Přelet nad loutkářským hnízdem
Re:start Malovice 35Foto: Divadlo Continuo

Re:start ve Švestkovém dvoře

Letos poprvé po sedmnácti letech neuspořádalo Divadlo Continuo svůj tradiční letní mezinárodní site specific projekt, ale otevřelo veřejnosti Švestkový Dvůr v jihočeských Malovicích, v němž soubor sídlí a tvoří a kde vzniklo přes pětadvacet inscenací.

Ve dnech 24. – 27. července se zde konal festival RE:START Malovice 35, aby tak symbolicky zahájil proces celkové rekonstrukce tohoto objektu, jež má být dokončena v červnu příštího roku. A právě proto byl důvod bilancovat. V areálu Švestkového Dvora, jehož stavební počátky sahají do roku 1868, byly rozprostřeny artefakty i fotografie z inscenací souboru, fotografie statku z různých období i plány rekonstrukce, jejímž výsledkem má být moderní multifunkční prostor, který si zachová genia loci stávajícího objektu.

Dramaturgie festivalu se zaměřila na hudební a divadelní uskupení, která jsou spjata s historií Divadla Continuo. Program zahrnoval např. interpretaci izraelské poezie v podání Vladimira Benderskeho, storytelling Ve vlastní šťávě skupiny Slovosledi, koncerty Longital & Karla Heřmana nebo Rihiny Ahmedové a Petra Tichého. Pro dětské publikum byly připraveny pohádky Divadla Mimotaurus a Buchet a loutek. Samotné Continuo se představilo dvěma nejnovějšími inscenacemi Osmý den a Zeď a menšími site specific performancemi, umístěnými ve dvoře statku a přilehlém okolí. Tyto performance, nazvané RE:PLACE, vznikly v rámci dílen, které vedli členové Continua od 10. do 23. července s dvaceti studenty a mladými profesionály z České republiky i ze zahraničí.

Samotný dvorek statku, kam se vstoupilo přes temnou stodolu, byl zaplněn haraburdím, loutkami a torzy. Zchátralý dvorek vydával svědectví o historii místa i minulých inscenacích. Dominujícím prvkem v tomto skladišti byly dveře, okna a rámy. Přesné zarámování rovněž doprovázelo všechny výjevy. Za každým oknem či dveřmi statku se odehrával určitý výstup, založený většinou na elementární činnosti rukou: dívka utírající nabarvené okno, jehož očištěná místa se podobají lidským postavám; jiná dívka naopak barvou sklo zamazává; další postava je skrytá a opatrně vrší na hromadu kousky starého chleba. Vše se děje až v nepřirozeně pomalém tempu, podkresleném živou hrou na vibrafon. Akce, jimž chybí počátek i konec, nutí diváka zastavit a přemýšlet anebo třeba hledat odkazy k minulým inscenacím: mytí rukou v umyvadle s pískem může odkazovat k inscenaci Citadela ve vodňanské cihelně, jíž vévodil písek; ruce, nořící se z kabátů a cosi hledající, mohou evokovat oživlé kabáty inscenace Ve sklepě v písecké Sladovně. Jako jeden z mála nabízel právě tento výstup interakci s divákem. Mnozí totiž neodolali a tápajícím rukám něco nabídli: ať už zlomyslně zapalovač, který ruce odmítly, nebo pár lučních květin, které byly naopak s povděkem přijaty a dárce byl odměněn jinými rostlinami (dole pod kabáty v nasvíceném prostoru si totiž jiné páry rukou jemně pohrávaly s rostlinami). Všemu dění přihlížela ve vyvýšeném skleněném výklenku loutka manekýna v životní velikosti – jakýsi tajemný správce dvora, kde se zastavil čas.

V případě RE:PLACE stačilo přijmout výzvu Continua a nechat se okouzlit jednotlivými působivými výjevy, nechat plynout asociace a přijmout nabízené obrazy jako nahlédnutí do několika životů. Pro někoho je životní náplní a smyslem shromažďování až mamonářství, někdo stále tápe a objevuje, jiný vytváří (např. zátiší z přírodních materiálů) a někdo si udržuje odstup od reality a ukrývá se za bariérou či jen sleduje dění za oknem a vše pečlivě zapisuje na stařičký psací stroj (právě tato postava s absencí vlastního života byla na rozdíl od ostatních ztvárněna loutkou). Správce dvora je tedy zároveň i jakýsi správce našich životů. A při exkurzi do tohoto mikrosvěta mohla diváky napadat i další témata: odcizenost, anonymita, stereotyp, křehkost, pomíjivost a neúprosný koloběh lidského snažení.

A zatímco se ve dvoře pátralo po smyslu života, v nedaleké koruně mohutného dubu další skupina sehrála rozverné cirkusové vystoupení, jehož jediným účelem bylo pobavit, hrát si s fantazií a dokázat, že cirkusová čísla lze vytvořit naprosto se vším. Improvizovanou červenou oponu ozařují svíčky, z nejvyšších větví se line zvuk harmoniky a průvodci nevšedního cirkusu se stávají obrýlené housle (ředitel) a zašmodrchaná magnetofonová páska (konferenciér), které uvádějí sérii čísel: např. cupitající nožičky na tyčkách; postavu z drátků, která na lanku opony metá salta na jednokole; pyrotechnické číslo, které zapalují postavičky menší než krabičky sirek; loutku na nitích, houpající se na hrazdě; hada v podobě pružinky, který se staví na hlavu; balerínu (s třpytivou kuličkou s pírkem místo hlavy), která doslova létá vzduchem a ruce používá jako křídla. Právě možnost nápaditých artistních prvků, které jsou nedosažitelné i těm nejzkušenějším akrobatům, lze prostřednictvím loutek zvládnout s neuvěřitelnou lehkostí a vtipem. Každá loutka je z jiného materiálu, vždy však jednoduchá a nehonosná, ale její um se vymyká jakýmkoli zákonitostem. Pod dubem panovala naprosto uvolněná a na poměry Continua nezvykle hravá atmosféra, při níž si diváci užívali výstupy originálního cirkusu, jehož šapitó se skládalo ze zelených listů – scenérie pro letní večer jako stvořená. Jen některá čísla by si zasloužila propracovanější hru s loutkou.

Celý festival ukončovala pouliční pohybově-výtvarná inscenace U zdi. Na zeď v podobě tabule se v této inscenaci křídou píší vzkazy, vyznání, vzorečky, rovnice, nadávky, šipky. Zeď funguje jako svědectví rozmanitosti života – jeho přímočarosti, komplikovanosti, opakování určitých událostí. Zeď odráží naši duši i dějiny. Šestice aktérů v režii principála Pavla Štourače volí rozličné možnosti, jaké poskytuje zeď pro znázornění soukromých i velkých dějin. Na samém počátku na ni aktéři kreslí vodorovné čáry, které se postupně začnou vracet na svůj začátek, kroutit, vyhýbat překážkám, aby autoři těchto čar po pár desítkách minut s chladností přeškrtli člověka stojícího těsně u zdi, neobtěžujíce se ho obejít. Jeden muž má oblibu v permanentní kresbě vertikální čáry (snad chce zastavit plynutí času nebo jen udělat tlustou čáru za minulostí?). Postupně se zeď stává místem chaosu a prapodivné spletitosti. Nedílnou složkou inscenace je živá hudba, založená na bicích, kterou Elia Moretti udává rytmus všem akcím.

Velká pasáž je věnována snaze zeď všemožně překonat. Zdolání zdi znamená únik na svobodu a možná i spasení sebe sama. Za pomoci jedné postavy se ostatní dostávají za zeď, aby jejich pomocník zůstal osamocen a nikdy se nedozvěděl, jak to vlastně za tou zdí vypadá. Do zdi se naráží, leze se po ní, objímá se, chrání se vydobyté místo na ní. Člověk se k ní snaží připoutat, zaznamenává na ni svůj růst i zmenšování, obkresluje na ni svou postavu. Před zdí se spílá i demonstruje, zápasí a manipuluje, vymezuje teritorium, umírá a zeď je zároveň i úkrytem. A pochopitelně se také maže její svědectví, ať už rukou či houbou. Postupně se bílé křídy mísí s barevnými, něha s vášnivostí a brutalitou, škodolibost se závistí, vážnost s groteskností. A ze všech odpadává poprašek z kříd, všichni se dotkli života a jeho události se do nich obtiskly. Divadlo Continuo i v této inscenaci rozprostírá řadu metafor, které se na diváka valí v poměrně rychlém sledu. Jejich občasnou nečitelnost vyvažuje sugestivnost, která je pro Continuo velmi charakteristická. V závěru inscenace se na tabuli přepisují čísla, až tam zůstanou jen čtyři pomlčky. Může se nastavit nový čas, začít znovu od začátku.

Švestkový Dvůr má být podle jeho obyvatel místem setkávání, sdílení, obohacování a tvoření. Takový byl i festival RE:START Malovice 35. A nutno ještě dodat: příjemně neformální a nechávající velký prostor pro divákovu imaginaci.

[tento článek vyšel tiskem v čísle 4/2014]

Silvie Vojíková, 26. 9. 2014

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Spejblova syna

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.