměrně starý a několik pasáží je v němčině, i tak si ale myslím, že byla inscenace zcela srozumitelná i pro mladší publikum.

Foto: Handa Gote

Tomuto Faustovi nechybí napětí ani vtipné momenty. Navzdory několika textově obsáhlejším pasážím nedochází k rozvleklosti a přílišné upovídanosti.

Takový byl první den festivalu a myslím, se že doopravdy vydařil. Důkazem budiž i to, že i když v průběhu představení upadne čertovi ruka, může všechno skončit dobře. První den je tedy za námi, další dva nás ale ještě čekají.

Laura Zemanová, 3. 11. 2018

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.