Loutkar.online

Neureuterová, Jitka: Aqualung válčí s mloky

Tematicky vážnější notu v jinak hravém repertoáru Divadla Aqualung zastupuje, vedle přednášky Až opadá listí z dubu, Lážnovského dramatizace románu Karla Čapka Válka s mloky. Aqualungu se podařilo dokázat, že téma hamižnosti lidí, které je (do)vede až k úplné zkáze je stále aktuální.

Jde o zdařilou dramatizaci, ve které není nic důležitého vynecháno. Menší úpravou prošla postava Povondry, který nechce chápat důsledek svého činu, kdy vpustil kapitána J. Van Tocha ke svému nadřízenému (čímž se celá anabáze s mloky spustila). Scéna (Hynek Dřízhal) je po celou dobu stejná, od počátku rozdělena na tři hrací zóny a nese klasický Dřízhalův rukopis. Vlevo je kancelář Bondyho s obligátním stolem, který stojí kolmo k rámu s rudou oponou, za níž jsou hudebníci (opět souborový Aquajazz) a v některých scénách rám funguje i jako rozhlasová hlasatelna při proslovech mloků k lidstvu. Uprostřed stojí dveře a nad nimi je umístěno stupňovitě moře (vlny se hýbají ze strany na stranu). Vpravo vidíme Povondrovu světnici s oknem do zahrady a stolem, u kterého poslouchá s manželkou rozhlas. Na začátku inscenace pouze přijede na kolečkách zástěna, představující bar (tato zástěna pak funguje i jako demonstrační stůl při lékařských pokusech na mlocích). Je potěšitelné, že v inscenaci opět dostaly více prostoru loutky, tentokrát plošné spodové. Ve vlnícím se moři plují namalované lodě, objevují se mloci a při explozích na kontinentech i symboly jednotlivých států (např. socha Svobody).

Režijně je na inscenaci vidět, že se konečně soubor dostal do většího pracovního klidu a měl čas zkoušet, takže, dle mého soudu, jde u nich o do té doby nejpropracovanější inscenaci. Má dokonce dvě verze – „lodní“ (hranou na lodi Tajemství) a „suchozemskou“ (v Žižkovském divadle Járy Cimrmana). Návštěvníci jedné však nejsou ochuzeni o nic z druhé. Liší se pouze tím, že v „suchozemské“ verzi před samotným představením osobně návštěvníky vítají tři námořníci (L. Šplíchal, P. Gelnar, O. Lážnovský) a za žertovného flirtování s nimi jim rozdávají vlaječky států světa. Na lodi už jsou vlaječky připraveny v bramborových stojáncích na stole a námořníci pouze rozdávají divákům deky, což se však děje před každým lodním představením, bez ohledu na soubor. Vlaječkové uvítání není samoúčelné. Během scény konference ve Vaduzu dochází k přímé interakci jeviště-hlediště, kdy se diváci svým máváním a provoláváním (na pokyny konferenciérů-především Ondřeje Lážnovského) stávají spoluherci představení, získávají tak pocit spoluaktérů a následná katarze na konci představení má o to hlubší dopad.

Hudba byla opět (a to v obou verzích) předimenzovaná a nebylo občas slyšet zpěv herců. Hudbu si Aqualung složil sám a za velmi podařenou a signifikantní píseň celé inscenace považuji píseň „Knife“ (nůž jako symbol života a smrti), zpívanou mloky zpodobněné stínově za látkovou stěnou v pravé části jeviště. V představení jsou vidět solidní herecké výkony, kdy nelze vyzdvihnout jednoho herce na úkor druhého a všichni herci hrají několik rolí najednou. Zvýšenou pozornost zasluhuje pohybová kreace mloků. Herci (Václav Krátký a Zbigniew Kalina – v alternaci s Václavem Rašilovem) se neplazí, ale chodí po kolenou, vlní boky jako při orientálním tanci, kmitají jazykem a po každé větě mlaskají. Toto chování působí zpočátku roztomile, ale v závěrečné scéně, kdy se mločím způsobem ozve: „Hallo, people of Prague! Chief Salamander speaking. Omlouváme se vám za odbourání Krušných hor […],“ a přicházejí s vlaječkami v ruce zástupci států zpívající několika jazyky známou píseň o smutku, Those were the Days, úsměv z tváře mizí. Silná katarze přichází a člověk nemá energii tleskat. Kostýmy (Jitka Kotíková) jsou u lidí soudobé. Mloky Kotíková oblékla do velmi světle modrých overalů s černě síťovanými rukávy. Na hlavu připevnila dračí ouška a černé motobrýle, na kolena ploutvičky. Kostým a suverénně arogantní vystupování předsedy Salamander Syndicate (Lubor Šplíchal), kdy je oblečen do černých kalhot, bílé košile a dlouhého, černého koženého kabátu s vojenskou čepicí na hlavě, na jejíž přední části jsou připevněny černé motobrýle, připomíná příslušníky jakékoliv totalitní zvůle, čímž dokazuje neustálou aktuálnost tématu. Varování Aqualungu před lidskou nadutostí je účinné a nutí člověka přemýšlet o jeho vlastních činech i možné nápravě.

Divadlo Aqualung, Praha

Karel Čapek-Ondřej Lážnovský: Válka s mloky

Režie: Ondřej Lážnovský, dramaturgie: Kateřina Mocová, scéna: Hynek Dřízhal, kostýmy: Jitka Kotíková, hudba: Matěj Belko, Tereza Krippnerová.

Premiéra: 23. a 24. května 2012, psáno z repríz: 4. září a 11. října 2013.

Loutkář 6/2013, s. 12.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.