Bangladéš vždy sdílel kulturu se sousedním indickým státem Západní Bengálsko, což se týká i loutkových tradic.
Marionety se na jihoasijském subkontinentu pravděpodobně objevily už před nějakými třemi tisíci lety a celá řada klasických bengálských děl zmiňuje loutky. Patří mezi ně Gitagabindha, Srikrishnakirtan a Chondimangala z 1. století a Yousuf Julekha, Choitonnyo Vagabato, Choitannya Mongal a Choitannya Choritammrito ze 14.–17. století. Navíc máme zmínky o tom, že v 8. století se loutkami hrál romantický příběh Rádhá a Krišny a další oblíbené legendy i že loutky měly své místo v komunitních rituálech.
Do tradičního bengálského loutkářství patří také kočující loutkáři s maňásky benir putul, kteří jsou dodnes v Západním Bengálsku k vidění. Dříve byli rozšířeni po celém regionu, hráli příběhy o Rádhá a Krišnovi a zpívali oblíbené bengálské písně. Bengálské spodové loutky danger putul nach se poprvé objevují koncem 14. století a jsou součástí zpívaných dramatických představení ve stylu jatra, což je druh lidové opery. Marionetová forma tarer putul nach, kterou dnes známe ze Západního Bengálska, se také šířila po zemi v rukou kočovných loutkářů, kteří ve svých stanech hráli texty z jatra. Nedílnou součástí těchto loutkových představení je hudba a zpěv.
Modernější jevištní podoby loutkového umění v Bangladéši využívají prstové loutky, maňásky a javajky. Nejběžnějším typem loutky jsou zde ale i nadále marionety. Obvykle mají velikost od třiceti centimetrů do jednoho metru, jsou vyráběny z různých materiálů a ovládají se až devíti nitěmi. Představení často doprovází živá hudba hraná dohary; vedle loutek mohou vystupovat na jevišti také zpěváci, tanečníci a další umělci. Obsahovou náplň tvoří jak tradiční a lidové příběhy, tak současná témata a varietní čísla.
Jedním z novějších loutkových souborů, které jsou dnes aktivní, je Bangladéšské akademické loutkové divadlo Shilpakala, které vede Rashid Haroon. Sídlí v hlavním městě Dháka a jeho inscenace tvoří hudební předehra, vlastenecké bengálské písně, zpívající a tančící loutky a okouzlující příběhy s dramatickými momenty. Odehrávají se například v rušných městech či vesnici na řece u lesa, kde v blízkosti lidí žijí krokodýli, tygři, hadi a lišky. Některé inscenace končí vlasteneckou písní.
Text vznikl pro Světovou encyklopedii loutkářského umění (Encyclopédie mondiale des arts de la marionnette) vydanou UNIMA v roce 2009, která je zpřístupněna také online (https://wepa.unima.org). Publikováno se souhlasem UNIMA International.
Loutkář 4/2021, s. 32.
9. 5. 2024
Naivní divadlo, Liberec
Yetti
10. 5. 2024
Divadlo jednoho Edy, Liberec
Medvídek Mojko
11. 5. 2024
Divadlo DRAK, Hradec Králové
Válka světů
17. 5. 2024
Divadlo loutek Ostrava
Nejhorší věc na světě
Jan Bílek (6. 5. 1949)
Ivan Nesveda (11. 5. 1959)
Vratislav Schilder (28. 5. 1939 – 30. 7. 2014)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS