A to jsem rád, že sis k loutkářům našel vztah, pravil mi vlídně chrudimský guru Luděk Richter k závěru letošního, 71. ročníku Loutkářské Chrudimi. Znělo mi to jako gesto přijetí, kterého si coby imigrant z činohry (viděno optikou amatérských přehlídek) musím považovat.

Ale vážně – byl jsem „na Chrudimi“ letos pošesté, z toho potřetí za sebou. A to jako člen solidního devítičlenného rodinného gangu (čtyři dospěláci a pět tzv. dětí v rozpětí od dvou do patnácti let). Mohu opět potvrdit, že Chrudim je ta nejvíc baby friendly divadelní přehlídka, kterou v Česku znám – divadly, potokem u divadla i pizzou za ním. A že je na ní prostě a jednoduše fajn. A jak děti rostou, lze toho s nimi vidět víc a víc – a z toho viděného si lze víc a víc užít a míň a míň je třeba prosit o klid.

To byl taky nakonec důvod, proč jsem kývl na prosbu, abych letošní ročník „se svým nadhledem“ (jak stálo v redakčn�…