Loutkar.online

nm: Ohlasy českého loutkářství a jeho tvůrců v cizině

Ohlasy českého loutkářství a jeho tvůrců v cizině

Zahraniční kritika si samozřejmě všímá na nejrůznějších festivalech i účasti pověstného českého loutkářství a jeho tvůrců. V posledním čísle Teatru lalek je to dokonce od dvou renomovaných kritiků (Lucyna Kozien a Marek Waszkiel), kteří české loutkářství sledují už léta. Lucyna Kozien, v článku Spectaculo interesse (TL 3/98/2009) věnovaném stejnojmennému ostravskému mezinárodnímu festivalu, vysoce hodnotí Zlatovlásku Divadla DRAK a staví ji ve všech složkách výše než dvě oceněná festivalová představení aplaudovaná zejména mladým publikem (La Putyka Rosti Nováka a skupiny SKUTR a Malediction v provedení Duda Paiva Company), kterým autorka vytýká zejména rezervy v oblasti dramaturgie. Poměrně přísná byla i k inscenaci Kiwi, která si rovněž získala ostravské publikum i porotu, ale které jí připomnělo – přes veškerá pozitiva zahrnující neobvyklost tématu i svěžest podání – studentská představení 70. let minulého století!

V témže čísle se objevuje i bilance významného celopolského festivalu loutkových divadel v Opoli, kterou prokládá jeho autorka Alicja Morawska-Rubczak provokativními mezititulky na adresu festivalu: Loutkové divadlo bez loutek? a Polské divadlo bez Poláků? O pár stránek dále v článku Režiséři vyjmenovává Marek Waszkiel podíl zahraničních hostujících umělců (scénografů a režisérů) na polských inscenacích (z Čechů připomíná režiséry Josefa Kroftu a Jakuba Kroftu, Petra Nosálka, Karla Brožka, Marka Zákosteleckého a z výtvarníků Pavla Hubičku a Jana Polívku) a na základě inscenací oceněných v Opoli, kdy ceny posbírali Češi, Slováci, Francouzi a Italové spolupracující s polskými soubory, otevírá diskuzi o současné polské loutkářské režii.

Teatr lalek, který uveřejňuje stejně jako Loutkář tematické bloky a seriály, věnuje své poslední číslo slovenskému loutkářství z pohledu Idy Hledíkové a Dominiky Zaťkové (Slovenské loutkové divadlo včera a dnes), pokračováním portrétů by mělo být v následujícím čísle současné české loutkové divadlo.

Foto Zlatovláska

Francie

Znovu Craig a jeho Dramata pro blázny

Provokující a provokativní E. G. Craig stále nenechává divadelní historiky a teoretiky i po sto letech spát. V posledním čísle ročníku 2008 francouzské divadelní Revue d´histoire du théatre nejen, že se objevila Craigova hra Škola, která vyšla před lety i v časopise Loutkář (v čísle 11/1996 na s. 248–249), ale i další zajímavá a přehledná úvodní studie o Divadle pro blázny (s podtitulem Hry pro loutky Edwarda Gordona Craige) autorů Marion Chénetierové a Marca Duvilliera.

Z publikací francouzské loutkářské asociace THEMAA

Francouzská Theamaa nejen že vydává zajímavý oborový časopis Manip, který kromě diskuzí a tematických článků přináší i podrobný přehled anotací nových premiér všech souborů sdružených v asociaci včetně užitečných kontaktů, ale je také vydavatelem knižní řady. Jmenuje se – s trochou ironie směřované k současné Světové encyklopedii loutkářského umění – „Částečná loutkářská encyklopedie“. Vyšly zde zatím dvě publikace: Divadlo předmětů s podtitulem Hledání divadla předmětů a názory doyena francouzského loutkového divadla Alaina Recoinga s prostým názvem „Alain Recoing – La marionnette ou je est un autre“.

Kam zmizeli? Co dělají dnes?

Tuhle otázku se pokusili vyřešit v Charleville-Mézières u příležitost setkání „starých“ posluchačů ESNAMu (Vyšší národní školy loutkářského umění). Výsledek jejich hledání přinesl ve svém podzimním vydání jako přílohu rovněž bulletin Manip. Jsou zde uvedeni všichni absolventi této školy od r. 1987 (první, zahajovací ročník vedl také Josef Krofta a vytvořil s ním v r. 1989 nezapomenutelnou inscenaci Hry o lásce a smrti) až do r. 1999. Ve stručném přehledu najdete portréty absolventů jednotlivých ročníků tříletého studia a informaci o jejich současném působení. Tato zajímavá práce, která přináší zároveň i komplexní pohled na výsledky a cíle charlevilleské školy, by mohla být možná inspirací i pro českou KALD.

Maďarsko

O plodné spolupráci s maďarskou odbornou loutkářskou revuí Báb-tár jsme psali již několikráte. Příspěvky českých autorů se zde objevují pravidelně. V Báb-tár VII.(2008.5) je to studie Luďka Richtera o fenoménu současného českého amatérského loutkového divadla – Divadlu Dno, Báb-tár VIII (2009.4) se dotýká českého loutkového divadla hned dvěma obsáhlými články – Gézy Balogha srovnávajícího text i výklad Kolárovy inscenaci Pavlíčkova Slavíka a maďarskou inscenaci dramatizace Andersenovy pohádky Císařův slavík ve debrecénském divadle Vojtina Bábszínház z r. 2008 a Niny Malíkové o historii a tvorbě Divadla bratří Formanů.

Loutkář 1/2010, s. 9.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.