Loutkar.online

Drtina, Michal: Fenomén sokolského loutkového divadla

Druhý květnový víkend se v Přerově uskutečnila již 9. celostátní přehlídka sokolských loutkových divadel. Bienále se v Přerově koná od roku 2003. S myšlenkou pořádání této akce přišel Emil Havlík, člen pražského loutkového divadla Nazdárek, které působí pod TJ Sokol I. Smíchov. Tradice přehlídky není dlouhá, historie sokolských loutkových divadel je však více než stoletá a jejich počátek bychom mohli najít už na konci 19. století, v době formování moderní české společnosti a spolkové činnosti.

Utváření podoby Sokola

Sokol patří k nejstarším spolkům s největší členskou základnou u nás. Jeho vznik v roce 1862 podmínila politická a společenská transformace odehrávající se v počátcích druhé poloviny 19. století na území rakouské (od roku 1867 rakousko-uherské) monarchie. Především liberalizace stávajících poměrů a omezení absolutní moci panovníka, vyvolané vydáním Říjnového diplomu 20. října 1860, vyústily v české společnosti mimo jiné v masový rozvoj národního hnutí. Historik Miroslav Hroch právě tuto dobu charakterizuje jako závěrečnou etapu českého národního obrození, v níž znovu rezonuje myšlenka národního uvědomění, která zároveň přestává být záležitostí jen intelektuální sféry a začíná se s ní identifikovat absolutní většina příslušníků českého národa.1 Česká společnost tak v mnohonárodnostní monarchii nastupuje etapu, kdy završuje vlastní emancipační snahy. Akademickou sféru, umění, literaturu začíná ovlivňovat český nacionalismus a patrně největší vliv na transformační proces ve společenském životě měla rodící se spolková činnost.

Mezi první české spolky patřily například měšťanské a občanské besedy, zaměřené na osvětovou a kulturní činnost, dále také čtenářské, pěvecké, muzejní, turistické a konečně i tělocvičné spolky. Kromě emancipačního nebo vzdělávacího významu těchto spolků tkví jejich podstata ve více či méně skryté politické funkci. Faktem je, že od 80. let 19. století se spolky staly skutečnou politickou silou, která otevírala cestu k tomu, aby se národ konstituoval jako autonomní společnost schopná samostatné existence.2

Kromě těchto funkcí se však na popularitě vzniku spolků podílel i vznik instituce volného času. Tento nový fenomén spjatý s industriální společností upravoval denní režim člověka tak, že vůči pracovnímu procesu postavil dobu, v níž má člověk regenerovat fyzické i psychické síly a rozvíjet tělesný a duševní potenciál.3 Ještě během 19. století proto vzniklo v českých zemích hned několik tělocvičných a později i sportovních spolků a klubů, mezi nimiž se vyjímal právě tělocvičný spolek Sokol. Vliv Miroslava Tyrše (1832–1884) a Jindřicha Fügnera (1822–1865) v počátcích formování Sokola měl za následek, že to byli právě oni, kdo zásadním způsobem utvářeli nejenom tělocvičnou podobu tohoto spolku. Oba k tomu měli bezesporu ty nejlepší předpoklady. Tyrš, který ve své době patřil spolu s Otakarem Hostinským (1847–1910) k nejvýznamnějším estetikům a teoretikům umění, napsal: Úkolem Sokolstva jest vychovati lid český k síle fysické, uschopňovati jej k práci, k bojům a vítězstvím, dávati mu zdravý a úrodný podklad k národo-hospodářské a osvětové činnosti.4

Byl to právě Tyrš, který do vznikajícího spolku vnášel myšlenkovou podstatu, na níž měl rodící se spolek stavět. Tyršovy úvahy ovlivněné jednak darwinismem a jednak nacionalismem významně ovlivnily jeho pohled na svět a přispěly k utvoření základní myšlenkové osy Sokola.

Zakládání sokolských divadel

Od založení byl Sokol výjimečným spolkem. Dbal totiž o jednotu těla a ducha. Navazoval na tradici antické kalokagathie, poselství, které světu předalo starověké Řecko a je platné do dnešních časů: Ve zdravém těle, zdravý duch. Ruku v ruce s tím se rozvíjela estetická stránka sokolství, která se projevila v nejrůznějších atributech spojených se spolkovou činností; svými myšlenkami Tyrš oslovil řadu vynikajících umělců 19. století, jakými byli například Mikoláš Aleš nebo Josef Mánes.5 Tito umělci byli i nadšení loutkáři a sami si vyráběli domácí loutková divadla a hráli pro své rodiny a přátele. Typickým příkladem bylo divadélko rodiny Mánesů – a hrálo se i v bytě Jindřicha Fügnera, spoluzakladatele Sokola. Na představení byli zváni vlastenečtí přátelé s rodinami, mj. František Palacký, Miroslav Tyrš, František Ladislav Rieger a mnozí další.6 Rodinná loutková divadla získala počátkem 20. století na velké oblibě, ale souběžně, tedy už od poloviny 19. století, vznikaly první amatérské loutkové scény a posléze i spolkové.

Zcela výjimečnou iniciativu v zakládání loutkářských souborů prokázala právě organizace Sokol, která amatérské loutkářství již v jeho začátcích významně podpořila. Patrně prvním spolkovým divadlem v českých zemích byla sokolská loutková scéna v Kouřimi, založená v roce 1874. I později, po celou první polovinu 20. století, kdy se do procesu zapojily i další organizace, to byl právě Sokol, který přispěl podporou loutkových divadel i mnoha odbornými kurzy k rozvoji tohoto hnutí.7 A silný příspěvek Sokola se dá připsat i jeho snaze na utváření stálých loutkových divadel v místech sportovní architektury, kterou se staly tělocvičny nazývané sokolovny. Součástí mnoha sokoloven byly totiž i prostory pro loutková divadla. Některé z nich jsou funkční do současné doby, například v Přerově, kde sídlí loutkové divadlo od roku 1936.

Společenské podmínky druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století přály sokolskému hnutí natolik, že se postupem času stalo neodmyslitelnou součástí českého veřejného života a žádná vlastenecky orientována akce se neobešla bez účasti sokolů. V první polovině minulého století byl organizací, pod kterou působilo snad nejvíc loutkových divadel. Pro představu – po roce 1933 Sokol čítal něco málo přes devět set loutkových scén.

Bylo to i díky důležitým momentům, které se udály v roce 1923, kdy vzniklo Loutkářské soustředění při Svazu osvětovém s cílem stmelovat loutkářské soubory i amatérské jednotlivce, různé spolky a instituce. Vznik této organizace měl velký význam pro další chod českého loutkového divadla. Na konci první světové války se české loutkářství probojovalo zásluhou mnohých významných lidí do tvořivé atmosféry, která panovala po vzniku Československa. Probíhala loutkářská soustředění a výstavy. Veškeré aktivní projevy vyvrcholily založením Mezinárodní loutkářské organizace UNIMA (Union Internationale de la Marionnette) v květnu roku 1929.

Léta třicátá tak byla ve znamení velkého rozpuku českého loutkářství. Vznikaly stále nové a nové umělecké scény a kvantitativní nárůst rozšířil jejich počet na více než dva a půl tisíce v celém Československu. Některá hrála již téměř na profesionální úrovni a vykazovala velké množství představení (za rok přibližně sto a více). K pravidelně hrajícím divadlům se hlásily převážně tělovýchovné jednoty v čele právě se Sokolem. Vznikaly loutkářské župní školy – například na Přerovsku v ní přednášel Ing. František Čech, loutkář z Olomouce, zakladatel a principál souboru Kašpárkova říše, autor mnoha dodnes hraných loutkových her, editor loutkářských tisků, neúnavný milovník a propagátor loutek.

Do slibně rozvíjejícího se divadelního odvětví destruktivně zasáhla okupace. Za protektorátu ubyla více než čtvrtina souborů. Značná část těch nejaktivnějších pracovala pod záštitou České obce sokolské, jejíž činnost byla v dubnu 1941 zcela pozastavena, a to znamenalo pro mnohé soubory konec. Obnovení činnosti Sokola po válce trvalo pouze do násilného sjednocení tělovýchovy v roce 1948. Mnohé soubory se v té době staly součástí závodních klubů ROH a pokračovaly v práci pod jinou hlavičkou, což nezměnila ani krátká snaha o znovuzrození Sokola v roce 1968.

Ten se ke své plnohodnotné činnosti mohl vrátit až po roce 1989. Stalo se tak v lednu 1990, kdy byl historicky počtvrté obnoven. Počet loutkových souborů působících pod hlavičkou této tělocvičné jednoty se ale v současnosti ustálil na pouhých třiceti pěti. Jsou jimi: TJ Sokol Hostivař, župa Jana Podlipného – „Frydolín“; TJ Sokol Praha Královské Vinohrady, ž. Jana Podlipného – „Bubeníček“; TJ Sokol Velké Popovice, ž. Barákova; TJ Sokol Klecany, ž. Jungmannova – „Klecánek“; TJ Sokol Pražský, ž. Pražská-Scheinerova – „Kašpárek“; TJ Sokol I. Smíchov, ž. Pražská-Scheinerova – „Nazdárek“; TJ Sokol Vlašim, ž. Blanická – „Maňásek“; TJ Sokol České Budějovice, ž. Jihočeská – „Divadélko máma a táta“; TJ Sokol Lišov, ž. Jihočeská; TJ Sokol Písek, ž. Jihočeská – „Nitka“; TJ Sokol Sušice, ž. Šumavská; TJ Sokol Český Dub, ž. Ještědská – „Ještěd“; TJ Sokol Huntířov nad Jizerou, ž. Jizerská; TJ Sokol Zásada, ž. Jizerská – „Prokůpek“; TJ Sokol Bozkov ž. Krkonošská-Pecháčkova; TJ Sokol Poniklá, ž. Krkonošská-Pecháčkova – „Bažantova loutkářská družina“; TJ Sokol Brandýs nad Orlicí, ž. Východočeská-Pippichova – „Brandl“; TJ Sokol Havlíčkův Brod, ž. Havlíčkova; TJ Sokol Rouchovany, ž. Plk. Švece; TJ Sokol Zastávka, ž. Jana Máchala – „Amok“; TJ Sokol Bzenec, ž. Slovácká – „Kašpárek“; TJ Sokol Uherské Hradiště, ž. Komenského; TJ Sokol Valašské Meziříčí, ž. Valašská – „Pimprlata“; TJ Sokol Bystřice pod Hostýnem, ž. Hanácká – „Loutkové divadlo“; TJ Sokol Přerov, ž. Středomoravská-Kratochvilova – „Přerovský Kašpárek“; TJ Sokol Olšany u Prostějova, ž. Prostějovská – „Kašpárkovi kamarádi“; TJ Sokol I Prostějov ž. Prostějovská – „Pronitka“; TJ Sokol Olomouc-Chválkovice, ž. Olomoucká-Smrčkova – „Loutkové divadlo“; TJ Sokol Vyškov, ž. dr. Bukovského – „Sokolík“; TJ Sokol Dobruška, ž. Podkrkonošská-Jiráskova; TJ Sokol Ledenice, ž. Jihočeská – „Krajánek“, TJ Sokol Lelekovice, ž. dr. Jindry Vaníčka – „Kotůček“.

Přehlídka sokolských loutkových divadel

Česká obec sokolská pravidelně pořádá přehlídky sokolských kulturních souborů. Například národní sokolskou přehlídku pěveckých sborů v Boskovicích a Praze, národní přehlídku sokolských folklorních souborů ve Slatiňanech, národní přehlídku sokolských divadel v Lázních Toušeň či celostátní přehlídku sokolských loutkových divadel v Přerově. Organizaci těchto přehlídek zajišťují jednotlivé tělocvičné jednoty a vzdělavatelské odbory

Druhý květnový víkend se v Přerově konal 9. ročník tohoto bienále. K vidění bylo deset inscenací deseti sokolských souborů. Součástí programu bylo oblastní kolo soutěže Individuálních výstupů s loutkou. Ty nejlepší výstupy vybral lektorský sbor do programu Loutkářské Chrudimi.

Za velkého zájmu se uskutečnil seminář o zákonitostech loutkového divadla s lektory Hanou Dotřelovou, Janem Müllerem a Alešem Popem. Při večerních debatách se řešila obvyklá témata iluzivně hrajících souborů. Tedy technické a technologické problémy s loutkami, otázka scénického svícení i výběru vhodného repertoáru. Nadšení pro loutkové divadlo bylo u všech zúčastněných veliké. Bohužel v prezentaci jejich práce zůstává právě a pouze u tohoto nadšení. Úroveň jednotlivých inscenací, ve kterých převládá rozdělená interpretace, je velmi problematická. Na předvedené výkony lze nahlížet ze společenského úhlu pohledu, ale uměleckých hodnot se inscenacím nedostává. Soubory uvádějí většinou velmi nekvalitní texty v provedení, na němž je vidět, že vzniklo, mírně řečeno „horkou jehlou“. Chybí technika vodění loutek, špatná je práce s hlasem, světlem i se zvukem. Souborům evidentně nechybí chuť dělat loutkové divadlo, ale čas na soustředěnější práci a na tu největší dřinu – precizní zkoušení. U mnohých souborů se to odráží v problému přilákat nové členy a mít komu předat pomyslné žezlo. A to je u organizace s výše popsanou historií a vztahu k loutkovému divadlu smutný obraz.

Poznámky pod čarou

Kutnar, F.: Obrozenské vlastenectví a nacionalismus: Příspěvek k národnímu a společenskému obsahu češství doby obrozenské, Praha 2003, s. 308.

2 Sak, R.: Miroslav Tyrš: Sokol, myslitel, výtvarný kritik, Praha 2012, s. 58.

3 Nečasová, D.: „Pažatý, stehnatý“ muž – „pažatá, stehnatá“ žena?: gender a tělocvičné aktivity druhé poloviny 19. století, in: Ambrožová, H. (ed.): Historik na Moravě, Brno 2009.

4 Markalous-John, B.: Plníme výtvarně umělecký Tyršův odkaz?, in: Památník XI. všesokolského sletu 1948, New York 1967, s. 16.

5 Kubín, Z. (ed.): 100 let republiky a XV. Všesokolský slet, Praha 2018, s. 132.

6 Dubská, A.: Dvě století českého loutkářství, Praha 2004, s. 144.

7 Tamtéž, s. 154.

Loutkář 2/2019, s. 80–82.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.