Loutkar.online

Balvínová, Malvína: Emancipace české animace

Když se letos objevila v rámci udělování cen Český lev poprvé samostatná kategorie pro animovaný film, bylo všem ze zdejší animátorské obce jasné, že dlouholetá cesta české animace za její emancipací dospěla k dalšímu mezníku. Animovaný film je nyní vnímán rovnocenně s tvorbou hranou a dokumentární a snad se už definitivně zbavil nálepky „tvorba pro děti.“

Snahu o uznání české animace jako svébytného formátu jsme mohli pozorovat už poměrně dlouho. Její počátek bychom nejspíš našli v roce 2001, kdy se konal v Třeboni první ročník festivalu AniFest. Samostatný festival zaměřený na animovanou tvorbu na české festivalové mapě do té doby chyběl a organizátoři si zvolili jako jeden z cílů ukázat, jak široké spektrum animovaného filmu je. Veřejnost si totiž pod pojmem „animovaný film“ představila většinou večerníčkovou či jinou seriálovou tvorbu pro dětské publikum, autorské animované filmy znal málokdo. Za dvacet let své existence se ale festivalu podařilo dostatečně ukázat, jak silná česká animace je a jaký má potenciál.

Není to jen zásluhou festivalu, ale především tvůrců samotných. Rozpad státní kinematografie a zrušení promítání předfilmů v kinech způsobily české animaci problematický porevoluční rozjezd (někteří by spíše řekli „zásek“). Krátkometrážní tvorba přišla o distribuci, celovečerní si musela složitě hledat podporu a některé snímky tak vznikaly mnoho let. Animace měla oproti dokumentární a hrané tvorbě velkou nevýhodu – proces výroby animovaného filmu je nesnadný a zdlouhavý. Za jeden den často nevznikne víc než několik vteřin animace. Autorská animovaná tvorba se přesunula na akademickou půdu a dodnes tvoří většinu vyprodukované české animace studentské filmy.

Díky některým se ale česká animace dostala do hledáčku širší veřejnosti. Po roce 2010 se české animované filmy stále výrazněji objevují na světových festivalech včetně nejvýznamnějšího v Annecy. Nejvíce pozornosti pak logicky přitáhly filmy, nominované na Cenu akademie. O studentského Oscara se s velkými nadějemi ucházela výborná černohumorná groteska Happy End (Jan Saska, 2015), která se probojovala do nejužších nominací. Obrovským úspěchem byl o několik let později film Dcera z FAMU(Daria Kashcheeva, 2019). Autorka je původem z Ruska, ale film vznikl kompletně v české produkci. Studentského Oscara získal a byl nominován i na oscara „velkého“. Krom toho posbíral na světových festivalech desítky cen.

To, že tuzemská animace už před časem opustila „český rybník“, je také výsledkem snahy Asociace animovaného filmu (ASAF). Jedná se o sdružení předních českých producentů, nezávislých filmařů a animačních studií, kteří se od roku 2014 společně aktivně podílí na rozvoji animace v Česku. Snaží se mimo jiné prezentovat českou animační tvorbu v zahraničí a pracuje na zlepšení podmínek pro výrobu a distribuci animovaných filmů u nás. S ASAFem souvisí také CEE forum, konané každoročně při festivalu Anifilm. CEE (dříve známé jako Visegrad Animation Forum – VAF) je platforma, jejímž záměrem je posílení oboru animace v regionu střední a východní Evropy. Hlavním cílem je vytváření příležitostí pro setkání producentů, studií, TV stanic a filmových distributorů, které by vedly ke spolupráci na animačních projektech – říká se tomu „pitching“. A právě pitching může posunout rozpracované projekty dál: od vývoje k realizaci, od realizace k postprodukci, a nakonec k distribuci. Díky tomu, že je fórum mezinárodní, získávají tvůrci zahraničního koproducenta a výsledný film má pak nadějné vyhlídky na distribuci v zahraničí.

Další impuls, který souvisí s emancipací české animace, je zavedení ceny pro českou animaci Český obzor. Před několika lety ji začal udílet festival Anifilm. České filmy tak mohou soutěžit paralelně v mezinárodní i národní soutěži. Národní soutěž přitom poskytne unikátní a komplexní náhled české animované „úrody“ za daný rok. Navíc má soutěž vícero kategorií, soutěží kromě celovečerních, krátkometrážních a studentských filmů také zakázky a videoklipy. Cenu uděluje Rada animovaného filmu (RAF), jejíž výsadou je, že se jedná o početnou skupinu českých tvůrců, producentů, distributorů, ale i pedagogů, publicistů, teoretiků a festivalových dramaturgů. Samotná rada čítá k letošnímu roku už více než sto členů.

Letošní udělení České lva v kategorii animovaného filmu se tedy jeví jako výsledek všech výše uvedených snah, impulsů a úspěchů českých tvůrců. Vždyť do té doby zvítězil jen občas nějaký animovaný film v kategorii scénografie či výtvarného počinu. Kategorie by ovšem potřebovala ujasnit pravidla a stanovit, které filmy by měly být nominované, aby si v závěrečném klání mohly dostatečně konkurovat a byly si formálně rovnocenné. Do nominací se letos totiž dostal celovečerní loutkový film Jana Baleje Barevný sen, dále pak syrově absurdní, ale těžko vstřebatelný dvanáctiminutový studentský počin Jsme si o smrt blíž (režie Bára Anna Stejskalová) a na závěr výborný televizní seriál Mlsné medvědí příběhy (režie Kateřina Karhánková a Alexandra Májová), který je ovšem koncipovaný pro děti od tří let.

V takovémto výběru nebylo žádným překvapením, že zvítězil celovečerní film českého klasika. Balejův snímek je vyvedený poctivou animací a z dramaturgického hlediska autor překonal svůj předchozí celovečerní snímek Malá z rybárny (2015). Příběh je podobenstvím totalitního režimu a podle slov režiséra vypráví o tom, jak lehké je svobodu ztratit a jak těžké je získat ji zpět. Vedle tohoto pracného sedmdesátiminutového filmu mohl těžko získat lví sošku někdo jiný. Snad je to pro filmové a televizní akademiky výzva pro příště.

Loutkář 2/2021, s. 87–88.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.