Loutkar.online

Skaarup, Lilo a Jankovic, Peter: Po stopách dánského loutkářství

Navzdory tomu, že bylo Dánsko domovem nejslavnějšího světového pohádkáře Hanse Christiana Andersena, s jehož uměleckým odkazem se utkávají snad všechny zdejší soubory, není zdejší loutkářská tradice příliš silně zakořeněna. Přesto není nezajímavá! (red)

První zmínky o kočovných souborech profesionálních loutkářů z Itálie a Francie v Dánsku se objevují kolem roku 1670. Tyto soubory zřejmě hrály komedie s Polichinellem/Pulcinellou, a to pravděpodobně s pomocí tlumočníka, podobně jako v Anglii. S postupem času loutky nabíraly na oblibě a v roce 1718 v Kodani založil francouzský loutkář Étienne Capion loutkové divadlo s velkým repertoárem, který zahrnoval i hry Williama Shakespeara. Víme, že od roku 1795 byl nejstarší zábavní park na světě Dyrehavsbakken v Klampenborgu jedinou stálou scénou tradičního dánského loutkového hrdiny Mester Jakel (který je pravděpodobně odvozen od populární severofrancouzské postavy Maître Jacques).

Zároveň se začala rozvíjet i buržoaznější tradice, do níž se zapojilo mnoho z největších umělců a hudebníků této zlaté éry. V roce 1810 postavil skladatel Christopher Friederich Weyse (1774–1842) pro dramatika Johana Ludviga Heiberga (1791–1860) loutkové divadlo, v němž Heiberg inscenoval své komedie s Weyseovou hudbou. Na přelomu století pak malíř Jens Ferdinand Willumsen (1863–1958) založil uměleckou loutkovou scénu, kde hrál komedie s marionetami.

20. století

V této exkluzivnější tradici pokračoval Ebbe Sadolin (1900–1982), který v roce 1922 založil v Kodani divadlo, jež hrálo marionetami ve výtvarně propracovaných kulisách pohádky Hanse Christiana Andersena (1805–1875) s hudbou od Knudåge Riisagera (1875–1974). Sadolin se svými inscenacemi objel celou Evropu a vytrvale usiloval o to, aby bylo loutkové divadlo uznáno jako seriózní umělecká forma.

V roce 1930 se Helgo Jørgensen (1888–1972) rozhodl obnovit staré komedie s postavou Mester Jakel. Dal jim novou uměleckou formu a vyrobil vlastní spodové loutky. S těmi hrál sedm let v zahradách Tivoli. Později se přesunul do kodaňských parků a nakonec v roce 1970 založil vlastní divadlo v Kongens Have (Králových zahradách). Po jeho smrti divadlo převzala Birthe Norst a dodnes hraje přes léto každý den.

V roce 1962 dánské loutkové divadlo získalo nový impuls. Herečka Jytte Abildstrøm (nar. 1934) objevila možnosti tohoto média při návštěvě Alexise Roberta Philpotta a jeho loutkového centra v anglickém Wandsworthu. Spolu s Herthou Kaah a Paulette Møller (nar. 1928), která později v roce 1968 stála u vzniku loutkového divadla v billundském Legolandu, založila Jytte Abildstrøm vlastní loutkový soubor. Jejich první inscenací byl Le Médecin volant (Létající lékař) od Molièra. Divadlo Jytte Abildstrømové po Dánsku i dále jezdí a zve ke spolupráci i zahraniční loutkáře.

V roce 1966 otevřelo první stálé divadlo pro děti v Kodani, Det Lille Teater (Malé divadlo), které často hraje loutkami. Jeho první inscenace Karusellen (Kolotoč) byla založena na dětských říkankách od Halfdana Rasmussena (1915–2002) a jejím režisérem byl Kaj Matthiessen (1929–1986), který měl s loutkami zkušenosti z Alžírska. Na ni navázalo mnoho dalších inscenací jak v Det Lille Teater, tak na scéně v Kongens Have. Kaj Matthiessen byl dobrým učitelem a jeden z jeho žáků, Morten Grue (nar. 1948), se do dějin loutkářství zapsal svými inscenacemi pro děti a dospělé v Bådteatret (Lodní divadlo), v divadle Kongens Have a v Det Kongelige Teater (Královské divadlo) i v televizních inscenacích, často vycházejících z pohádek Hanse Christiana Andersena.

Od konce 60. let se dánské divadlo na základě výzkumů světa dětí vydalo novým směrem, který se zaměřoval na jejich zážitky a jejich každodenní prostředí. V tomto období vzniklo mnoho kočovných souborů, které nejprve hrály tradičněji pojaté inscenace pro děti, ale brzy se pustily do větších experimentů, v nichž se nechaly inspirovat ostatními uměleckými formami a objevovaly nové funkce a překvapující významy každodenních předmětů.

Jedním z výrazných divadel tohoto období je Paraplyteatret (Divadlo Deštník). To v roce 1969 založil a až do své smrti vedl Ray Nusselein (1944–1999). Nusselein se mezinárodně proslavil svými poetickými one-man show, jako byl Min Altankasse (Můj truhlík), v nichž jsou loutky vyrobeny z každodenních předmětů. Jedinečný filozofický a vzdělávací koncept hry pro děti, který prostupoval Nusseleinovu tvorbu, měl na umělecký rozvoj loutkového divadla pro děti v Dánsku velký vliv.

Dalším slavným jménem světa loutek je Ole Bruun-Rasmussen, jehož práce jako režiséra, scénografa, učitele a spisovatele si získala i mezinárodní uznání. Ole Bruun-Rasmussen strávil mnoho let prací v Burkině Faso. Dnes žije ve Švédsku a jeho divadlo Life-Line-Theatre často vystupuje v Dánsku.

V roce 1981 založili Tom Nagel Rasmussen a Catherine Poher Bjørneteatret (Divadlo Medvěd), které během 80. a 90. let až do svého uzavření v roce 2000 objevovalo s použitím loutek a objektů nové vizuální formy divadla.

Mezi inscenacemi pro dospělé se během 90. let do experimentů s loutkami a objekty pustilo známé divadlo Odin Teatret, jako například v inscenaci Itsi Bitsi, nebo třeba Blå Hest (Modrý kůň) z Århusu s inscenací En dukkes erindringer (Vzpomínky panenky). Hans Rønne a jeho Teatret (Divadlo) přinesli revoluci v divadle pro mládež v podobě slavné inscenace Springtime. Divadlo Thy Teater v jutském Hanstholmu od poloviny 90. let pracovalo na rozměrných loutkových inscenacích pro dospělé a prošla jím celá řada budoucích loutkářů i řezbářů. V 90. letech se divadlo pro děti začalo pouštět i do esteticky vyhraněnějších forem a postupně se odpoutalo od dřívějších politických a pedagogických přístupů.

Mezi nejvlivnějšími zástupci tohoto trendu jsou dodnes Teater Refleksion v Århusu, které založil bývalý učitel Bjarne Sandborg. Toto divadlo, které začalo jako divadelní dílna, svůj sofistikovaný umělecký styl loutkohry a animace rozvíjí dodnes a má na kontě inovativní a oceňované inscenace, jako byl Prinsen og hans Tjener (Princ a jeho sluha). Mladí loutkáři, kteří v tomto divadle začínali, později prošli různými akademiemi a pak zakládali vlastní loutkové a animační soubory.

Známý soubor Gruppe 38 sice nikdy nebyl výhradně loutkovým divadlem, ale přesto vytvořil skvělé a mezinárodně oceňované inscenace pro děti s loutkami a objekty jako například En lille Sonate (Sonatina); totéž platí pro divadlo Nørregaards Teater, které vedl zkušený loutkář, herec a režisér Hans Nørregaard a jehož inscenace jsou známé svými propracovanými příběhy, animací, hereckými výkony i použitím živé hudby. Hans Nørregaard odešel do důchodu v roce 2003 a od roku 2011 divadlo Nørregaards Teater hraje v Odense. Další divadlo, Musikteatret Undergrunden (Hudební divadlo v podzemí), dosáhlo velkého úspěchu při převodu opery do loutkového divadla pro děti i dospělé.

Loutkové divadlo v Dánsku se ukázalo jako zvlášť vhodné pro velmi malé diváky. V Kodani se nacházejí dvě divadla, která se specializují na divadlo pro nejmenší: Divadlo Teatret Månegøgl, které v roce 1981 založila Hanne Trolle, dalo vzniknout oblíbené postavičce Pyt a často vystupovalo v zahraničí, a Teatret Lampe pod vedením herečky a loutkářky Anne Nøjgård, jež je známé svými hudebně-divadelními interpretacemi pohádek H. Ch. Andersena v podání loutek a objektů a tím, jak dokáže této věkové adrese předat i nová a složitá témata. V tomto stále populárnějším žánru se uchytily také Teatret 83 a Teatret My se svými něžně poetickými loutkovými inscenacemi.

Od roku 2000 dánské divadlo loutek a objektů přesahuje do sféry vizuálních performancí, a to díky inovativní tvorbě Sary Topsøe Jensen a jejího divadla Carte Blanche, jehož umělecky oceňované inscenace přivádějí loutky do nových uměleckých kontextů. V roce 2012 patří mezi nejnadanější nové soubory a divadla Spiir Produktion, loutkový soubor z Århusu, Astabasta Teatret a Gertrud Exner z Teater Blik, která prošla divadlem Thy Teater.

Text vznikl pro Světovou encyklopedii loutkářského umění (Encyclopédie mondiale des arts de la marionnette) vydanou UNIMA v roce 2009, která je zpřístupněna také online (https://wepa.unima.org). Publikováno se souhlasem UNIMA International. Redakčně kráceno.

Loutkář 4/2019, s. 27–28.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.