redakce: Divadlo v karanténě

Všechna divadla byla direktivně uzavřena v polovině letošního března a od poloviny května bylo – ovšem za velmi omezených podmínek, jako je snížení divácké kapacity na maximálně padesátku lidí a přísná hygienická opatření (a k tomu navíc nulová návštěvnost ze strany stále uzavřených základních škol) – možné je znovu otevřít. Právě začátkem května jsme do „probouzejících se“ divadel rozeslali následující anketu ve snaze zachytit, jak se s nečekanou situací vypořádala a co s nimi bude dál. (red)

Nemožnost hrát byla a je stresující

Stanislav Doubrava, ředitel Naivního divadla Liberec

Budete do konce sezóny hrát, nebo jsou pro vás omezení limitující natolik, že v obnovení činnosti nespatřujete smysl?

Hrát do konce sezóny rozhodně chceme, i když nás hygienická opatření výrazně omezují. Pro velký sál i studio to znamená, při dodržování povinných nařízení, maximálně šedesát, respektive dvacet diváků. Samozřejmě se tak jako všichni potýkáme s návštěvností publika. Do úvahy do konce školního roku připadají pouze školky, prozatím navíc spíše privátní. Od června, kdy by mělo docházet k postupnému uvolňování současných omezení, pak nasadíme i představení pro veřejnost, v červenci chystáme tradiční každoroční hraní na náměstí před radnicí. Smysl to určitě má už proto, aby divadlo hrazené z veřejných zdrojů dávalo navenek zprávu, že i v nenormální době funguje relativně normálně.

Jaké premiéry už jste kvůli mimořádným opatřením nestihli uvést? Uvažujete o jejich přesunutí na podzim, nebo jejich uvedení zkusíte stihnout do konce této sezóny? Nebo budou bez náhrady zrušeny?

Náš plán sezóny 2019/20 předpokládal, že letos v dubnu a květnu budeme zkoušet novou experimentální inscenaci pro malé děti Kabinet zázraků s autorským týmem Vít Peřina, Míša Homolová, Filip Homola, ve výpravě Hzy Bažanta, zároveň hrát doma a trochu v zahraničí. Žádné zásadnější změny v inscenační plánu, kromě posunu termínu, naštěstí nebyly nutné. V březnu a dubnu, kdy byla omezení nejintenzívnější, měl umělecký soubor tři týdny studijního volna na domácí přípravu a od 18. dubna do 4. června, kdy bude první uvedení, probíhá zkoušení. Další čas bude vyhrazen pro „oprašování“ repertoárových inscenací, abychom je po prázdninách našli v dobré kondici.

Jak se vás kromě zákazu hraní pro veřejnost, dotkla karanténní omezení? Měli jste třeba nasmlouvány zahraniční výjezdy, spolupráce na mezinárodních projektech, přípravy výstav nebo cokoli jiného, co se neuskuteční či v lepším případě posune?

Nemožnost hrát byla a je stresující nejen kvůli vynucené nečinnosti, ale hlavně kvůli výpadku příjmů (1 620 tis. Kč do konce června), které tvoří podstatnou součást našeho rozpočtu. Do prázdnin přijdeme o příjmy ze zahraničních festivalů v Německu (FIDENA Bochum), Polsku (Wroclav) a Slovensku (Košice), stejně tak o příjmy od českých festivalů, jichž jsme se měli zúčastnit (Divadelní svět Brno a Skupova Plzeň jsou zrušeny), DER a Loutkářská Chrudim jsou ohroženy. Do konce roku pak nebudeme mít plánované honoráře z Jižní Koreje, Japonska, Finska a Izraele. Některé z akcí se snad přesunou do příštího roku, ale kdo ví…

Česká divadla zareagovala na nečekanou situaci různě. Někteří divadelníci šili ve velkém roušky, jiní zveřejňovali nahrávky svých inscenací či streamovali představení bez účasti publika, jiní nahrávali pro děti četby knih. Co jste připravili pro své diváky vy?

Tak jako ve většině divadel se roušky šily i u nás v krejčovně, ať pro zaměstnance, či pro azylové domy. Naši lidé se hlásili jako dobrovolníci a někteří z nich také opravdu v prvních týdnech konkrétně pomáhali, někteří i přes snahu neuspěli. Našli jsme způsob, jak přes YouTube dostat záznamy našich představení k dětským i dospělým divákům a rozšířit spektrum nabídky, abychom našim příznivcům alespoň trochu osvěžili nesnadnou dobu. Fungovalo to a ohlasy byly a jsou pozitivní. Dílny vyráběly novou výpravu, technika opravila, co bylo k opravě, divadlo se leskne. Jenom publikum si to tolik neužije.

Kulturou v čase po epidemii začíná obcházet hrozba velkého ekonomického propadu. Máte už představu, co nastane? Máte dostatek informací od svého zřizovatele? Jste případně v kontaktu s ministerstvem kultury? Budete v divadle muset výhledově zredukovat nějaká místa, ať už by se to týkalo zeštíhlení hereckého, nebo technicko-administrativního aparátu?

Dopady nedohlédnu a ani si to moc nechci představovat. Na redukci míst v současnosti nemyslím, už nyní je nás v porovnání s ostatními divadly málo. Problémem budou kromě peněz především vážně narušené vazby mezi divadlem a školním organizovaným publikem, ty se budou do normálu vracet jen pozvolna.

Je víc než jasné, že epidemie způsobí proměny ve společnosti, od podnikatelské sféry po dotovanou i soukromou kulturu v rozsahu, který bude mimořádný. Připravit se na to příliš nejde, bude třeba reagovat na konkrétní situaci. Třeba cely rok jen hrát – bez nové tvorby. Repertoár na to NDL má.

Postup našeho zřizovatele je prozatím pozitivní, bez avíza krácení příspěvku, stejně jako je dosud efektivní snaha ministra kultury Lubomíra Zaorálka. Program podpory českých profesionálních divadel a následný záchranný balíček pomohou řešit aktuální problémy ztrát v letošních rozpočtech divadel. Letošní rok všichni určitě „přežijí“, problémy přijdou v následujících letech.

Protože mám zkušenost, že každá krize bývá pro veřejné rozpočty zároveň příležitostí, jak škrtat to „zbytné“, bude mimořádně nutné potvrzovat potřebu jak divadla, tak kultury obecně. A NDL, se svým zdaleka nejnižším příspěvkem od zřizovatele v ČR, bude muset znovu – tak jak ostatně po léta činí – přesvědčovat kvalitou tvorby a zájmem publika jednotlivé úrovně veřejné správy o nutnosti podpory. Rozhodně mnohem víc než před koronavirem.

Zatím neplánujeme žádné drastické škrty

Jakub Hora, ředitel Divadla Alfa

Od poloviny května je za velmi omezených podmínek možné znovu zahájit divadelní činnost. Budete do konce sezóny hrát?

Divadlo Alfa se rozhodlo zahájit provoz od 1. června 2020. Podmínky jsou pro nás velmi limitující, aktuálně jsou na hraně možností. Přesto jsme se rozhodli zariskovat a uvádíme dopolední představení pro veřejnost a večerní představení nové premiéry Jenovéfa, vždy do čtyřiceti diváků. Nejsme si jisti, zda bude z jejich strany vůbec zájem přijít do divadla. Na druhou stranu je otevření divadla určitým signálem, že se život vrací do normálních kolejí. Takže i pro další provoz divadla od září je důležité, abychom k našim divákům i hercům tento signál vyslali co nejdříve.

Jaké premiéry už jste kvůli mimořádným opatřením nestihli uvést? Uvažujete o jejich přesunutí na podzim, nebo jejich uvedení zkusíte stihnout do konce této sezóny?

Neuvedli jsme pouze premiéru Ťuk, ťuk, tučňák v režii Tomáše Volkmera. Toto představení chceme nasadit od 2. června 2020. Zmiňovanou inscenaci Tomáše Dvořáka Jenovéfa bychom rádi uvedli v plánovaném termínu od 8. června 2020.

Alfa měla letos v červnu uspořádat další ročník Skupovy Plzně za účasti hostů z Japonska. Jak to s festivalem vypadá? Uskuteční se v náhradním termínu, nebo zase až za dva roky?

Festival jsme posunuli na termín 14.–18. října 2020 a plánujeme ho v původním rozsahu včetně zahraničních hostů.

Jak se vás kromě zákazu hraní dotkla karanténní omezení? Měli jste třeba nasmlouvány zahraniční výjezdy, spolupráce na mezinárodních projektech, přípravy výstav nebo cokoli jiného, co se neuskuteční či v lepším případě posune?

Bohužel jsme museli zásadně omezit práci na projektu Connect Up v rámci programu EU Culture. Dále jsme museli zrušit zájezd do Korejské republiky, zde je plánován posun o rok, a velmi pravděpodobně bude zrušeno i turné po Japonsku v srpnu a v září. Zde jsme ještě ve fázi jednání, zda se uskuteční část turné v září. Jinak by se posunul zájezd o rok, avšak bez záruky.

Divadlo Alfa šilo roušky pro domovy seniorů a pro lidi v okolí. Dále jsme natočili deset rozhlasových her na základě našich inscenací, otevřeli jsme YouTube kanál Alfa zírá, kde najdou diváci písně s videoklipy s písněmi Divadla Alfa, záznamy i audio verze našich inscenací, animované kvízy pro školáky nebo instruktážní videa, jak si vyrobit loutku a jak s ní hrát. Většina materiálů vznikla právě během vynucené přestávky. V poslední době realizujeme také živé koncerty pro domovy seniorů, každý týden máme dvě vystoupení.

Kulturou v čase po epidemii začíná obcházet hrozba velkého ekonomického propadu. Máte už představu, co nastane?

Máme předběžné informace k možném krácení, a naopak i kompenzacích vzniklých škod, a to jak od města Plzeň, MK ČR, tak od Plzeňského kraje. Zatím neplánujeme žádné drastické škrty. Musíme však počkat na druhé pololetí, kdy bude ekonomický výhled jasnější.

Největší devizou Divadla DRAK jsou lidé

Tomáš Jarkovský, ředitel Divadla DRAK

Budete do konce sezóny hrát, nebo jsou pro vás omezení příliš limitující?

Srozumitelná odpověď asi vyžaduje začít poněkud obecněji. Není pochyb o tom, že je nastalá situace zcela mimořádná, nikdo s ní nemáme žádnou zkušenost a všichni se na ni učíme reagovat za pochodu, což s sebou nutně nese zmatky a chyby na všech stranách. Stejně tak nikdo rozumný nezpochybňuje, že se veřejné zdraví muselo stát aspoň v první fázi prioritou číslo jedna a že, jestliže se vládní opatření dotkla tolika významných oblastí hospodářského i společenského života, nebylo na místě očekávat, že by kultura zůstala nedotčena. Navíc ausgerechnet divadlo, které je principiálně založené na živém setkání skupiny lidí v uzavřeném prostoru, asi prizmatem epidemiologů představuje zvlášť rizikovou aktivitu, již si lze – aspoň krátkodobě – odpustit. To ovšem v žádném případě neznamená a nesmí znamenat, že se jedná o aktivitu zbytnou! Takový pohled zkrátka nelze připustit. Rosťa Novák někde vzpomínal, jak jeho pradědeček hrál loutkové divadlo i za války, protože c. k. armáda usoudila, že i za těchto časů jí bude užitečnější s Kašpárkem než s bajonetem. To není žánrová historka, to je příběh dokládající (a našlo by se jich mnohem víc, viz například legendární představení Čekání na Godota v okupovaném Sarajevu), že divadlo a kultura obecně není nějaká luxusní záležitost vhodná jen pro časy klidu a hojnosti, ale že se jedná o nedílnou a potřebnou součást společenského života za všech okolností. Tuto skutečnost musíme mít neustále na paměti jak my, kdo kulturu tvoříme a organizujeme, tak ti, kdo pro ni vytvářejí podmínky.

Bylo by tedy sice chvályhodné, kdyby se vláda rozhodla vytvořit podmínky pro aspoň částečné znovuobnovení provozu divadel, ale v tuto chvíli se jedná o čistou „potěmkiádu“. Neustále se měnící podmínky znemožňují rozumně plánovat, stanovená pravidla navíc aspoň zatím (ale kdo vlastně ví, která právě teď platí a která budou platit zítra ráno a která zítra odpoledne?) znamenají obrovskou překážku pro nějakou ekonomickou udržitelnost případného obnovení provozu.

V DRAKu jsme se proto rozhodli v květnu otevřít pro veřejnost jen Labyrint, včetně řady s tím spojených doplňkových aktivit, divadlo budeme pouze zkoušet. V červnu jsme pak připraveni začít hrát, budou-li z osudí vylosována taková opatření, která to rozumně umožní. Soustředíme se však výhradně na ty inscenace, které si beztak potřebujeme připravit (přezkoušet, oprášit) pro podzimní část sezóny, a vzhledem k přetrvávajícímu uzavření škol a ztíženým podmínkám provozu školek budeme hrát pouze pro veřejnost. Představení se chystáme dávat do prodeje postupně, podle zájmu veřejnosti.

Jaké premiéry už jste kvůli mimořádným opatřením nestihli uvést?

Nestihli jsme uvést (z důvodu zranění herce už jednou odloženou) premiéru inscenace Šípková Růženka v režii Jakuba Vašíčka a museli jsme přerušit zkoušení inscenace Do hajan! režisérky Veroniky Poldauf Riedlbauchové. Obě plánujeme uvést v září.

Divadlo DRAK každoročně (spolu)pořádá hned dvě akce, které karanténa překazila – mezinárodní setkání studentů divadelních škol Gaudeamus theatrum a Divadlo evropských regionů. Uskuteční se v jiném termínu, nebo je pro letošek musíme bez náhrady oželet?

Gaudeamus by se měl uskutečnit v listopadu. Vzhledem k tomu, že jsme letos původně plánovali plenérovou variantu, musíme jeho koncepci v souvislosti s posunem termínu proměnit, nicméně jsme rádi, že se podařilo najít náhradní termín vyhovující jak osloveným lektorům (Lucia Repašská a D\’Epoq), tak školám, a že se tedy letošní ročník snad uskuteční. Festival Divadlo evropských regionů a Open Air Program za stávajících podmínek uspořádat nelze a vzhledem k jeho charakteru není možné ani uvažovat o přesunu na jiný termín. Letošní ročník byl tedy zrušen, uspořádáme však ale aspoň jakousi nouzovou, náhradní, třídenní variantu, která by měla proběhnout 26.–28. června. Její podobu v těchto dnech dolaďujeme a zároveň o ní jednáme s partnery, kteří se podílejí na financování festivalu. Pevně věříme, že budeme v těchto jednáních úspěšní a aspoň nějaké rozloučení s touto podivnou divadelní sezonou tak budeme moci uspořádat.

Jak se vás kromě zákazu vykonávání hlavní činnosti, tedy hraní pro veřejnost, dotkla karanténní omezení?

Museli jsme zrušit řadu zahraničních zájezdů (Finsko, dva festivaly v Polsku, Jižní Korea, pravděpodobně Čína) či účastí na tuzemských festivalech. U některých z nich by mělo dojít k přesunu na podzim (Skupova Plzeň, Bielsko-Biała), jiné se snad uskuteční v příštím roce. To je ale zatím zcela bez záruky. Například zájezd do Jižní Koreje je vázán na ministerský příspěvek na dopravu, o nějž však budeme muset žádat znovu, a to s nejistým výsledkem.

Vzhledem k posunům premiér a nutnosti na podzim co nejvíce hrát, pokud to podmínky dovolí, navíc nebudeme schopni realizovat původně plánovanou podzimní premiéru. Budeme tak mít v letošním kalendářním roce pouze dvě novinky, a to zmiňovanou Šípkovou Růženku a Do hajan!.

Česká divadla zareagovala na nečekanou situaci různě. Co jste připravili pro své diváky vy?

Naše krejčové ušily kolem dvou tisíc roušek, které jsme distribuovali sociálním službám, městské policii, hradecké onkologii a angilologii, lékařům, lékárnám a dalším. Pro naše diváky a příznivce jsme pak spustili on-line projekt DRAK na doma, v jehož rámci jsme realizovali řadu aktivit. Jednak jsme zveřejnili deset záznamů našich inscenací, a to ve dvojím režimu: pro širokou veřejnost omezeně vždy na 24 hodin, pro pedagogy, vychovatele a další pracující s dětmi pak neomezeně. Navíc jsme pro ně ještě k těmto inscenacím připravili elektronické pracovní listy a řada pedagogů je pak skutečně používala pro distanční výuku. Dále jsme připravili 25 dílů videočetby na pokračování z knihy Petry Soukupové Kdo zabil Snížka, jedenáctidílný vlastivědně-cestopisný seriál Kde všude jsme nehráli, čtyři Domácí ateliéry – návody na dílny a workshopy, tři díly tutoriálu našeho lektorského oddělení Divadlo DOMA, pět dílů komentované prohlídky výstavy A neříkej to ve škole pro 2. stupeň ZŠ a ještě řadu dalších, drobnějších aktivit.

Ekonomové bijí na poplach, že nás obchází hrozba velké finanční krize. Máte už alespoň obrysovou představu, co v divadle nastane?

Oba naši zakladatelé, Statutární město Hradec Králové a Královéhradecký kraj, se k nám zatím chovají velmi vstřícně a s plným pochopením pro naši situaci. Deklarovali, že letos rozhodně z jejich strany nedojde ke krácení finančních příspěvků, a naopak jsou připraveni s námi diskutovat o úpravě závazných výkonnostních ukazatelů tak, aby odpovídaly současné realitě. S povděkem jsme zaznamenali také zprávu z ministerstva kultury o avizované druhé vlně příspěvků v rámci Programu podpory, která by měla sloužit k aspoň částečně sanaci vzniklých ztrát. Jakkoli si nemůžeme být jisti, že se postoje našich klíčových partnerů ještě nezmění, rozhodně se pro tuto chvíli jedná o pozitivní signály. Dlouhodobější dopady je ovšem nyní velmi těžké odhadovat a souvisejí nejspíš především s tím, jak se bude epidemiologická situace vyvíjet v dalším průběhu roku či nedejbože v roce příštím. A to jak z hlediska bezprostředních dopadů na náš provoz, tak obecně z hlediska celkového vlivu na hospodářství celé země. V každém případě však platí, že největší devizou Divadla DRAK jsou lidé, kteří tu pracují. S tímto vědomím také budeme v případě nutnosti přistupovat k eventuálním zásadnějším úsporným opatřením.

Představu již částečně máme

Lucie Radimerská, umělecká šéfka Divadla Lampion

Budete do konce sezóny hrát?

Ve spolupráci s činoherním souborem připravuje na 13. června premiéru inscenace Sen noci svatojánské v režii Martina Vokouna. Od začátku je v plánu i venkovní varianta, která se bude odehrávat v parku u Městského divadla Kladno. Pevně věříme, že se nám díky této možnosti hraní v exteriéru podaří dodržet všechna předepsaná opatření a zároveň poskytnout divákům komfortní kulturní zážitek. Na konci června je také v plánu hraní Šťastného prince v Praze na Lodi Tajemství. I zde by mělo proběhnout vše v rámci nařízení vlády ČR, která se ale bohužel každým dnem velmi mění.

Jaké premiéry už jste kvůli mimořádným opatřením nestihli uvést?

Přerušeno bylo zatím pouze zkoušení Vlčího oka v režii Šimona Spišáka. Premiéra byla plánována v termínu 18. dubna 2020. Rádi bychom tuto inscenaci představili divákům během září, nejpozději října 2020.

Lampion měl letos v březnu uspořádat druhý ročník festivalu Amplion. Jak to s festivalem vypadá? Uskuteční se v náhradním termínu, nebo si na něj musíme rok počkat?

Ještě v březnu jsme byli přesvědčeni, že festival proběhne v náhradním termínu v září 2020. Avšak vzhledem k vývoji situace spojené se šířením viru COVID-19 a permanentní nejistotou plynoucí z neustále se měnících vládních nařízení, jsme se rozhodli festival o rok odložit. Druhý ročník by měl tedy proběhnout v termínu 19.–21. března 2021.

Jak se vás kromě zákazu vykonávání hlavní činnosti, tedy hraní pro veřejnost, dotkla karanténní omezení?

Kromě zmiňovaného zrušení 2. ročníku festivalu Amplion se mělo Divadlo Lampion účastnit několika domácích festivalů, jako jsou například Dítě v Dlouhé, Divadlo evropských regionů, Mezi ploty nebo festival bratří Formanů Aréna. Všechny zmíněné festivaly jsou zatím zrušeny bez náhradního termínu, nebo o rok posunuty. Zvažovali jsme také účast na zahraničních festivalech v Polsku a Srbsku.

Česká divadla zareagovala na nečekanou situaci různě. Co jste připravili pro své diváky vy?

Naše divadelní dílny se plně zapojily do šití roušek pro kladenskou nemocnici. Divadlo Lampion ve spolupráci s portálem Kladno žije připravilo online vysílání Lampion v pokojíčku. Herci četli dětem Uspávanky, obě naše lektorky vysílaly pravidelné tvořivé dílny a neděle patřily různorodým aktivitám – od vysílání inscenací z archivu po různé divácké soutěže či improvizovaná vystoupení našich herců.

Kulturou v čase po epidemii začíná obcházet hrozba velkého ekonomického propadu. Máte už představu, co nastane?

Představu již částečně máme. Bohužel zatím nemohu nic komentovat.

*Rozhodně nepropadáme panice

Petr Hašek, umělecký šéf Malého divadla

Jednoduchá otázka na začátek: Budete do konce této sezóny ještě hrát?

Určitě vidíme smysl v obnovení činnosti, resp. v možnosti opět hrát pro naše diváky. Přestože jsou hygienická opatření do velké míry limitující, přizpůsobíme se jim a začneme od června pravidelně hrát, včetně řady prázdninových hracích termínů v exteriérech, zejména v památkových objektech jižních Čech. Jsme veřejná instituce a je naší povinností „vytvářet kulturu“; a pro nás je samozřejmě nejpřirozenější ji tvořit prostřednictvím divadelních představení. Věříme, že divadlo je stejně potřebné jako nalezení vakcíny proti koronaviru, takže i přes řadu omezení do toho jdeme.

U nás v Malém divadle jsem měli štěstí v neštěstí, že jsme několik dní před vyhlášením mimořádných opatření stihli odpremiérovat poslední premiéru zimní/interiérové části sezóny – Invisible Man v režii Janka Lesáka. Jelikož jsme měli speciální výroční, a tudíž velmi náročnou sezónu, která zahrnovala oslavy 70 let Malého divadla, 100 let Jihočeského divadla a dále projekt Camp Q a projekt Bouda, přišlo nám lehké přibrzdění „tvůrčího tempa“ docela vhod. Nezastavili jsme se však úplně, sice jsme přestali hrát představení pro naše diváky, ale za to jsme se mohli intenzivně soustředit na přípravy největšího divadelního projektu v dosavadní historii Malého divadla, a tou je nová premiéra pro Otáčivé hlediště v Českém Krumlově v režii Petra Formana.

Právě nová inscenace uvedená na krumlovské zámecké točně bývá zlatým hřebem sezóny Jihočeského divadla. Uskuteční se už letos, nebo musí být odložena až napřesrok?

Novou inscenaci s názvem Muž Dvojhvězdy v režii Petra Formana do krumlovských zámeckých zahrad sice v současnosti aktivně připravujeme, ale premiéra byla přesunuta až na příští rok z důvodu letošní rekonstrukce Otáčivého hlediště a doposud nejistých pandemických omezení v průběhu letní sezóny. Nám tak vznikl delší a klidnější čas na přípravu této technicky velmi náročné inscenace.

Jak se vás kromě zákazu hraní pro veřejnost dotkla vládou nařízená karanténa?

Kromě již výše zmíněné zrušené letní sezóny na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově jsme byli nuceni zrušit první ročník regionální přehlídky k Mezinárodnímu dni divadla pro děti a mládež, kterou jsme organizovali ve spolupráci s českou pobočkou organizace ASSITEJ a spřízněnými obdobně smýšlejícími divadly, s nimiž spolupracujeme v rámci projektu Zavěšená vstupenka, což jsou Polárka z Brna a Lampion z Kladna. Dále jsme museli v rámci celého Jihočeského divadla zrušit tradiční akce jako březnovou Noc s Andersenem, dubnové předávání Jihočeské Thálie k ukončení zimní části sezóny a květnovou Sousedskou slavnost. Karanténní omezení se dotklo i oslav stého výročí založení Jihočeského divadla. Divadla v ČR byla uzavřena přesně v den, kdy se v divadle měla konat narozeninová oslava zaměstnanců a přátel JD, zároveň zde měla být pokřtěna výpravná kniha, která ke zmíněnému výročí vyšla. Samozřejmě se rušila řada zájezdů a pozvání na festivaly (Skupova Plzeň, Divadelní svět Brno, Divadlo evropských regionů). Co se týče mezinárodní spolupráce, tak její domlouvání to pouze odsunulo na později. Valnou většinu těchto akcí plánujeme přesunout na příští sezónu.

Česká divadla zareagovala na nečekanou situaci různě. Co jste připravili pro své diváky vy?

Jak už jsem zmiňoval, získaný čas jsme věnovali zejména přípravě nové inscenace Muž Dvojhvězdy – nejdříve výrobě a po nějakém čase jsme začali i se zkoušením. Samozřejmě se naše dílny připojily k šití roušek a náš soubor se částečně vrhl do světa on-line. Hned v úvodu opatření, kdy jsme přerušily zkoušení, jsme nahráli píseň a sestříhali klip z karantény na dálku, vydali se na virtuální výlety po ČR s loutkou Bruncvíka, natočili audioknihu jihočeského autora Davida Jana Žáka Zmizení Edwina Lindy v podání celého hereckého souboru a také pustili do éteru některé záznamy našich již odderniérovaných inscenací, které jsme měli pořízené v dobré technické kvalitě.

Nejen kulturou v čase po epidemii začíná obcházet hrozba finanční krize. Máte už trochu představu, co nastane?

I když zcela jasnou představu, jak se nás dopad epidemie dotkne, nemáme a ani ji ještě v této době nemůžeme plně očekávat, rozhodně nepropadáme panice, v divadle jsem zvyklí překonávat nečekané překážky a nebojíme se improvizovat. Nyní jsme momentálně zvědaví, zda se náš „orouškovaný“ divák nebude bát za námi přijít do divadla. Protože jinak věřím, že potřeba kultury v naší společnosti stále setrvala a nenechala se některými výroky našich představitelů „nakazit“.

Vykolejilo nás to ze zaběhnutého způsobu myšlení

Tomáš Alferi, umělecký šéf Divadla rozmanitostí

Od poloviny května bude možné znovu hrát. Obnovíte divadelní činnost?

Divadlo rozmanitostí má v plánu v červnu odehrát dvě představení open air na mosteckém hradě Hněvíně. V divadle pak pro veřejnost od 30. května nasazujeme sobotní představení po celý červen. Nicméně dosavadní zkušenosti ukazují, že rozhodně větší zájem je o venkovní produkce. V divadelním sále očekáváme nízkou návštěvnost a je pravděpodobné, že některá původně plánovaná představení budeme z tohoto důvodu rušit.

Jaké premiéry už jste kvůli mimořádným opatřením nestihli uvést?

Odložili jsme premiéru inscenace Nebojsa v režii členky souboru Jitky Rakové z května na září. Následné premiéry a zkoušení proběhne snad podle původního plánu.

Měli jste letos nasmlouvány zahraniční výjezdy, spolupráce na mezinárodních projektech, přípravy výstav nebo cokoli jiného, co se kvůli nenadálé situaci neuskuteční či v lepším případě posune?

Zrušili jsme osm zájezdů, čtyři jsme přesunuli na podzim. Neuskutečnila se divadelní Ámoska, kterou pořádáme pro pedagogy u příležitosti Dne učitelů, a přednáška Zuzany Vojtíškové Fenomén pohádka, která byla určena opět pro (nejen) učitele MŠ a ZŠ a studenty Střední pedagogické školy v Mostě.

Co jste připravili pro své diváky jako náplast za vynucené karanténní omezení divadelního provozu?

V dílnách se ve velkém šily roušky. Doma šili, a zdaleka nejen pro sebe, i členové souboru. S divadelní kapelou Nedloubej se v nose jsme přes mobily na dálku natočili videoklip Ponorka s cílem podpořit sbírku na nákladnou léčbu malého chlapečka Olíka. Nakonec se vybrala částka, z které se uhradí nejen Oliverkova léčba a rehabilitace, ale pomůže to i dalším dětem s podobným onemocněním.

Realizovali jsme věci, které se dají dělat ve virtuálním prostředí, především četbu minipovídek a různě pojaté videospoty jednotlivých herců k různým příležitostem (Den učitelů, Světový den loutkového divadla apod.). K plánovanému streamování představení nakonec nedošlo. Část herců ze souboru žije v Praze, nebylo reálné se za stávající situace dopravovat veřejnou dopravou do Mostu a zpět.

Na Mall TV se vysílal záznam inscenace Dracula, rovněž se zacílením na výše jmenovanou sbírku.

To zní skoro jako, že všechno zlé je nakonec i pro něco dobré…

Myslím si, že v mnoha ohledech byla celá situace velmi inspirativní při hledání alternativních způsobů tvorby a prezentace divadla. Vykolejilo nás to ze zaběhnutého způsobu myšlení a z dlouhodobé perspektivy to může zásadně obohatit produkci divadla pro děti. Díky nouzovému stavu přemýšlíme o vytvoření „virtuálního jeviště“, které by zprostředkovalo autentický zážitek školkám v našem akčním radiu, které jinak nemají možnost navštívit naše divadlo a vidět jiné než „malé“ inscenace, s nimiž do školek jezdíme. V tomto směru navazujeme spolupráci s mosteckým audio-video studiem Ponte Records.

Hrozba velkého ekonomického propadu je pomalu za dveřmi, máte už představu, co nastane? Máte dostatek informací od svého zřizovatele?

Podstatou našeho hraní je dopolední hraní pro školy a školky. Lze očekávat, že v kontextu prodělaného nouzového stavu návštěvnost po prázdninách rapidně klesne. Vedle dopoledního hraní se zatížením na mateřinkový repertoár bychom chtěli otevřít venkovní scénu v atraktivní části města, a pokud to počasí dovolí, pravidelně v týdenních intervalech hrát rodinná loutková představení. Nicméně k ekonomickému propadu již došlo a lze hádat, že ještě dojde.

Žádné personální změny v umělecko-technickém souboru ani administrativním úseku ale nechystáme. Se zřizovatelem, což jsou Statutární město Most a ministerstvo kultury, je v kontaktu jednatel divadla, který spolu s ekonomickým náměstkem celou situaci řeší.

Také jsme šili roušky

Petra Zichová, dramaturgyně Divadla Minor

Budete do konce sezóny hrát, nebo jsou pro vás omezení limitující natolik, že v obnovení činnosti nespatřujete smysl?

V tuto chvíli, 12. května, plánujeme do konce sezóny různé aktivity pod širým nebem: outdoorové hry, což jsou tematizované procházky po Praze s různými úkoly, dále workshopy pro děti, například bubenický či cirkusový. Také chceme odehrát několik představení – inscenace Dnes provází Minor a Mami, už tam budem? –, to vše na nádvoří Novoměstské radnice, s níž dlouhodobě spolupracujeme. Uvažovali jsme i o omezeném hraní v sále, ale jeden klíčový herec je zdravotně indisponován, čímž se nám situace jaksi rychle vyřešila.

Jaké premiéry už jste kvůli mimořádným opatřením nestihli uvést?

V současné době probíhá zkoušení inscenace Sněhurka, jejímž režisérem je Jakub Vašíček. Původní termín premiéry byl 17. května, ten jsme zrušili, náhradní termín je stanoven na 2. října. Začátek zkoušení se posunul o dva týdny, výroba dekorace se sice také zdržela, ovšem za stávající situace jsme rádi, že můžeme využít čas, který měli všichni tvůrci vyblokovaný, a inscenaci dodělat.

Jak se vás kromě zákazu hraní pro veřejnost dotkla karanténní omezení?

Zkomplikovalo se již zmíněné zkoušení inscenace Sněhurka a zrušil se zájezd na festival Divadelní svět v Brně a festival Divadlo evropských regionů v Hradci Králové.

Česká divadla zareagovala na nečekanou situaci různě. Co jste připravili pro své diváky vy?

V Minoru jsme také šili roušky, uveřejnili televizní adaptaci inscenace Sněhurka – nová generace a pustili jsme se i do streamování: zvolili jsme interaktivní představení Demokracie, během něhož budou diváci hlasovat a ovlivňovat tak jeho vývoj.

Naši loutkoherci mohou hrát v rouškách

Denisa Kirschnerová, ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka

Obnovíte po částečném uvolnění pravidel svou divadelní činnost?

V tuto chvíli víme, že do 7. června odehrajeme tři představení pro dospělé, šest představení pro rodiče s dětmi, tedy představení víkendová, pro školy v tuto chvíli opravdu hrát nemůžeme. Máme trochu výhodu, že nemusíme platit testy, protože naši loutkoherci mohou hrát na konstrukci v rouškách. Kapacita sálu se snížila, ale i při těchto omezeních si chceme provoz vyzkoušet.

Jaké premiéry už jste kvůli mimořádným opatřením nestihli uvést?

Zatím to naštěstí vychází tak, že na přelomu května a června nazkoušíme tzv. „miminí“ inscenaci autorky a režisérky Janky Ryšánek Schmiedtové a výtvarníka Davida Janoška Žeryčku, hop!, a dokonce beze změn – v již dříve naplánovaných termínech. V červnu pak tento zcela nový typ představení pro děti od jednoho roku do tří let uvedeme pro veřejnost. Navazovat bude zkoušení nové inscenace pro dospělé Hotel Spejbl! autorského týmu Miki Kirschner – Robin Král – Jan Lstibůrek. S+H nás v novém inscenaci Hotel Spejbl seznámí s podivnými „nocležníky“ tohoto hotelu, provedou nás spletitými zákoutími lidské duše a v duchu Omnia vincit amor přinesou potřebnou naději. Inscenace je technologicky náročná, spolupracují na ní light designéři či umělci věnující se sound-animaci a vychází z původního projektu Robina Krále a Jana Lstibůrka Blázinec, na němž se hudebně podílely osobnosti, jakými jsou Jiří Suchý, Marek Eben, Tomáš Hanák, Ewa Farna, Iva Pazderková ad. Od inscenace si slibujeme prolnutí tradice S+H se současnou řečí divadla.

Jak se vás kromě zákazu vykonávání hlavní činnosti, tedy hraní pro veřejnost, dotkla karanténní omezení? Měli jste třeba nasmlouvány zahraniční výjezdy, spolupráce na mezinárodních projektech, přípravy výstav nebo cokoli jiného, co se neuskuteční či v lepším případě posune? Zrovna vaše divadlo mělo letos oslavit krásných sto let pana Spejbla…

Hned po prvních opatřeních proti koronaviru jsme rušili výjezd do Německa; i některé termíny v tuzemsku se přesouvaly na podzim. Zrušili jsme velkou výstavu k 100. narozeninám pana Spejbla ve Ville Pellé, tu nahradíme skromnější, zato stálou výstavou o historii divadla v prostorách Divadla S+H. Koncem dubna jsme chtěli na slavnostním večeru ke Spejblově jubileu uvést premiéru dokumentu ČT Neobyčejný život Josefa Spejbla a i tyto projekce se pokoušíme přesunout na podzim. Díky dlouhodobé spolupráci se Supraphonem vyšlo reediční CD Ať žije Spejbl!, které online na Facebooku pokřtil člen činohry ND Igor Orozovič. Pracujeme na nových webových stránkách. Jakmile to bude možné, spustíme klub přátel D S+H.

Česká divadla zareagovala na nečekanou situaci různě. Co se během karantény dělo u vás? Šili jste roušky?

Roušky jsme šili také a díky koordinaci Magistrátu hl. m. Prahy jsme je pravidelně distribuovali tam, kde byly třeba. Samozřejmě jsme se snažili alespoň o online „kontakt“, tak jako ostatní: například v rámci projektu #kulturazije jsme uvedli představení pro děti Jak s Máničkou šili všichni čerti autorské trojice Miki Kirschner – Robin Král – Jan Lstibůrek a diváci mohli divadlu přispět v rámci dobrovolné sbírky DONIO, která byla také součástí této akce. Na našem webu jsme také uváděli záznamy představení a pro děti jsme zde zřídili Koronavirovou hlídku proti nudě. Natočili jsme také s pomocí textaře a básníka Robina Krále dvanáctidílnou sérii pětiminutových scének nazvaných Hurvínkova nedělní chvilka pandemie, která provedla s humorem děti i dospělé různými zapeklitými pravidly a omezeními, které si situace vyžádala. Seriál dostal i stejnojmennou knižní podobu s ilustracemi Jany Hruškové, která vyšla v nakladatelství Běžíliška.

Kromě toho jsme navázali spolupráci se Slow rádiem a přichystali jsme Večerní ševelení u Spejblů, díky němuž vítáme různé osobnosti nejen hudební scény, které si k nám přijdou „zaševelit“, a to vždy v úterý a ve čtvrtek od 18 do 19 hodin. Našimi hosty byly zatím Robin Král, Petr Linhart, Jakub Čermák, a to vše podbarveno ptačím zpěvem z lesa a vše na sto procent živě! Dalším programem v rámci této spolupráce je seriál Hurvínku, poslyš… – každé úterý a čtvrtek vysíláme živá čtení krátkých pohádek, a to ve 13 hodin. Posluchačům se představili oba jejich současní interpreti – Martin Klásek i alternující Ondra Lážnovský.

To je skutečně úctyhodný výčet aktivit… Nicméně kulturou v čase po epidemii začíná obcházet hrozba velkého ekonomického propadu. Máte už představu, co nastane?

Dá se tušit že rozpočet pro rok 2021 bude současnou situací významně ovlivněn. Konkrétní výstup ale dosud nemáme.

Připomenutí, že existujeme i „off-line“

Jan Cimr, umělecký šéf Divadla Polárka

Budete do konce sezóny hrát?

Do konce sezóny už budeme hrát pouze „symbolicky“ několik představení o víkendech pro veřejnost. Školní představení, která za běžných okolností tvoří něco přes polovinu naší produkce, v tuto chvíli příliš nedává smysl nasazovat. Celkově se za daných podmínek jedná spíš jen o „dobrý pocit“ a jakési malé připomenutí, že existujeme i „off-line“.

Jaké premiéry už jste kvůli mimořádným opatřením nestihli uvést?

V březnu, kdy se zavedla karanténní opatření, jsme měli krátce před premiérou Pohádek o kohoutech, bouřce a duze, jevištní adaptace Jirousovy sbírky Magor dětem v mé režii. Tuto inscenaci budeme dokončovat v srpnu a bude mít premiéru v září na festivalu Polárkový dort, kterým otevřeme novou sezónu. Zkoušení pohádky Slon a mravenec podle Daisy Mrázkové v režii Radka Berana začalo se zpožděním v karanténních podmínkách a premiéra, původně plánovaná na 10. května, proběhne 31. května. Inscenace Jsi tu, netvore (režie Marek David) je posunuta na sezónu 2020/2021 a zřejmě se uskuteční až v její druhé polovině.

V květnu měl mj. i v Divadle Polárka probíhat festival Divadelní svět Brno s účastí řady zahraničních souborů, který byl pochopitelně zrušen – část programu se nyní pokoušíme přesunout na příští ročník. Zahraniční výjezdy jsme v plánech neměli, nicméně se zrušila řada zájezdů a festivalů v ČR, z nichž některé se přesunuly na náhradní podzimní termín a jiné byly bez náhrady zrušeny. Kromě samotného divadla pozastavila svou činnost také obě naše divadelní studia pro děti, Polari-ID a Polárníček, v obou případech se ale již pomalu rozbíhají.

Divadla Polárka se v podstatě týkají všechny vámi jmenované body. První měsíc od vyhlášení vládních opatření šili dobrovolníci v divadle intenzivně roušky pro nemocnice a instituce sociálních služeb. Ve spolupráci s Mall.TV jsme vysílali záznam inscenace Naše třída, živě jsme přenášeli Tančírnu. Postupně jsme také spustili pravidelné vysílání „televize“ PolárTV na našem facebookovém profilu, do níž svými podomácku vyrobenými pořady přispívají herci a další zaměstnanci Divadla Polárka.

Kulturou v čase po epidemii začíná obcházet hrozba velkého ekonomického propadu. Máte už představu, co nastane?

Divadlo Polárka je prostřednictvím organizace Kávéeska, p. o., zřizována Městskou částí Brno-střed, s tou jsme v tuto chvíli primárně v kontaktu. Žádné konkrétní informace nemáme, nicméně vývoj zatím nasvědčuje tomu, že zřizovatel nebude schopen kompenzovat ztráty na vstupném ani žádné jiné další škody způsobené pandemií. Svoje granty na kulturu omezuje také Jihomoravský kraj. Pomoci by mohl fakt, že Kávéeska, p. o., jako naše zastřešující organizace má více středisek, jichž se krize nedotkla v takové míře a měla by být schopná zajistit provoz Divadla Polárka i nadále. Ministerstvo kultury bohužel Divadlo Polárka dlouhodobě neuznává jako profesionální scénu a ani v této situaci nepřispěje žádnými finančními prostředky.

Věřím, že Radost ustojí i tuto krizi

Vlastimil Peška, ředitel Divadla Radost

Jaké premiéry už jste kvůli mimořádným opatřením nestihli uvést?

Zatím žádné. Pouze jsme u jednoho titulu odsunuli premiéru na září. Naopak jsme do repertoáru zařadili drobničku O kohoutkovi a slepičce, kterou právě zkoušíme. Jde o komorní titul pro tři loutkoherce.

Jak se vás kromě zákazu vykonávání hlavní činnosti, tedy hraní pro veřejnost, dotkla karanténní omezení?

Měla se uskutečnit výstava ve spolupráci s muzeem v Předklášteří, která byla odložena a zatím není stanoven náhradní termín. Měli jsme se také účastnit dvou zahraničních zájezdů do Polska a na Ukrajinu a z obou sešlo.

Česká divadla zareagovala na nečekanou situaci různě. Co jste připravili pro své diváky vy?

Krejčové z ateliéru se podílely celý měsíc na šití roušek. Na našich stránkách jsme každý týden nabídli našim divákům záznam pohádek z našeho archivu. Herci natáčeli v „polních podmínkách“, z vlastní iniciativy, četbu pohádek, které pak zavěšovali na náš Facebook.

Kulturou a pochopitelně nejen jí začíná obcházet hrozba velkého ekonomického propadu. Máte už představu, co nastane? Máte dostatek informací od svého zřizovatele?

Ekonomický propad bude opravdu znatelný. Za celou svoji divadelnickou praxi jsem zažil ledacos a vždy jsem se dokázal z nepřízně situace úspěšně vykřesat. Tahle situace je však nebývale záporná. Pevně věřím, že Divadlo Radost ustojí i tuto krizi. K menšímu propouštění zaměstnanců zřejmě dojde, ale zatím je snaha o „záchranu“ téměř celého kolektivu pracovníků divadla. To je však podmíněno přídělem finančního toku od zřizovatele. Konkrétní kroky zřizovatele nám však nejsou dosud známy. V krizi, zhruba před deseti roky, jsme dokázali slušně hospodařit s dotací sníženou o dvacet procent, ale to jsme hráli. Zatím lze pouze konstatovat, že uvidíme. Svému eventuálnímu nástupci bych nástup do funkce ředitele v této situaci nepřál ani omylem, ani kdyby to byl můj největší nepřítel. (Ve výběrovém řízení zvítězil scénograf Pavel Hubička, ředitelem Radosti je od 1. 7. 2020, pozn. red.)

Proměnili jsme se na „Divadlo roušek“

Jarmila Hájková, ředitelka Divadla loutek

Hráli jste do konce sezóny, nebo pro vás byla předepsaná omezení příliš limitující?

V červnu jsme nabídli našim divákům sobotní a nedělní představení, a dále v týdnu dílny pro veřejnost.

Jaké premiéry už jste kvůli mimořádným opatřením nestihli uvést?

Premiéru pohádky Petra Horáčka Utíkej, myško, utíkej! v režii Václava Klemense, plánovanou na 24. dubna, jsme odložili na 25. září 2020. Generálkový týden proběhl v červnu.

Jak se vás dotkla karanténní omezení, pokud pomineme nemožnost uvádět představení pro veřejnost?

Oficiálně pozváni jsme byli na Festival del Centro Histórico v Mexico City (březen) a festivaly v Bilbau (říjen) a ve Veria (Řecko) s inscenací Fuj, je to!. Dále byl zrušen festival Amplion na Kladně, kde jsme měli hrát.

Co jste připravili pro své diváky během vynucené pauzy?

Na „dobu koronavirovou“ jsme se nejen proměnili na „Divadlo roušek“, ale nabídli jsme našim divákům na Facebooku například Nedělní pohádky do ouška, video dílny, foto-kvízy Poznáš herce DLO?, Covid Distancing v praxi, hudební video-kvízy z inscenací divadla, ankety pro rodiče, emoji-kvízy ad.

Ekonomové odhadují velký propad způsobený nuceným zastavením ekonomiky, což se jistě odrazí i v budoucím financování kultury. Jak jste na tom nyní a co očekáváte do budoucna?

V současné době máme za období od půlky března do konce června výpadek v tržbách ve výši dvou milionů korun. Čekáme, zda ministerstvo kultury vyhlásí avizovaný grant na částečné dokrytí výpadku tržeb a zvýšených nákladů na dezinfekční prostředky. Letos budeme muset zapojit i náš rezervní fond, který však není bůhví jak vysoký. Dalším řešením – ne zcela systémovým – je i převedení finančních prostředků ze zůstatku investičního fondu do provozních nákladů. To ale nevíme, co se ještě uděje do konce roku.

Pokud se jedná o rok příští, pak s největší pravděpodobností dojde ze strany zřizovatele ke krácení provozního příspěvku (informace o výši krácení zatím nemáme), nemluvě o tom, že provozní náklady dokrýváme i z dotačních programů MSK a MK. Jestliže by krácení příspěvku přesáhlo pět procent, měli bychom velký problém vybalancovat ztrátu snížením provozních nákladů, aniž bychom nemuseli propouštět.

S obavami tedy vyhlížíme situaci, kdy se obce jako zřizovatelé na podzim dozví odhady skutečného poklesu rozpočtového určení daní za letošní rok a jejich případných dopadů do příspěvků zřizovaných organizací.

Jsme připraveni hrát pro diváky

Jakub Tomoszek, šéf loutkové scény Bajka Těšínského divadla

Obnovíte ještě činnost do konce sezóny?

V souvislosti s mnohými omezeními, která nás limitují, připravujeme venkovní verzi inscenace Brémští muzikanti v městském parku. Bude to „první vlaštovka“, signál, že jsme stále připraveni hrát pro naše diváky.

Jak se vůbec vyrovnáváte se situací, kdy jsou neprodyšně uzavřené hranice, a Těšínské divadlo přitom velmi organicky propojuje dvě kultury – českou a polskou?

Bajka v současné době zaměstnává jednu herečku z Polska, která se bude řídit nařízením pro pendlery, stejně jako herci polské scény Těšínského divadla.

Jaké premiéry už jste kvůli mimořádným opatřením nestihli uvést?

Kvůli mimořádným opatřením jsme nestihli uvést polskou premiéru Muzykanci z Bremy (Brémští muzikanti) v režii Tomáše Kočka a českou i polskou premiéru Hobita v režii Pavla Gejguše. Koncem června chystáme alespoň předpremiéru Hobita, ale zároveň čekáme, jak se bude situace vyvíjet, zda budeme moci pozvat diváky do stávajících prostor.

Jak se vás kromě zákazu hraní pro veřejnost, dotkla karanténní omezení?

Byla zrušena naše účast na festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové (22. 6. 2020), dále na divadelním festivalu v ruské Vologdě (1. 7. – 6. 7. 2020) a také na festivalu Transmisje ve Vilně (Litva, 16. 9. – 18. 9. 2020). Třetí ročník festivalu Loutky dětem 2020, který Těšínské divadlo Bajka připravuje spolu s KaSS Střelnice v Českém Těšíně (8. 9. – 13. 9. 2020) se bohužel rovněž neuskuteční.

Česká divadla zareagovala na nečekanou situaci různě. Co konkrétně jste připravili pro své diváky vy?

V rané době koronaviru se Těšínské divadlo připojilo k výzvě šití roušek. Streamovali jsme pozdravy divákům a ve spolupráci s TV Noe jsme odvysílali na YouTube záznam představení Noemova archa.

V době karantény také probíhaly čtené zkoušky formou videokonferencí. Od 15. dubna zkoušíme inscenaci Hobit a od 1. června začínáme zkoušet titul na sezónu 2020/2021 Velká policejní pohádka v režii Víta Bruknera.

Díky nastalé mimořádné situaci si čím dál víc uvědomujeme potřebu zlepšit prezentaci našeho divadla v sociálních sítích.

V čase pomalého uvolňování se začíná spekulovat o velkém ekonomickém propadu. Tušíte už, co pro divadlo nastane?

Těšínské divadlo je stále ve spojení se svým zřizovatelem, jímž je Moravskoslezský kraj, a očekává další kroky stabilizace situace, kterou způsobila pandemie koronaviru.

Nejhorší byl stav depresivní divadelní nečinnosti

Marek Bečka, Buchty a loutky

Divadla byla uzavřena v polovině března a od poloviny května bude – ovšem za velmi omezených podmínek – možné je znovu otevřít. Budete do konce sezóny hrát, nebo jsou pro vás vládou nařízená omezení příliš svazující?

Buchty a loutky jsou spolek, tedy skupina lidí na volné noze. Když nehrajeme, nejenom, že jsme smutní a stýská se nám po tom, co máme rádi a snad i umíme, ale taky nemáme peníze. Takže hrát chceme a budeme. Jde jen o pořadatele, o zrušené a nezrušené akce, o skvělého produkčního Daniela, který to všechno horečně domlouvá. Začínáme hrát 21. května!

Plánovali jste premiéru/premiéry, které už jste kvůli mimořádným opatřením nestihli uvést?

Měli jsme trochu štěstí, že karanténa přišla do poloviny zkoušení nové pohádky – Palečka – a tak, hned jak se situace trochu uklidnila, jsme ve zkoušení pokračovali. A v neděli 10. května jsme streamovali ze studia Švandova divadla premiéru. Na tři kamery, s docela profesionálním zvukem. Živou verzi zopakujeme hned, jak se na podzim, po rekonstrukci, studio otevře.

Jak se vás kromě zákazu vykonávání hlavní činnosti, tedy hraní pro veřejnost, dotkla karanténní omezení?

Asi nejhorší byl stav depresivní divadelní nečinnosti. Ano, zrušilo se hodně představení, všechna v Česku, něco bez náhrady, něco se přesunulo na podzim nebo ještě dál.

Myslím, že by ale bylo dobré nepodlehnout tomu divnému pocitu (sebe)kontroly roušek a hygieny, která měla a má své opodstatnění, ale do normálních vztahů mezi lidmi dlouhodobě patřit nemůže. A s tím souvisí pocit sounáležitosti s ostatními divadly, hudebníky a lidmi, kteří se snaží kulturu v Česku budovat.

Česká divadla zareagovala na nečekanou situaci různě. Co všechno jste připravili pro své diváky vy?

Dávali jsme na Facebook všechno, co se nám povedlo najít, a jak už jsem zmiňoval, streamovali jsme premiéru pohádky. A četli jsme z naší knížky Buchty a loutky dětem, která byla nominována na Zlatou stuhu.

Kulturou v čase po epidemii, a tou nezávislou zvláště, začíná obcházet přízrak velkého ekonomického propadu. Máte už představu, co nastane? Jste v tomto ohledu v kontaktu s ministerstvem kultury nebo pražským magistrátem?

Ano, jsme, obě instituce se snaží pomáhat, domlouváme se s nimi na mírné změně podmínek udělených grantů. Ale propad nastane, to se nedá nic dělat.

Buchty a loutky každoročně pořádají v září víkendový festival věnovaný dětem. Uskuteční se letos v původně plánovaném rozsahu?

Pořád pevně doufáme, že ano, a moc se do Kinského sadů na Buchty a loutky dětem těšíme!

Umění není sebestředné

Matěj Forman, Divadlo bratří Formanů

Divadelní život se pomalu rozbíhá. Bude DBF do konce sezóny hrát?

Omlouvám se předem za ten příměr, ale je potřeba říct, že jako Divadlo bratří Formanů sedíme s bráchou tak trochu dvěma „zadnicemi“ na několika židlích. A tak se stalo, že některé naše projekty jsou zasažené velmi a některé zase mohou, nebo doufejme budou moci, za současné situace pokračovat podle toho, jaká omezení přicházejí a jak na ně budeme umět reagovat.

Jak se vás kromě zákazu hraní pro veřejnost dotkla karanténní omezení? Měli jste třeba nasmlouvány zahraniční výjezdy, pohostinské režie, účast na festivalech, spolupráce na mezinárodních projektech, přípravy výstav nebo cokoli jiného, co se neuskuteční či v lepším případě posune?

Zrušeny nebo přesunuty jsou všechny plánované termíny představení Deadtown. Koncem jara a během léta byly domluvené termíny na dvou místech ve Francii a také v ČR. Rodinná inscenace Aladin nepojede na přelomu srpna a září jako host na mezinárodní konferenci loutkových divadel v Německém Northeimu, kde jsme měli pro tuto příležitost vytvořit její německou verzi. Odpadla mi spolupráce se souborem Starého Divadla Karola Spišáka v Nitře na společném projektu plánovaném u příležitosti výročí založení divadla. Výstavy Imaginárium, instalované nyní v Příbrami a Valašském Meziříčí, byly na několik týdnů uzavřeny, stejně jako všechna muzea a galerie v ČR. Teď, kdy galerie, muzea a veřejné instituce mohou otevřít, prodlužujeme tyto výstavy o dobu, po kterou byly uzavřeny. Zpoždění dalších instalací snad „doženeme“ v průběhu léta, a to v Poličce, Mělníku a Jičíně, kde také prodloužíme trvání Imaginária, pokud jsme byli nuceni částečně odložit instalaci a zahájení. Brácha Petr musel spolu s Jihočeským divadlem odložit premiéru vznikající inscenace Muž Dvojhvězdy pro otáčivé hlediště v Českém Krumlově na příští rok, přestože příprava a zkoušení jsou v plném proudu a všechno bude téměř hotové.

Kromě hraní svých inscenaci pořádáte pod hlavičkou DBF v Praze v létě Festival Arena a zároveň spravujete i Loď Tajemství, která v sezóně hostí různorodý program. Jak to vypadá s těmito dvěma vašimi aktivitami – uskuteční se v plném, nebo bohužel jen omezeném rozsahu?

Čtvrtý ročník festivalu Arena – i s plánovaným obnoveným představením Obludárium – v měsících červnu a červenci byl úplně zrušen, nebo přesunut, chcete-li, na příští rok. Účast zahraničních divadelníků je více než nejistá, a také zatím povolený počet diváků na kapacitu festivalu je příliš malý. Loď Tajemství otevřela s uvolněním kolem 11. května palubu pro ty, kdo na náplavce hledají místo k posezení, a brzy vstoupí do divadelního provozu inscenací Aladin. A jednáme o uvedení inscenace Šťastný princ, kterou jsem se souborem Lampionu inscenoval na Kladně předminulou divadelní sezónu. Záleží, jak si vedení divadla zhodnotí spolupráci s Lodí Tajemství a zda se stane partnerem této myšlenky. Výroční plavba Lodi Tajemství po Vltavě a Labi s programem pro města Mělník, Žernoseky, Ústí nad Labem a Litoměřice se zdá být domluvená a města o ní stále stojí. Pro kapacitu Lodi se nezdá omezení na sto diváků v hledišti jako takový problém, ale nebude to i tak vůbec pěkný pohled do prořídlého hlediště, kde bude třeba zachovávat odstupy. Uděláme, co bude třeba, ale má to své hranice – nerad bych se díval na herce, jak zpívají písničky ze Šťastného prince v rouškách, to by ztratilo půvab a smysl.

Jako mnoho divadel a komediantů chceme začít fungovat, hrát, vyplout a nabídnout Loď s programem v plné parádě, ale není třeba si myslet, že je to to jediné, na co lidi po týdnech omezení života, setkávání, cestování a práce, čekají. Buďme připravení i na ostýchavé rozhlížení diváků a opatrnější vstup na palubu. Na druhou stranu být v hledišti na Lodi Tajemství je téměř jako udělat si výlet pod širým nebem. Loď „dýchá“ čerstvý vzduch vanoucí nad řekou, je omývaná deštěm a prohřátá letním sluncem.

Velice zajímavé téma a trochu i citlivá otázka do řad divadelníků a těch, kdo provozují takzvané „živé umění“. Jaká je, nebo by měla být, bezprostřední reakce a odpověď živého umění na dobu, kterou jsme právě prožívali?

Začnu tím, že první dny a týdny u nás doma šily všechny holky roušky a posílaly denně pár desítek krásně barevných a pěkně ušitých kusů tam, kde lidé zase věděli, komu chybí, kde jsou třeba a kam je dodat, aby posloužily. Nám klukům v tom čase mizela ze skříní trička a bavlněné oblečení a nešlo to zastavit. Holky se u šití sesedávaly kolem stolu a dny plynuly jako za starých časů – jako když se dralo peří nebo pralo prádlo v potoce. I my jsme se víc viděli s bráchou Petrem a vůbec žili jsme všichni víc společně a pohromadě – vzácný to čas.

Pokud vím, cestou uveřejňování nahrávek svých inscenací nebo jejich streamování jste se nevydali. Popravdě tomu rozumím, atmosféra divadla je v mnohém nepřenositelná a zrovna vy s tím silně pracujete…

Ano, v divadelním prostředí nešlo nezaznamenat některá divadla a divadelníky, kteří téměř okamžitě přenesli své produkce do internetového prostoru. S velkou vynalézavostí a energií se snažili dostat k divákům prostřednictvím streamování. Ale také se zvedla vlna výjezdů mezi lidi do „terénu“. Vnímal jsem tohle všechno jako posilující vzkaz pro společnost v izolaci. Byl to i důkaz, že umění – divadlo, hudba, a i třeba cirkus – není nebo nemusí být sebestředné. Snad to byla i odpověď na nelichotivá, zbytečná a jízlivá osočení z řad politické „vrchnosti“ na adresu umělců, která jsme v té době také mohli slyšet. Bylo to jako impuls pro divadelní dobrodruhy a odpověď na potřebu umělců všech kategorií, kteří nemohou bez své práce a někdy ani bez svého publika být. Byla to dobrá příležitost udělat „to“ jinak. Já jsem tyhle zmiňované potřeby neměl, i když je ctím a vnímám.

Na druhou stranu si myslím, že divadlo a živé umění vůbec se nevtěsná do rozměru obrazovky televize nebo počítače a je tímto způsobem nesdělitelné. To nemyslím jako kritiku technologií, které se o to snaží, ani jako zpochybnění snah umělců přiblížit se v době koronaviru tímto způsobem divákům, ale jako polemiku s touto snahou, která, nebýt této nečekané situace a izolace lidí, byla by, myslím, dost pošetilá.

Čemu jste se ve dnech karantény tedy věnoval vy, není-li to příliš osobní otázka?

Popravdě jsem byl rád, že s tím, jak se plány na příští týdny a měsíce rozplývaly, zvětšoval se prostor běžně věnovaný všemožným schůzkám a věcem takzvaně nutným k fungování. Ale tím, že nic nefungovalo a chvíli snad ani nesmělo fungovat, zbyl čas na „opravdovou“ práci. Tedy jít a udělat něco vlastníma rukama, namalovat, nakreslit, promýšlet, navrhnout, vyříznout, sestavit nebo poslouchat a číst… Zkrátka, úplně se mi to přibrzdění hodilo, abych se soustředil na jednu nebo jen málo věcí. Bylo to úlevné a nesmírně přirozené. Bylo to právě to, o co se s velkými obtížemi snažíme v „normálních“ časech.

Kulturou v čase – doufejme – doznívající epidemie, a tou nezávislou zvláště, začíná obcházet přízrak velkého ekonomického propadu. Máte už představu, co nastane? Jste v tomto ohledu v kontaktu s ministerstvem kultury případně pražským magistrátem?

Měl bych umět číst lépe mezi řádky, ale zatím zní od mnoha umělců, souborů, divadel, hudebních těles, a také z ministerstva kultury i z pražského magistrátu slova odhodlání. Víme, že nezávislá kultura nutně potřebuje dotace – od města, krajů a taky ze státního rozpočtu, a to potřebovala mohutně už před pandemií. Přesto si umění a kultura „roste do krásy“ nejen díky podpoře. Myslím, že to, co dělá kulturu silnou a autentickou, děje se díky nějaké hlubší motivaci lidí – umělců i těch, kdo jim v práci a tvorbě pomáhají. Kultura je svobodná a ani přes nutnou podporu to nemůže být jinak. Tvořit, hledat, básnit… Zkrátka obohatit svět uměním je mnohým umělcům přirozené. Děje se to do určité míry živelně a je nemoudré to chtít manipulovat. Politik, muž nebo žena na svém místě, bere za nás na sebe odpovědnost a také možnost tuhle součást života podpořit. Má tu odpovědnost od nás danou a my na to spoléháme. Hezky to někdo už řekl: Život může existovat i bez umění. Ale co by to pak bylo za život?

Velká šance v hledání nových možností

Pavel Štourač, Divadlo Continuo

Obnovíte do konce sezóny svou divadelní činnost?

Divadlo Continuo vystoupí veřejně poprvé po třech měsících 13. června, kdy na Švestkovém Dvoře uvedeme premiéru nové inscenace Hic sunt dracones, která spojuje principy fyzického, výtvarného a loutkového divadla. Původně se měla uskutečnit už v květnu, ale kvůli karanténě jsme ji přesunuli na nejbližší možný termín. Uvidíme, kolik diváků vůbec přivítáme; to zároveň naznačí další vývoj v programu Švestkového Dvora na podzim.

Jak se vás přísná karanténa dotkla? Co všechno jste museli zrušit?

V tomto ohledu jsme samozřejmě omezení pocítili velmi silně. Všechna nasmlouvaná představení, včetně zahraničních zájezdů a účasti na festivalech byla zrušena. Některá se uskuteční na podzim, některá příští rok, některá byla zrušena bez stanovení náhradního data. Měli jsme také naplánován koprodukční projekt s galerií Sladovna v Písku, který se snad z části uskuteční na podzim a v plném rozsahu až v příštím roce.

Protože Švestkový dvůr je naprosto neodmyslitelnou součástí Continua, nejde se nezeptat, jak to s ním vypadá? Obnoví svou činnost v plném rozsahu?

Švestkový Dvůr otevíráme znovu 13. června tou zmíněnou premiérou Hic sunt dracones. Týž den odpoledne se bude na Švestkovém Dvoře konat rovněž první ze dvou představení v rámci festivalu Tanec Praha v regionech. Druhé proběhne o týden později. Obě festivalová představení se odehrají venku, takže doufáme, že budeme moci dostát hygienickým předpisům.

Divadlo Continuo každoročně pořádá mezinárodní letní site-specific projekt. Uskuteční se letos v původně plánovaném rozsahu?

Děláme vše pro to, aby se i letos mohl letní projekt uskutečnit. Museli jsme samozřejmě změnit jeho lokaci (v plánu byly staré nevyužité industriální prostory v Českých Budějovicích), plánované téma i rozsah, ale i tak se projekt doufejme uskuteční, byť v trochu skromnějších podmínkách. Zatím máme naplánováno, že se odehraje od 6. do 13. srpna v okolí Švestkového Dvora v Malovicích.

Jak jste strávili celou karanténu? Snažili jste se najít alternativní cesty, jak oslovit diváky třeba v digitálním světě?

My jsme se v této neplánované situaci trochu obrátili dovnitř. V momentě, kdy jsme pochopili, že tato situace se nevyřeší za pár týdnů, rozhodli jsme se věnovat čas a pozornost věcem, na které jsme řadu let neměli v hektickém provozu čas a které jsme stále odkládali. Většinou to jsou koncepční a strategické úvahy o směřování organizace, rozvinutí a využití jejího potenciálu a v této konkrétní situaci také příprava na moment, kdy budeme znovu moci veřejně vystupovat a setkávat se s publikem.

Ekonomové hrozí velkou recesí. Máte už představu, co pro Continuo nastane? Jste v tomto ohledu v kontaktu s ministerstvem kultury nebo Jihočeským krajem?

Ekonomické dopady pochopitelně cítíme již teď a samozřejmě, že máme, stejně jako všichni ostatní, a to nejenom umělci, obavy, jak bude naše činnost vypadat v budoucnu a zda ji dokážeme finančně udržet. Na druhou stranu tuto situaci vnímáme jako velkou šanci v hledání nových možností našich aktivit, hledání nových podob divadla, nových témat i cest, jak oslovit naše publikum.

Úplně nová zkušenost

Pavla Dombrovská, Divadlo Líšeň

Jak se vás dotklo direktivní utlumení běžného života kvůli pandemii?

Naše hlavní činnost – hraní pro veřejnost – byla omezena, měli jsme hrát na různých akcích a festivalech po celé republice a v květnu i na zahraničním festivalu ve Švýcarsku. Většina festivalů je samozřejmě zrušená, ale některé akce v červnu nyní „zrušení ruší“ a organizátoři uvažují o pořádání v „omezeném režimu“. Takže momentálně to vypadá, že už od června hrát budeme.

Česká divadla zareagovala na nečekanou situaci různě. Připravili pro své diváky také nějakou náhradu za zrušená představení?

Streamovali jsme z Káznice (Káznice LIVE) naše představení Domovní requiem (Zlá hra), byla to pro nás úplně nová zkušenost a jsme za ni rádi.

Divadlo Líšeň každoročně pořádá festival Líšeň sobě. Uskuteční se letos v původně plánovaném rozsahu?

Divadlo je jedním z organizátorů festivalu. Právě probíhají debaty o tom, v jaké formě se festival uskuteční.

Výpadek příjmů, recese ekonomiky, prognóza do budoucna nevypadá dobře, a to nejen v kultuře. Máte už představu, co pro Líšeň nastane?

Záleží na tom, jak dlouho budou trvat omezení. Pokud bude možné hrát od června, budeme samozřejmě rádi. Ministerstvo kultury zatím nevypsalo program podpory, který by se nás týkal.

Budeme vybírat do klobouku

Peter Varga, Divadlo Lokvar

Budete do konce sezóny hrát, nebo jsou pro vás omezení jako snížení divácké kapacity, přísná hygienická opatření atd. příliš limitující, takže v obnovení činnosti nespatřujete smysl?

Jestli budeme hrát, bohužel nezáleží na nás. Nemáme vlastní budovu a hostujeme na různých scénách. Pořadatelé vše do léta zrušili. Dopolední představení pro školy a školky kvůli zavřeným školám nebudou do září. Protože hrajeme hlavně v malých sálech pro zhruba sto lidí, dle požadavků hygieny bychom mohli hrát tak pro dvacet lidí. A to je ekonomická sebevražda, nemožná bez velké podpory státu, která není.

Plánovali jste premiéru/premiéry, které už jste kvůli mimořádným opatřením nestihli uvést?

Plánovali jsme verneovku pro starší děti v režii Michaely Homolové, ale karanténa zpřeházela naše pracovní kalendáře. Tak posouváme až bude jasno. O rok, rok a půl.

Jak se vás kromě zákazu vykonávání hlavní činnosti, tedy hraní pro veřejnost, dotkla karanténní omezení?

Zastihlo nás to po premiéře pohádky Matěj a čerti a před námi byla šňůra představení. Stihli jsme jen jednu sérii v Novém Jičíně. Plán plný do konce září. A najednou nic. Skupova Plzeň se přesouvá na říjen, Mirotické setkání asi na září. Evropské regiony v Hradci, Letní Letná zrušeny. Pravidelný letní workshop Puppets in Prague, který vede Mirek Trejtnar a já na něm spolupracuju, bude s velkým otazníkem. Pustí do Prahy účastníky z EU, ze světa, jen našince? Kdo ví? V květnu jsem měl být na amatérském dětském festivalu v Litvě, přesunuto na říjen. Zatím se neruší jen jediný festival – Kremnické Gagy na Slovensku, kde máme hrát Matěje a Krvavý román. Tak doufáme, že nám otevřou hranice. Naštěstí se začínají ozývat pořadatelé malých letních akcí, tak se uvidí. A od září zatím vše platí.

Česká divadla zareagovala na nečekanou situaci různě. Připravili pro své diváky také nějakou náhradu za zrušená představení?

Po prvotním šoku ze zastavení světa a stažení se do izolace, v mém případě na chalupu, se internet začal plnit čtením pohádek, onliny, streamy, šitím, vařením… Tak jsme se do toho závodu nepustili. Ale ve spolupráci s Divadlem v Dlouhé, které je naší mateřskou scénou, jsme na YouTube zpřístupnili záznam pohádky Český Honza a spolupracujeme na aktivitách Dlouhé. Volný čas naopak umožnil rychlejší přípravu mého oblíbeného textu Kašpárek domek staví od Jiřího Jaroše, který ve spolupráci s Martinem Matejkou dopisujeme, škrtáme a upravujeme. V této chvíli už naše dvorní výtvarnice Bára Hubená řeže loutky a co nevidět začneme s Martinem Velikým Kašpárka zkoušet. V říjnu bude premiéra v Divadle v Dlouhé.

Nezávislá divadla jsou současnou situací velmi ohrožena. Jak to vypadá s Lokvarem?

Doufáme, že se vše dostane do normálu od nové sezóny, tedy v září. Ale je to jen přání. Lokvar se vždy snažil být nezávislý, a tak nepobíráme žádné granty. Tím pádem se nás úvahy o pomoci divadlům v grantovém systému netýkají. Když vidím dialog mezi ministerstvem kultury a soukromými divadly, vychází mi, že spadáme pod ministerstvo průmyslu. Jediná pomoc je známá pětistovka na den. Co bude po jejím ukončení, netušíme. Ale čeká nás první představení po pauze na dvorku Cirqueonu v Nuslích. Mimo plán a mimo grant. Tak se bude vybírat do klobouku. Možná je to cesta?

Bereme tuto výjimečnou situaci jako výzvu

Dora Bouzková, Loutky bez hranic

Od poloviny května bude za velmi omezených podmínek možné obnovit divadelní hraní. Připojíte se?

Jsme kočovný soubor bez stálé scény, naše inscenace jsou komornějšího charakteru, hrajeme tedy většinou pro menší počet diváků, průměrně tak okolo stovky. Proto do konce sezóny budeme účinkovat tam, kam jsme pozváni. Ale hodně akcí se zrušilo ještě v době korona-pauzy, kdy si například větší festivaly nemohly dovolit čekat, jaká bude situace v květnu a v červnu, takže oproti minulým rokům budeme na konci sezóny hrát o hodně méně. Například loni jsme jenom za červen měli přes dvacet akcí, letos jen čtyři.

Plánovali jste novou premiéru, které už jste kvůli mimořádným opatřením nestihli uvést?

Dvě premiéry máme naplánované až na podzim, ale korona nám zkomplikovala jejich přípravy. Nebylo možné se scházet, takže jsme museli posunout zkoušení, tak uvidíme, jak moc nám tento čas bude pak chybět. Zrušili jsme dva vzdělávací projekty a jeden projekt divadla ve specifických skupinách ve spolupráci s DAMU a spolkem Vzhůru nohama. Zatím je přesunutý na podzim, ale možná se posune ještě dál, protože zase nemůžeme vše stíhat v posledním čtvrtletí tohoto roku; a v mnoha ohledech se stejně neví, jaká v té době bude situace.

Jak se vás kromě zákazu vykonávání hlavní činnosti, tedy hraní pro veřejnost, dotkla karanténní omezení?

Nejvíce se nás to dotklo v oblasti zahraničních výjezdů na divadelní festivaly, vše se pro letošek zrušilo, snad se to přesouvá na příští rok, ale zatím je to s otazníkem.

Připravili pro své diváky nějakou náhradu za zrušená představení?

Využili jsme nabídky projektu Kultura žije, který nám umožnil jeho prostřednictvím zveřejnit záznamy našich inscenací, průběžně je doplňujeme o instruktážní videa, kde ve spolupráci s našimi dětmi vyrábíme různé loutky a kapesní divadla, stejně jako to nabízíme po našich představeních, když hrajeme pro veřejnost. Dále jsme otevřeli sbírku na donio.cz, kde nás laskaví přispěvovatelé podporují v naší činnosti do budoucna. Také zájemcům nabízíme zdarma naši knížku Nedopečený koláček v elektronické verzi.

Máte už představu, co pro soubor nastane z ekonomického hlediska?

Přesnou představu nemáme, spíše vyčkáváme. Pro letošní rok jsme jakžtakž zajištěni granty na celoroční činnost, které jsme dostali od Prahy a ministerstva kultury, a také drobnějšími granty od Nadace Život umělce a Státního fondu kultury na projekt Včely. Ale pro členy našeho spolku nebyla umělecká činnost ani před korona-pauzou jediným zdrojem obživy, všichni máme ještě jiné aktivity, některé i úplně mimo umělecký sektor. Takže v tomto ohledu jsme pružní a nemáme nijak panickou hrůzu z toho, co bude. Jenom je pro nás velká otázka, kterou teď vlastně nejvíc řešíme, jestli si máme jako spolek umělecky naplánovat i příští rok, tudíž opět žádat o podporu na celoroční činnost, nebo si na chvíli oddechnout a pouze reprízovat a počkat si, jak se to celé vyvrbí.

Někteří respondenti této ankety se zmiňovali o karanténě jako svého druhu vzácném čase zastavení v hektické době a prostoru pro zamyšlení či sebereflexi. Co vy?

Bereme tuto výjimečnou situaci jako výzvu. A to nejen uměleckou, ale i osobní, a také v celospolečenském měřítku. Například zpomalení, k němuž jsme byli v tom nejkritičtějším období donuceni, pro nás bylo velmi přínosné, poskytlo nám prostor k sebereflexi, ohlédnutí, rozjímání. Velká míra solidarity, která se mezi lidmi zase probudila, nám dodává naději, že to s námi lidmi není tak strašné, jak to někdy vypadá. Moc se nám líbily lidové akce jako koncerty na balkónech, které se rozjely v Itálii, večerní tleskání nebo zpěv z okna jako poděkování záchranářům, zdravotníkům a hasičům a jiné podobné spontánní projevy lidskosti, úcty a pokory. Samozřejmě nechceme, aby se obdobná situace opakovala, ale její prospěšné vedlejší účinky jsou rozhodně hodny pozornosti. A rádi bychom hluboce smekli klobouk před všemi, kteří jsou v této výjimečné době na druhé straně barikády než my, a všemožně se snaží tuto zvláštní a těžkou situaci ukočírovat. Děkujeme.

Čas strávený u obrazovek nechceme příliš podporovat

Zuzana Cajtlerová, ředitelka Studia Damúza

Budete do konce sezóny hrát, nebo jsou pro vás nařízená hygienická omezení příliš limitující, takže v obnovení činnosti nespatřujete smysl?

Budeme hrát, i když je jasné, že se to ekonomicky nijak nevyplatí. Dali jsme dohromady projekt A ven!, v jehož rámci budeme již od konce května hrát každou neděli až do prázdnin pod širým nebem. Těšení se na diváky zkrátka převládlo, chápeme to jako součást naší služby veřejnosti.

Damúza je produkční jednotka, která zastřešuje nezávislé umělce a soubory. Jaké premiéry jste kvůli mimořádným opatřením nestihli uvést?

Kvůli přerušení školní výuky jsme museli zrušit naši každoroční Výzvu studentům DAMU, v jejímž rámci podporujeme vznik studentských projektů. Jinak všechny plánované letošní premiéry uskutečníme, zdá se, do konce roku. Čeká nás projekt Štěpána Gajdoše Řeka, premiéra Jan Jirků Špílmachr, novinka Adama a Dory Krátkých Jaké je to doma a Ronja Filipa Jeviče.

Studio Damúza každoročně pořádá dva festivaly – VyšeHrátky a Kuk. Uskuteční se ať už v plánovaném, či posunutém termínu, nebo je pro letošek musíme bez náhrady oželet?

Pevně věříme a těšíme se, že VyšeHrátky, které probíhají na začátku září, zvládneme zrealizovat bez omezení. Festival KUK pro nejmenší děti se koná několikrát do roka, u něj jsme přesunuli jarní termíny na podzim a některé podzimní na jaro 2021.

Jak se vás kromě zákazu vykonávání hlavní činnosti, tedy hraní pro veřejnost, dotkla karanténní omezení? Měli jste třeba nasmlouvány zahraniční výjezdy, festivaly, spolupráce na mezinárodních projektech nebo cokoli jiného, co se neuskuteční či v lepším případě posune?

Nemožnost zahraniční spolupráce se nás dotkla velice. Se souborem Fekete Seretlek jsme měli nasmlouvanou účast na prestižních evropských loutkářských festivalech, které byly bez náhrady zrušeny. Máme také v běhu nový mezinárodního projekt podpořený EU v programu Culture, který jsme museli náhle utnout a nad jehož pokračováním visí nadále otazník.

Pro dětské diváky jsme připravili tipy na nejrůznější aktivity na doma, pro pomoc s domácí výukou jsme uvolnili naše výukové pracovní listy vzniklé pro festival VyšeHrátky, připravili jsme čtení pohádek, a také záznamy některých našich inscenací – zrovna u dětského diváka ale nechceme čas strávený u obrazovek příliš podporovat.

Jak to vidíte s Damúzou dál? Ustojí finančně ten velký propad v příjmech?

Možná se budeme muset vrátit k hraní na ulici do klobouku, ale doufáme samozřejmě, že taková situace nenastane. Dění na MK ČR a MHMP sledujeme zejména skrze naši zastřešující profesní organizaci, tedy Asociaci nezávislých divadel. Každopádně děkujeme všem za solidaritu a vzájemnou podporu!

Amatérské divadlo nějaký virus hned tak nezdolá

Michal Drtina, odborný pracovník NIPOS ARTAMA

Jak se koronavirová krize dotkla sektoru „divadla z libosti“?

Zatím těžko posuzovat. „Divadlo z libosti“ se v mnoha místech, kde se udržují stálé scény, hraje v sezóně, která začíná podzimem a končí s jarem. Soubory do uzavření divadel hrály, poté se většina z nich přestala scházet, protože členové řešili své vlastní rodinné i pracovní problémy. A uvidíme, zda se starší členové souborů přestanou bát a na podzim se začnou scházet a hrát. Tento problém zasáhl například do účasti některých souborů v krajových přehlídkách. I když jsme termíny posunuli a nalezli náhradní termíny, mnohde se členové souborů nebyli schopni sejít a rozezkoušené inscenace dokončit.

Pro mne však byla pozitivní událost, která se udála v Plzni, kde krajovou přehlídku spolupořádá místní Loutkové divadlo V Boudě. Ihned po uvolnění restrikcí nabídli termín a přehlídku zorganizovali. A například v Rakovníku využili dobu koronaviru k rekonstrukci divadla. Pražská Říše loutek také nezahálela a společně s Muzeem hlavního města Prahy připravila výstavu ke svým stým narozeninám. Věřím, že na začátku příští sezóny už budou hrát všichni jako obvykle.

Hlavní událostí českého neprofesionálního loutkářství je každoročně přehlídka Loutkářská Chrudim, která ukazuje to nejlepší a nejinspirativnější, co se za sezónu urodilo, a přináší i konfrontační vhled do tvorby divadel profesionálních. V jaké podobě se letos LCH uskutečnila (reportáž přineseme v příštím čísle, pozn. red.), pokud nebylo možné zrealizovat výběrové regionální postupové přehlídky?

Nakonec se podařilo z deseti přehlídek uskutečnit tři a zbylým souborům nabídnout výběr pomocí videozáznamu. Turnovská přehlídka byla první a také poslední před koronavirem a uskutečnila se pouze pro soubory a porotu, plzeňská a královéhradecká byly uskutečněny v červnu. Termín jsme měli slíbený ještě v Brně a ve Svitavách, ale bohužel se na tyto přehlídky nepodařilo získat účinkující. Mnohé hrající soubory působí v základních uměleckých školách nebo v základních školách, a tedy nemohly zkoušet a inscenace nedokončily. Souborů k výběru bylo tedy o dvě třetiny méně, ale na úrovni hlavního programu se to neprojevilo. Nakonec programová rada vybrala jedenáct inscenací velmi kvalitní úrovně.

Jinak se Loutkářská Chrudim uskutečnila bez omezení. Odehrála se stovka představení jedenácti inscenací v hlavním a devětadvaceti inscenací v Open programu, deset promítání loutkových filmů, jedna výstava, pět diskusních večerů a šest koncertů. Vzdělávací program obsahoval sedmnáct seminářů, které nabídly místo 229 seminaristům, k tomu každý den další čtyři otevřené dílny pro veřejnost. Co dodat. Chrudim byla jen o maličko menší než normálně, ale o to srdečnější.

Česká profesionální divadla zareagovala na nečekanou situaci různě. Někteří divadelníci šili roušky, jiní zveřejňovali nahrávky svých inscenací či streamovali představení bez účasti publika… Máte přehled, jaké zájmové divadelní soubory zareagovaly podobně a co pro své diváky přichystaly?

Zaznamenal jsem pouze aktivity jednotlivců na Facebooku, především těch, kteří mimo aktivitu souborů působí jako zdravotní klauni.

Kulturou v čase po epidemii začíná obcházet hrozba ekonomické recese a jistě se to nějak dotkne i neprofesionálních divadelních aktivit. Máte už představu, co nastane? Oslovily vás třeba soubory, které jsou z ekonomických důvodů nuceny pozastavit, či dokonce ukončit svou činnost?

Zatím jsem žádnou takovou zprávu neobdržel a doufám, že ani neobdržím. Studentské soubory by omezení činnosti ohrozilo, pouze pokud by se začaly rušit základní umělecké školy, což se, doufejme, nestane. Mnoho souborů znamená pro místo, kde působí, jednu z mála možností, jak navštívit kulturní akci. Tedy pokud obce a města nebudou chtít prostory, které soubory obývají, využít komerčním způsobem, mají soubory velkou šanci, že tuto neblahou dobu přežijí. Současně bude pro mnoho souborů zásadní, zda členové nebudou sami řešit problémy ve svých povoláních. Ale to uvidíme. Myslím, že když amatérské divadlo přežilo porevoluční podnikatelský boom, tak ho nějaký virus hned tak nezdolá.

Loutkář 2/2020, s. 50–64.

redakce: Divadlo v karanténě

Aktuální číslo

Premiéry

Festivaly

Výročí

Odkazy

Podporují nás