Žijeme v době objektů. Ráno se probudíme budíkem, zastavíme jeho zvonění, odkryjeme pokrývku, nazujeme pantofle, stáhnem pyžamo a natáhnem froté župan, stiskneme kliku od pokoje a později od koupelny, na kartáček vytlačíme z tuby pastu, otočíme kohoutkem vodovodu, utřeme se do ručníku. Vyjmenoval jsem dotek s deseti předměty a nejsem u páté minuty našeho tráveného dne.1

Materiál – objekt – loutka

Ctibor Turba (1944) svým dílem a uměním vtiskl hlubokou stopu mezi šlépěje progresivních osobností 20. a 21. století. V mnoha ohledech a na mnoha úrovních se mu to podařilo hlavně ve světě, kde se do paměti vryl jako inovativní tvůrce a empatický pedagog, u nás pak jako muž s nezdolnou vůlí a nevyslyšenými vizemi. V inscenační tvorbě se opíral o autentický fyzický rukopis, objekty a materiály, působivou vizualitu. Komunikační prostředky tvaroval z inspirace cirkusovou klauniádou, dadaistického humoru a absur…