Loutkar.online

nm: Klauzury, klauzury

Řadu let jsou již finální semestrální práce na KALD DAMU (ať už v zimním, tak v letním semestru) pěkně „roztroušené“. A tak se vedle sebe dostávají práce ještě sotva ze skořápky vylíhnuté s těmi, které mají svůj křest s publikem třeba již několik týdnů za sebou. Ani letošní letní klauzury nebyly výjimkou. Škola sice už pulzovala hektickým rytmem připravované účasti na Pražském Quadriennale a na zahraničních festivalech, přesto se do učeben a Řetízku jako obvykle vmáčklo neuvěřitelné množství pedagogů, posluchačů i hostů. Z letních klauzur vám přinášíme malý průřez:

Dotknout se nebe – Tleskač (II. ročník), režie: Jakub Vašíček, dramaturgie: Kristýna Filcíková, scénografie: Kamil Bělohlávek, Barbora Píštělová, Antonín Šila

Divadelní přepis kultovních Rychlých šípů nezapřel osobní vztah tvůrců k Foglarově předloze, přesněji řečeno k jejímu poeticko-etickému poselství. Není to však jen vztah pietní, je tu místo pro nadsázku (tou je třeba i poněkud krkolomná cesta „kasematy“ pod Řetízkem i výtvarně-happeningová spolupráce publika nutná pro jediný efekt, jímž je kratičká možnost spatřit Tleskačovo vznášedlo). Z inscenace, která má překvapivě znaky už ukotveného profesionálního představení, nejvíce zaujme výtvarná stránka. Tolik v poslední době na divadle oblíbené využití papírových krabic je zde rozšířeno o další divadelní možnosti: krabice jsou dekorací, ale v několika případech také dramatickým prvkem. Tak jako je ježek z hlavolamu uložen do své klece, pohybuje se hlavní hrdina v prostoru vymezeném papírovou krabicí. Ta je také materiálem pro jeho vznášedlo – materiálem poetickým, křehkým a zranitelným jako on sám.

Lakomá Barka (III. ročník), divadelní adaptace a režie: Ondřej Lážnovský, loutky: Lenka Hubená, scéna: Petra Vykoukalová

Není žádným tajemstvím, že divadelní souboj s Werichovými pohádkami (zvláště v konfrontaci s jeho vlastní autorskou interpretací) je věcí nelehkou a zapeklitou. A že pohádka – moralita o Lakomé Barce nepatří zrovna k těm, které skýtají nosný příběh – i když tam o dramatické situace zdánlivě není nouze. Ani tentokráte souboj nedopadl přesvědčivě ve prospěch tvůrců – přes veškeré snažení herců a poctivý záměr všech dalších zúčastněných, jako by inscenace postrádala právě onu pověstnou lehkost a šibalskou potutelnost pro Werichovy pohádky tak typickou.

Výstupy aneb Nevídáno, neslýcháno (I. ročník)

(scénografové režírují, režiséři dělají scénografii, scénografové a režiséři hrají divadlo!)

Pod tímto výstižným podtitulem se v osmi samostatných etudách představili posluchači scénografie a režie – dramaturgie s výsledky své dvousemestrální práce v předmětu nazvaném Inscenační praxe. Zadáním bylo vytvořit na vlastní námět příběh beze slov.

Šlo v podstatě o experiment, kdy si letos poprvé posluchači scénografie a režie – dramaturgie v ročním předstihu, ještě než začnou pracovat se svými o rok mladšími hereckými kolegy, ozkoušeli divadelní praxi na vlastní kůži. 8 zdařilých etud (Z těsta, Příběh o mechovém pestíku, Merilin, Pomsta, Supermani, O zamilované ochechuli, Chrám sv. Víta je… a Žaludeční moritát) předvedli posluchači v nepřehledném množství převleků, nápadů a loutek!, se spontánním (nejen fandícím) diváckým ohlasem v prostoru učebny 102 a Řetízku.

Loutkář 3/2007, s. 131.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.