Za indonéským divadlem není pokaždé potřeba cestovat až na druhou stranu světa, protože u nás indonéští umělci příležitostně hostují a někteří z nich se zde rovnou usadili a snaží se zde své umění popularizovat. Kurátorka hlavního tématu tohoto čísla přibližuje v následujících rozhovorech dva z nich. (red)

Wayang kulit, tedy indonéské stínové divadlo, rozhodně není v našich podmínkách tak známým fenoménem, jako je tomu napříč jihovýchodní Asií, a možnost setkat se s tímto typem divadla je v Evropě velmi vzácná. Je to především kvůli odlišnému chápání těchto představení v Indonésii, kde jsou nejčastěji součástí náboženských rituálů a slavnostních událostí, než že by byla určena pro pobavení diváka, jako je tomu v našich končinách. I celkové pozadí stínových představení je neodlučitelně spojené s jinou, těžko přenositelnou kulturou. Je tu i jazyková bariéra, vzhledem k tomu,…