Není sporu o tom, že téměř synonymem a první asociací, když se v českém kontextu řekne „loutkové divadlo“, jsou automaticky marionety. Závěsné loutky, zprvu poměrně robustní, které mají velkou výhodu – dokážou na jevišti velmi dobře imitovat lidskou postavu. To je charakteristika, která především ovlivnila jejich nejstarší existenci v evropském divadle. Od 17. století, kdy se k nám dostaly z Asie, bývaly využívány jako zástupná varianta hereckých protagonistů s velmi přirozenou schopností sdělovat artikulovaný dialog. Ruku v ruce s jejich příchodem se vytvořila kanonická scénografie, repertoár i způsob hraní s nimi, to vše silně ovlivněné barokní estetikou a široce sdílené loutkářskými trupami napříč celým evropským kontinentem.
V českém prostředí, a zejména během emancipačního procesu formování moderní české kultury v období národního obrození, byla úloha loutkového divadla zcela unikátní, pr…
Tento článek je v plné verzi přístupný pouze pro stávající předplatitele časopisu. Pokud k němu potřebujete výjimečně přístup například z vědeckých důvodů, neváhejte kontaktovat redakci časopisu. Předplatitelé pro přístup k článku zadejte, prosím, své heslo. Pokud jste své heslo ještě nedostali a máte Loutkáře na letošní rok předplaceného, napište nám a my vám je obratem zašleme.
10. 5. 2024
Divadlo jednoho Edy, Liberec
Medvídek Mojko
11. 5. 2024
Divadlo DRAK, Hradec Králové
Válka světů
Jan Bílek (6. 5. 1949)
Ivan Nesveda (11. 5. 1959)
Vratislav Schilder (28. 5. 1939 – 30. 7. 2014)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS