Lešková-Dolenská, Kateřina: Výměna mezi českým a finským loutkářstvím fungovala vždy

Koho jiného se ptát na finské loutkové divadlo a jeho vazby s českým než Lotty Nevalainen Tomášek, která je velmi erudovanou znalkyní českého divadla. Sice se primárně věnuje novému cirkusu, ale mnoho ví i o loutkách; ostatně svůj magisterský titul získala na univerzitě v Tampere za práci věnovanou proměnám českého loutkářství v 60. a 70. letech s akcentem na tvorbu Divadla DRAK a bývá i pravidelným hostem českých loutkářských festivalů.

Jsou ve finském loutkářství vysledovatelné nějaké silné proudy, ať už formální, nebo tematické?

Celkově se mi zdá, že se boří hranice mezi uměleckými žánry. Jednotlivé formy jsou od sebe stále méně oddělené a umělci se ve své tvorbě nechtějí omezovat jenom jedním žánrem. Očekávám, že tenhle vývoj vydrží i do budoucna. Ve Finsku je nyní k vidění jenom velmi málo „čistého“ loutkářství. Většina současného loutkového divadla má blíže k manipulaci s objekty a vizuálnímu vyprávění. Kromě toho roste počet mezinárodních spoluprací a mobilita mezi umělci a společnostmi vytváří trendy, jež považuji za velmi důležité, protože přinášejí na finskou scénu nové vlivy a umožňují její rozvoj. Také pozoruji, že stále roste počet inscenací určených dospělým divákům.

A dá se už ve Finsku hraním loutkového divadla pro dospělé publikum uživit, nebo je to ještě hudba budoucnosti?

Finští loutkáři hrají většinou pro mladé diváky, ale mladší generace umělců by raději hrála výhradně pro dospělé. Loutkových souborů nebo loutkářů, kteří by se ve Finsku dokázali uživit divadlem pro dospělé, je velmi málo.

Kdo podle vás patří mezi nejpozoruhodnější současné finské tvůrce?

Zajímavých a invenčních umělců a souborů je mnoho. Pokud bych jich měla vyjmenovat jenom pár, byli by to určitě:

Kalle Nio, výtvarný umělec a kouzelník, který dává novou podobu starým kouzelnickým trikům a používá krásné projekce odkazující na dějiny umění.

Sdružení Wauhaus, jehož umělečtí vedoucí jsou choreograf Jarkko Partanen a režisérka a dramaturgyně Anni Klein. Nejnovější velkou inscenací Wauhausu je adaptace knihy Sapiens od Yuvala Harariho pro Finské národní divadlo. Tato inscenace je velkým audiovizuálním dokumentem o přírodě v podobě „diodramat“.

Klaunský soubor Kallo, který vede Thom Moncton. Ten je znám svými mezinárodně oceňovanými inscenacemi The Pianist (Pianista) a The Artist (Umělec), které připravil s Circo Aereo. Jeho sólová inscenace Only Bones (Jen kosti) je také skvělá. V roce 2020 bude Moncton režírovat novou inscenaci s mezinárodním obsazením na Jatkách78. Kallo Collective také organizuje každoroční helsinský festival NousNous, který určitě stojí za návštěvu!

Circo Aereo je nejstarší finský soubor věnující se novému cirkusu a vede jej trojice Sanna Silvennoinen, Maksim Komaro a Jani Nuutinen.

Soubor Race Horse Company je také známý svými novocirkusovými inscenacemi.

Na taneční scéně stojí za zmínku Kinetic Orechestra a Valtteri Raekallio Corp., a to zejména pro své site-specific inscenace.

Mezi loutkáři bedlivě sleduji, co dělá režisérka a loutkářka Merja Pöyhönen a další členové sdružení Aura of Puppets.

Pokud mohu přidat ještě někoho z širšího spektra divadelníků, určitě bych zmínila dramaturgyni, režisérku a spisovatelku Saaru Turunen a ředitele finského Národního divadla, režiséra a dramaturga Miku Myllyaha.

Jak si ve finské kultuře stojí loutkové divadlo?

Finsko je velmi divadelní země. Loutky ale bohužel nemají stejný status jako činohra a jsou většinou vnímány především jako zábava pro děti. Možná je to proto, že finská loutkářská tradice je poměrně mladá a dějiny finského loutkářství velmi skromné. Na druhou stranu se mladí diváci o loutky zajímají a mezi městským publikem, které také sleduje moderní cirkus, je velmi oblíbené třeba loutkové sdružení Aura of Puppets. Také Mezinárodní festival v Sampo a festival Mukamas v Tampere nacházejí velice úspěšně stále nové skupiny diváků.

Tvorba mladší generace se ale spíš než figurativnímu loutkářství blíží performativním druhům výtvarného umění a manipulaci s objekty a často překračuje tradiční hranice. Tam vidím velký potenciál a bylo by hezké, kdyby se finské loutkářství více prosadilo ve světě.

Jaký je ve Finsku systém financování kultury?

Finský systém sestává především z podpory ministerstva vzdělávání a kultury a Centra pro podporu umění, které spadá pod ministerstvo, případně z městského rozpočtu nebo, což je stále častější, ze soukromých nadací. Tři nejstarší loutková divadla ve Finsku – Hevosenkenkä, Mukamas a Sampo – dostávají provozní grant od ministerstva vzdělávání a kultury. Většina loutkářů, divadelních souborů a uměleckých sdružení, jako je Aura of Puppets, dostává provozní granty od Centra pro podporu umění, tedy Umělecké rady, která podporuje nezávislé soubory.

Město Helsinki své místní soubory výrazně podporuje a existuje i několik soukromých nadací, které rozdávají granty jednotlivým umělcům a souborům – například nadace Kone nebo Finská kulturní nadace. A mimochodem, program podpory mobility TelepART, který spravuje Finský institut kultury, může pomoci umělecké výměně mezi Českou republikou a Finskem skromným příspěvkem na cestovné!

Kolik profesionálních loutkových divadel dnes ve Finsku přibližně působí?

Řekla bych, že asi dvacet, což ovšem zahrnuje i soubory, které spadají do sdružení Aura of Puppets, a soubory vedené profesionálními loutkáři.

Jak je na tom finské loutkářství, řekněme, na institucionální bázi? Jinak řečeno, existují zde třeba loutkářská muzea nebo organizace zaměřené na propagaci a podporu loutkářského umění?

Divadelní muzeum v Helsinkách má malou sbírku loutek a souvisejících předmětů, specializované muzeum u nás není. Co se institucí týče, tak organizace Theatre Info (TINFO) se snaží šířit povědomí o finském loutkářství prostřednictvím mezinárodních projektů a v rámci své sítě. Dalšími centry informací o dramatických uměních jsou Dance Info a Circus Info.

Dá se ve Finsku studovat loutkářství na vysokoškolské úrovni?

Čtyřletý program loutkového divadla na Umělecké akademii / Univerzitě užitných umění v Turku byl bohužel ukončen v roce 2015. Studenti dramatických umění ale mohou v rámci studia navštěvovat i kurzy loutkářství.

Kolik je zde loutkářských festivalů a s jakou pravidelností se konají? Mají nějaké konkrétní zaměření?

Festivalů je ve Finsku řada a většina z nich se koná jednou za rok. Multidisciplinární umělecké festivaly často v programu nabízejí i loutkové divadlo – příkladem může být srpnový festival v Helsinkách jako největší festival svého druhu ve Finsku.

Mezinárodní loutkový festival TIP-Fest v Turku organizuje sdružení Aura of Puppets každý rok v listopadu. Oh My Puppets!, který také pořádá AoP, se koná každoročně v centru Cirko v Helsinkách, a to v dubnu.

Festival v Sampo se koná vždy v srpnu v návaznosti na festival v Helsinkách.

Mezinárodní loutkový festival Mukamas je bienále a příští ročník se bude konat v květnu 2020.

Klaunský festival Nousnous je pořádán každý prosinec v centru nového cirkusu Cirko.

Z ostatních divadelních festivalů kromě toho v Tampere bych zmínila mezinárodní divadelní festival Baltic Circle a taneční festival Moving in November, které se oba konají v listopadu.

Zajímavý je také červnový festival Silence v laponském Kittilä. Existuje také několik divadelních festivalů pro mladší publikum, kde se často objevují loutky; těmi jsou třeba festivaly Bravo! a Hurraa!, jež pořádá ASSITEJ Finsko, dětský divadelní festival v Oulu a Hippalot.

Třetí ročník přehlídky finského cirkusu, tance a divadla Performing HEL, který organizují Circus a Dance Info ve spolupráci s helsinským festivalem, Švédským divadlem v Helsinkách, Finským národním divadlem, Městským divadlem Espoo a TINFO, se bude konat v roce 2021.

Existují ve Finsku odborná periodika zaměřená na loutkové divadlo?

Myslím, že existuje jenom jeden časopis, který několikrát ročně vydává UNIMA Finsko.

Jaké jsou podle vaší zkušenosti vazby mezi finským a českým loutkářstvím? Funguje mezi oběma kulturami aktivní umělecká výměna? Pokud zapátrám v paměti, vytane mi na mysl asi jenom Linnea Happonen a její skupina Krepsko a ze starší umělecké generace Josef Krofta.

Ano, v minulosti byl významným kulturním pojítkem rozhodně Josef Krofta a Divadlo DRAK. Výměna mezi českým a finským loutkářstvím kupodivu fungovala vždy, i za časů železné opony, a jedna z nejdelších spoluprací byla ta, která začala v 70. letech mezi divadly DRAK a Mukamas. Ta sice vrcholila v éře režiséra Josefa Krofty, ale oba soubory spolupracují dodnes.

Zakladatelé helsinského loutkového divadla Sampo studovali v 70. letech na DAMU spolu s dalšími zahraničními studenty a jejich tvorba byla českým divadlem zásadně ovlivněna.

Co se dnešních mezinárodních spoluprací týče, zdá se mi, že se dramatická umění stále méně rozdělují do žánrů a umělci mezi nimi dnes volně proplouvají. U různých mezinárodních projektů často zjišťuji, že v sobě nesou nějakou českou stopu – může to být třeba český scénograf, osvětlovač, nebo člen kreativního týmu. Kromě DRAKu ve Finsku vystupovalo i několik českých loutkových divadel jako Naivní divadlo nebo Alfa, která spolupracovala s finskými festivaly, a naopak zvala finské soubory na své festivaly.

Vámi zmiňovaná Linnea Happonen a její soubor Krepsko se česko-finské spolupráci věnuje od konce 90. let. Tento soubor sice oficiálně sídlí v Česku, ale Linnea dnes žije v Helsinkách.

Nejnovější spoluprací, o které vím, byla inscenace česko-finsko-rakouského projektu Yellow Buoy, jejíž premiéra se konala v divadle Alfred ve dvoře v květnu 2019, ale bohužel jsem ji ještě neviděla. Také vím o několika finských studentech, kteří studovali na DAMU u Marka Bečky a pak spolupracovali s českými umělci, třeba s Radimem Vizvárym.

S potěšením jsem zjistila, že řada finských umělců a režisérů, jako například Maksim Komaro, spolupracuje s La Putykou a prostorem Jatka78. Kromě finských cirkusových souborů s českými umělci spolupracují i finští tanečníci a další divadelníci. Osobně bych si přála, aby finské a české loutkářství spolupracovalo ještě více!

Loutkář 4/2019, s. 38–39.

Lešková-Dolenská, Kateřina: Výměna mezi českým a finským loutkářstvím fungovala vždy

Aktuální číslo

Premiéry

Festivaly

Výročí

Odkazy

Podporují nás