S Vítkem Bruknerem jsem se dlouho potkávala na chodbách DAMU, kde studuji režii-dramaturgii na katedře alternativního a loutkového divadla. Vítek u nás učí animaci. Občas jsme spolu prohodili pár slov, ale mým pedagogem nebyl. Je možné, že jsme se potkali už dřív, za časů mého hraní studentského divadla s jeho synem Tondou, který se v roce 2018 stal mým spolužákem v ročníku Marka Bečky. Protože sama často pracuji s hudbou v divadle, oslovila mě redakce, zda bych s Vítkem neudělala rozhovor u příležitosti jeho životního jubilea.

Jaké je být synem básníka?

Je to asi dobré, mám po něm cit pro jazyk; a vidím to i na Tondovi. Táta dělal třeba takové domácí vzdělávací pořady o architektuře a o výtvarném umění.

Odnesl jste si z nich něco do života?

Když o tom přemýšlím, tak jsme se hodně bavili o všem, třeba o knížkách, občas tam chodili zajímaví lidé a my jsme u toho mohli jako dě…