wkv: Archivní kuriozity Říše loutek

Král komiků

Časopis Loutkář přinesl ve svém XXV. ročníku stručnou noticku o oslavě 10. výročí působení Říše loutek v novém divadle v budově Městské knihovny, kde se konstatuje, že „přestávku vyplnil živý Kašpárek (Vlasta Burian) s policajtem Šmidrou (V. Tréglem).“

V archivních materiálech Říše loutek se zachovala kopie dopisu datovaného 18. prosince 1938, kterým Říše loutek děkuje Vlastovi Burianovi za účast na slavnostním večeru.

Mistře,

není to jen pouhý projev zdvořilosti, který nás nutí, abychom Vám poděkovali za Vaši přítomnost a účast na naší jubilejní slavnosti. Jsme Vám velmi vděčni za to, že jste přiložil svou ruku, abyste měrou tak dokonalou pozvedl úroveň našeho představení.

Děkujeme Vám jménem všech dětí a našich členů, děkujeme Vám také zejména za všechny ty, kteří poznali, že jste nikoliv jen umělec mimořádných a vynikajících kvalit, ale také člověk hřejivého srdce, který má živý zájem o naši loutkářskou činnost.

Přijměte od nás poděkování spojené s výrazem úcty a oddanosti, kterou k Vám chováme.

Známý teatrolog jako začínající autor

Dramatická prvotina našeho předního teatrologa prof. Františka Černého, civilní pohádka Zlý Pazneht, měla premiéru v Říši loutek 12. února 1949. Po večerním představení pro (nejen) loutkářskou veřejnost, konaném 23. února 1949 byla uspořádána debata, jejíž průběh zachytil komorní stenograf Aleš Poledne. Na hlavu autora i na soubor se snesla záplava výtek, Říše loutek však byla i chválena za dramaturgickou odvahu. Z debaty nás zaujalo:

Dr. Jan Malík: „Je to taková strašně šmajchlovná agitka pro nejmladší ročníky, kde se jim říká: vy máte absolutní pravdu a jen vy. Všichni staří jsou tam líčeni, jako že stojí za starou bačkoru. Jste tak přesvědčen, že je zrovna dnes vhodná doba, aby se mělo říkat tak paušálně: ti dospělí nestojí za nic, musíme si udělat pořádek sami? A pak, užíváte jednoho argumentu: nás je moc! Pozor, pozor, pozor! U nás se velmi nebezpečně argumentuje tímto “nás je moc„, ale to není správný argument. Toto je scestné, říkat: nás je moc a proto máme pravdu. Pravdu máme proto, že je to pravda. Ne že za mnou jde sto nebo tisíc lidí. […] Vítáme tuto hru především jako hledačskou hru. Znovu opakuji: chyby nedělá jen ten, kdo nedělá vůbec nic.“

František Černý, autor: „Hlavu ve smutku nemám. Já kritiku mám rád a pro mne je to milejší, než kdyby se hra sehrála a nikdo se neozval.“

Vláďa Šmejkal, režisér: „Co mě vedlo k tomu, abych tuto hru dostal na scénu? Přišla sem k nám do divadélka a jistě by zůstala v šuplíku. Ale tehdy jsem hned v tom poznal, že se to vymyká spoustě druhých loutkových her, které sem dostáváme. Bylo to něco, podle mého zdání jiného, vyššího. Proto jsem bojoval, abych tu hru na scénu v Říši loutek dostal. Mně se zdálo, že František Černý přináší do loutkového tvoření aspoň něco. Proto jsem ho nechal cenzurovat a škrtat, aby se projevil jako autor. Měl jsem s ním debaty, ptal jsem se ho, při zkouškách stál za mnou. Mě v Říši loutek znají jako takového “diktátora„, ale tentokrát všichni víte, že jsem byl takovým prostředníkem mezi autorem a naším souborem.“

Loutkář 5/2011, s. 311.

wkv: Archivní kuriozity Říše loutek

Aktuální číslo

Premiéry

Festivaly

Výročí

Odkazy

Podporují nás