Online archiv

Slavíčková, Sarah: Snad to i po těch letech jde, Loutkář 1/2022, s. 4–6

Z nábytkáře technikem, z jevištního technika dlouholetým členem Divadla Alfa. Řeč není o nikom jiném než o loutkáři Petru Borovském, který byl za herecký výkon v inscenaci Jenovéfa nominován v roce 2020 na cenu Thálie. Mimo jiné skromný lektor Loutkářské Chrudimi a Loutkářské konzervatoře vzpomíná na působení ve svém „srdečním“ souboru, cestování po celém světě i řadu úspěšných inscenací, které stále přibývají, protože, jak sám říká, hraní ho stále baví.

Již přes třicet let je vaše kariéra spojena s plzeňským Divadlem Alfa. Začínal jste ale prý jako technik. Jak jste se nakonec stal členem souboru?

Původní profesí jsem nábytkář a nastoupil jsem do divadelních dílen jako řezbář, ale moc mi to nešlo, hlavně jsem chtěl být blíž k jevišti. Náhodou se uvolnilo místo v technice, a tak jsem se dohodl, že nastoupím jako jevištní technik. V Alfě je běžná praxe, že technika účinkuje v…

Tento článek je v plné verzi přístupný pouze pro stávající předplatitele časopisu. Pokud k němu potřebujete výjimečně přístup například z vědeckých důvodů, neváhejte kontaktovat redakci časopisu. Předplatitelé pro přístup k článku zadejte, prosím, své heslo. Pokud jste své heslo ještě nedostali a máte Loutkáře na letošní rok předplaceného, napište nám a my vám je obratem zašleme.