Píše Markéta Zborníková
Sobota 4. listopadu. Praha, festival Přelet nad Loutkářským hnízdem. Je lehce po osmé hodině večerní a já mám za sebou osm představení plus jedno v živé paměti ze včerejška. Celkem maraton. Během dne jsem přemýšlela, jaká témata se nabízejí k psaní. Uvažovala jsem, jak to mám ve zvyku, o výtvarné stránce, protože podoby loutek a scén mě asi nepřestanou fascinovat. Silně jsem vnímala škálu typů loutek (marionety, totemové loutky, maňásci a jiné prstové loutky, javajky, manekýni, plošné loutky nebo předměty a objekty), rozdíly ve vedení loutek, a to nejen ve smyslu kreativní animace tradičních i netradičních loutek nebo objektů, ale k mému překvapení také ve smyslu řemeslné úrovně loutkovodičů.
Dalo by se pohovořit také o dramaturgických posunech a tvůrčím nakládání s literární předlohou. Příkladem je inscenace K šípku s Růženkou (Naivní divadlo Liberec), která je variací na americký thriller Nezvratný osud. Antické téma boje s osudovou předurčeností a vzpírání se sudbám je aplikováno na známou pohádku, což je pro diváka příjemně překvapivé. Inscenace Goon: Krvavá pomsta! (IDDQD, Praha) pravděpodobně není dramaturgicky posunutá od původní předlohy, jedná se však o netradiční výběr látky pro inscenování, a to komixu, který je chytlavě a se všemi svými ikonickými náležitostmi převeden do jevištní podoby. S dramaturgickými úpravami, ale i s inscenováním tradičních látek souvisí míra aktualizace – imitace známého hlasu (Pohádka z kufru, KALD DAMU), použití moderní technologie (looper v inscenaci Bajaja, Studio DAMÚZA nebo promítání v inscenaci K šípku s Růženkou), přiblížení faustovského tématu hledání smyslu života k životům nás obyčejných lidí (Loutková Faust inscenace, Waxwing theatre), postupné „pašování“ známých vynálezů a událostí 20. století do klasické pohádky (K šípku s Růženkou), narážky na současnou politickou situaci a současné osobnosti (Goon: Krvavá pomsta!)
Když divák zhlédne osm představení, sám sebe přistihne, že více než po poeticky nebo duchovně plynoucí inscenaci, touží po dynamické a energické. Je mnoho faktorů, které tuto dynamičnost a energii spouští, ale jedním z hlavních je zvuková složka. Hudba a zvuk významně určují styl celé inscenace – rytmizují a udávají její tempo (výrazně např. v inscenaci Jakoubkovo splněné přání, Studio DAMÚZA nebo Goon: Krvavá pomsta!). Místy ji zpomalují, místy dramatizují, místy podbarvují situace (např. v inscenaci Pohádka z Kufru) a atakují emoce, vyplňují „tichá místa“ přestaveb, převleků atp. (např. v inscenaci Bajaja), občas fungují jako intermezzo, jako zcizující vstup nebo epizující komentář (např. v inscenaci Loutková FAUST inscenace, nebo Zvířátka a loupežníci, Divadlo U staré herečky). K loutkovým inscenacím tak nějak intuitivně patří písničky. Objevily se téměř v každém dnešním představení (potvrzením této teze je pěvecké drogově-preventivní číslo maňásků mývala a Františky z Kouzelné školky v inscenaci Goon: Krvavá pomsta! Ano, i tam si písnička našla své místo).
Samostatnou analýzu by si zasloužily ostatní ruchy, které inscenace dynamizují a dodávají na živosti jak příběhu, tak samotným loutkám. Skvělým příkladem funkčního propojení písní, zvuků, ruchů a zároveň moderní technologie je výše zmíněná inscenace Bajaja, kterou živě ozvučuje Marek Bělohlávek pomocí looperu, což příběhu dodává svižný rytmus a inscenace tak může být označena jako „in“ a „cool“, ačkoli si zachovává poetičnost původní předlohy. V tomto kontextu bych ráda zmínila ještě inscenaci Dlouhý, Široký a Bystrozraký (KALD DAMU), která sice nabízí ve své dřevěno-železné výpravě zvukové možnosti, ale využívá spíše zvučné hlasy tří herců Štěpána Lustyka, Lukáše Bouzka a Reného Vitvara, což by mohlo vyvolat dojem, že nejsou nijak vyplněné např. přestavby, přesuny nebo tichá místa. Jsou. V této inscenaci není ticho snad ani vteřinu, energie herců se o zvukovost stará sama. Hudební / zvuková složka stojí na stejné úrovni jako vizuální stránka inscenace a stejně jako se vždy budu sklánět před výtvarníky, smekám také před muzikanty, skladateli a hudebními interprety, kteří společně přispívají k působivým audio-vizuálním zážitkům.
V rytmu nějaké „in“ a „cool“ music v divadelní kavárně dopisuji tento článek a začínám se těšit na zítřek!
Markéta Zborníková, 5. 11. 2017
26. 4. 2024
Buchty a loutky, Praha
Postradatelní
10. 5. 2024
Divadlo jednoho Edy, Liberec
Medvídek Mojko
11. 5. 2024
Divadlo DRAK, Hradec Králové
Válka světů
Josef Brozman (2. 4. 1949)
Marta Bártková (4. 4. 1929)
Jiří Švec (4. 4. 1939)
Miroslav Skála (6. 4. 1924)
Aleš Kisil (8. 4. 1964)
Kateřina Melenová (9. 4. 1964)
Hana Lamková (11. 4. 1934)
Jiří Ferby (14. 4. 1964)
Josef Špachta (15. 4. 1934)
Petr Matásek (17. 4. 1944 – 25. 7. 2017)
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Marta Jurečková (23. 4. 1944)
Bohuslava Roháčková (25. 4. 1949)
Alena Popelková (28. 4. 1944)
Zuzana Skalníková (20. 6. 1949 – 12. 4. 2019)
Alena Exnarová (25. 12. 1951 – 19. 4. 2024)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS