Křehká pohádka o pálivosti dobrého bydla a čarovných předmětech

Recenze ze Zpravodaje 66. LCH: Ubrousku, prostři se! (Malé dvě, ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř)

Malé dvě ze ZUŠ Jaroměř jako by se specializovaly na klasické pohádkové miniatury. Po nedávné stylově čisté hříčce O šmolíčkovi nastudovaly a do Chrudimi dovezly komorní zpracování další pohádkové drobničky, a sice Ubrousku, prostři se! Inscenace je inspirována pohádkou Václava Říhy Ubrousku, přistroj se. Jde o příběh chudého pasáčka ovcí, který je živ jen o chlebu a vodě a je nespokojený se svým údělem. Chtěl by se vyrovnat lidem z lepší společnosti, zbohatnout a být jedním z nich. Má-li nějaké dobré bydlo, rozhodně ho pálí. Se svým trápením se svěří stařečkovi, který žije na lesní samotě a živí se toliko kořínky a houbami. Ten mu pošeptá, že jeden z jeho beránků, ten s černou hlavou, je beránkem „Otřes se“. Že má tedy štěstí přímo doma. Pasáček se vydá do světa, chlubí se svým zlatonosným beránkem nerozvážně po hospodách, a tak o něj pochopitelně brzy přijde. Jako zpráskaný pes se vrací ke svým ovcím a posléze i ke stařečkovi na lesní samotě. Ten se pobaveně zasměje nad tím, že pasáček věru neumí hospodařit s penězi, a s laskavostí sobě vlastní mu prozradí, že i jeho ubrousek „prostři se“má netušenou čarovnou moc. Koloběh se opakuje, pasáček brzy přijde i o ubrousek a opět se ocitne ze světa zpátky doma u ovcí a u stařečka na lesní samotě. Stařečka to už dopálí a svěří pasáčkovi tajemství o netušené magické síle jeho vlastní hole. Neřekne mu tentokrát ovšem, v čem kouzlo spočívá. A tak hůl pasáčka záhy jaksepatří spráská. A bije ho tak dlouho, dokud pasáčkovi všechno nedojde. Takto dokonale napravený hrdina pak pomocí kouzelné hole ala „obušku z pytle ven“ ještě vyzíská od proradného hostinského zpět svého kouzelného beránka a svůj čarovný ubrousek a vrátí se dobrovolně domů mezi ovečky, protože už ví, že štěstí není kdesi v dálkách, ale v našich domovech a v našich srdcích.

Inscenátorkám se podařilo příběh poutavě převyprávět, a přitom přeložit do výsostně divadelního jazyka. Používají k tomu totemové loutky, tematizující svým řešením jednak charakter a zároveň dramatickou funkci postavy v příběhu. Například hostinský a štamgasti jsou vlastně láhve od kořalky, které dokážou při konzumaci alkoholu „ztratit hlavu“ (zátku) a pomocí trychtýře se nalít. Pasáček, jehož hlavním osobním tématem je hledání významu domova, má tělo z půlky chleba. Lesní stařeček z kořene… Jen je škoda, že s chlebem či kořenem se nepracuje v průběhu představení stejně rafinovaně, jako se zmíněným doplňováním lahví. O výtvarné nápady není nouze. Přesto příběhu něco chybí.

Domnívám se, že akcentace zlomových bodů. Stařeček by měl reagovat na Pasáčkovo počínání pokaždé jinak a rovněž návštěvy pasáčka v hospodě by měly zřetelněji gradovat. V představení, které jsem viděl, měly však všechny obrazy stejnou energii, jejich dynamika nenarůstala. Vše bylo stejně důležité. A to včetně klíčových scén pasáčkova výprasku, prozření, potrestání hostinského a návratu domů. Po logické stránce není dobře vyřešen způsob, jakým pasáček opouští své stádo. V původní pohádce je alespoň svěří svému psu. Zde nechává ovečky napospas osudu, zatímco sám cynicky vyráží do světa. Za nadbytečný považuji i rámec inscenace s herečkou, která dorazí pozdě, a s předáním píšťalky na konci. Zejména na začátku tím herečky vytvoří v divácích falešné napětí, které není nijak dál využito pro vyprávění příběhu. Dochází tak ke zbytečné ztrátě energie a divákovy pozornosti.

I přes dílčí výhrady je Ubrousku, prostři se! zárukou příjemného a kultivovaného diváckého zážitku.

Luděk Horký, 14. 7. 2017

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.