Inspirací pro dvouletý výzkum bylo hned několik. Tím hlavním byl zcela jistě zápis českého (a slovenského) loutkářství na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO, který proběhl 1. prosince 2016 v etiopské Addis Abebě. Bezprostředně po poté se totiž kromě gratulací z celého světa dostavila i řada otázek, z nichž nejnaléhavější zněla: Co je na ten seznam vlastně zapsáno? S poněkud jízlivým nicméně pravdivým komentářem: Češi přece marionety nevynalezli… U jiných loutkářských nehmotných kulturních statků na témže seznamu je totiž situace poněkud odlišná. Jsou zapsané jako vývojově uzavřené fenomény, často lokálně omezené, které sice přežily do dnešních dnů, ale už se dál příliš nerozvíjejí a pietně drží původní ráz, styl a poslání.

Což se ale o českém loutkářství rozhodně říct nedá. Málokterý divadelní obor prodělal za poslední dvě století tak dynamický až turbulentn�…