Prapůvod loutkářství je sice neznámý, ale jednoznačně souvisí s panenkami na hraní i s mytologickými a kultovními figurami. Právě tento dvojí původ v dětství a mytologii nabízí možnost pro dvojí interpretaci, podle níž je loutkové divadlo jednak zábavou primárně určenou dětem, ale zároveň také vyjádřením dětství celého lidství, jakýmsi archetypem a předkem všech ostatních forem divadla.

Nejslibnější způsoby využití loutek ve vzdělávání jsou ty, které se dokázaly zbavit představy „divadla pro děti“ a tendence omezovat loutkářství pouze na stereotypní a zkostnatělou tradici a nepokoušet se o její oživení. Nejbohatší divadelní zážitky mají přístup k obrovské paletě figur, které umožňují prozkoumávat inherentní schopnost divadla vzdělávat a sloužit jako nástroj a metafora cesty, po které se člověk vydal, bez ohledu na jeho věk. Tento vzdělávací aspekt loutkářství najdeme v textu z roku 1668,…