Automaton (z řeckého automatos, tedy „samostatně se pohybující“) má unikátní charakter. Zatímco ostatními umělými bytostmi hýbe nějaká vnější síla, automaton se zdá žít vlastním životem a pohánět se vlastní energií, protože jeho mechanismus je skrytý, a vyvolává tak v divácích úžas. Už od antiky má proto automaton tento podvojný aspekt: jednak odhaluje božské a jednak slouží jako realistický jevištní stroj. Řecký deus ex machina, doslova „bůh ze stroje“, je dramaturgickou technikou, jak „zázračně“ vyřešit zápletku hry, aniž by se odhalil princip či mechanismus, kterým se tak děje – božský, ale zároveň interagující s naším světem.

Stejný koncept najdeme i za hranicemi Evropy – z čínské dynastie Tchang (618–907) se dochoval text Čchao-jie čchien-caj (Poznámky ze dvora a mimo něj) od Čanga Čuo, který zaznamenává události z období vlády Wu Ce-tchiena (624–705) a Süan-cunga (685–762). V něm vypr…