Je každoročně skvělé, že se na Přeletu mají možnost setkat inscenace profesionální, amatérské i studentské: v tomhle ohledu má loutkářský obor oproti jiným oblastem divadelní činnosti nesmírnou výhodu. Jen je trochu škoda, že část odborné veřejnosti nevěnuje úplně všemu stejnou pozornost (což se projevuje třeba v „erikovském“ hlasování), a nad posledním ročníkem si poněkud kladu otázku, jestli tendence studentským inscenacím KALDu vyhradit zvláštní prostor jakoby na okraj, v první den přehlídky, vlastně trochu není v rozporu s onou kýženou ekumeničností celé akce – krátce řečeno, jestli by trochu nahodilejší způsob prezentace nepřivedl ke studentským inscenacím diváků víc. Ale konec konců je samozřejmě každého věc, co vidí, a nesporná výhoda koncepce uceleného bloku je možnost vést soustředěnou diskusi – a k té taky, v příjemném, leč nijak zvlášť soustředěném prostředí Mamacoffee ve čt…