Ráda bych se v tomto textu pokusila reflektovat živost tradice českého loutkářství z pohledu výtvarného či scénografického. Z pohledu loutky jako výtvarného artefaktu, který svoji historickou podobu proměňoval v souvislosti s obdobím vzniku, proveniencí, uměleckou úrovní a zkušeností zhotovitele, ale i na základě sociálního postavení jejich majitele a dalších aspektů. Přes všechny tyto faktory platily zejména v devatenáctém století ve světě tradičních marionet a maňásků jisté rozpoznatelné zákonitosti, které jsou ve velké míře interpretované a vřazené do kontextu dějin loutkového divadla podle loutkářských rodů i lokací jejich působení. Tyto tradiční konvence či šablony tvarové i obsahové byly pak částečně porušeny obdobím modernismu, které svými výtvarnými výstřelky měnícími se co dekádu zasáhlo nejen celý vývoj výtvarného umění, ale díky osobnostem, jejichž tvorba zahrnovala loutky, také o…