Přelet nad loutkářským hnízdem
Diorama Svatba u Broučků Jiřího Trnky Foto: Archiv Muzea loutek Plzeň

Diorama Svatba u Broučků od Jiřího Trnky v Muzeu loutek v Plzni

V polovině roku 2011 jsme v Muzeu loutek začali přemýšlet, jak oslavit sté narozeniny plzeňského rodáka Jiřího Trnky tak, aby to nebyla jen odškrtnutá formalita, ale aby oslava přinesla něco nového a měla nejen symbolický význam. Díky notné dávce štěstí se nám nesnadné zadání podařilo naplnit, ale o úspěch se postarala spíše série šťastných náhod než dlouhodobě promyšlený plán.

Při studiu pramenů ze života Jiřího Trnky jsem narazila na zmínku o dioramě Svatba u Broučků pro světovou výstavu v New Yorku z roku 1939. Po menším pátrání jsem dioramu lokalizovala v Síni rodáků v Jimramově, kde je vystavena ve spojitosti s autorem Broučků Janem Karafiátem. Během pátrání se ale objevila informace, že je diorama ve stavu těsně před zkázou, a to byla ta optimističtější varianta. Při prohlídce v Jimramově se ukázalo, že diorama je masivně zaprášená, poškozená hmyzem a neodbornými pozdějšími zásahy, ale je schopna převozu. Na přelomu roku 2011 a 2012 začal vznikat projekt, při kterém byla diorama převezena do Západočeského muzea v Plzni, restaurována, konzervována a vystavena při příležitosti stého výročí narození Jiřího Trnky v Muzeu loutek v Plzni.

Co o vzniku a dosavadní existenci dioramy víme? Není toho mnoho. Publikovány byly dosud jen zmínky v životopisných knihách o Trnkovi, ale písemný doklad o tom, že diorama byla vytvořena pro New York, chyběl. V Národním archívu ale tento důkaz existuje, i když jeho hledání vypadalo dlouhou dobu beznadějně. Československá expozice pro Světovou výstavu v New Yorku byla samozřejmě pečlivě připravována. V archivu je veškerá korespondence Československého výstavního výboru, generálního komisaře pro výstavu a ministra Ing. Huga Vavrečky (dědečka Václava Havla) i stálého poradního sboru Výstavní kulturní rady, složeného z významných osobností československé kulturní sféry. Přípravné dokumenty obsahují diskusi nad podobou expozice, seznamy děl, korespondenci s dodavateli, posléze dokonce dokumenty o dopravě exponátů do New Yorku. Jméno Jiřího Trnky se ale na žádném z těchto dokumentů nevyskytovalo. Navíc je zde celkem detailně popsána jiná loutková diorama, kterou vytvořila prof. Minka Podhajská s malířem Václavem Fialou. Tato loutková scéna znázorňovala slavnost inaugurace prvního prezidenta USA George Washingtona na balkoně radnice v New Yorku v roce 1789. Diorama byla sedm metrů široká, obsahovalo i lodě, stavby a asi 250 oblečených loutek. Monstrózní diorama byla pečlivě připravována, včetně modelu a jeho umístění bylo zřetelné z plánů expozice. O to větší byly moje pochybnosti ohledně dioramy Jiřího Trnky. Když už jsem si začala připouštět myšlenku, že umístění Broučků na výstavu je jen legendou, našla jsem, co jsem hledala.

Přesvědčujícím důkazem je dopis napsaný generálním komisařem Československého výstavního výboru z 28. února 1939 Jiřímu Trnkovi, ve kterém mu zadává pořízení dioramy „Svatba u Broučků“ s tou podmínkou, že v několika dnech Trnka přinese alespoň částečné ukázky díla tak, aby bylo možné posoudit kvalitu provedení. V případě, že by tato ukázka nebyla schválena, hodlal generální komisař objednávku zrušit a vyplatit Jiřímu Trnkovi K 2 000,- na režii. Vzhledem k tomu, že výstava měla být zahájena 30. dubna 1939 a k realizaci musíme ještě připočítat cestu lodí, tak tato objednávka přichází téměř pět minut po dvanácté. Předpokládám, že na vytvoření dioramy byl Jiří Trnka již domluven dříve a tento dopis byl spíše urgencí a formálním stvrzením dohody. Jiřímu Trnkovi se dioramu prokazatelně podařilo dokončit, i když v první várce exponátů na lodi ještě nebyla. Právě když do New Yorku dorazila první část výstavy, bylo Československo napadeno německou armádou a nad čs. účastí se začaly stahovat mraky. Ředitel Státní grafické školy a rovněž plzeňský rodák Ladislav Sutnar, který byl pověřen vypracováním a vedením projektu československého pavilonu, odjel do New Yorku s příkazem výstavu zlikvidovat – on se ale statečně snažil o pravý opak. To bylo později důvodem k jeho stíhání a k emigraci do USA. Říšský protektor se postaral o to, aby Československo nebylo už vnímáno jako samostatný stát a výstava se začala likvidovat. Radostné a nadšené plány, dokumenty a dopisy čs. podniků a umělců vystřídala korespondence velmi smutná pod hlavičkou říšského protektora. V rámci likvidačních soupisů je přiznán Jiřímu Trnkovi nedoplatek za umělecké dílo v hodnotě 15 690,-. Můžeme tedy usuzovat, že Trnka dioramu dokončil, ale nestihl už odeslat do New Yorku a proto zůstala v Praze. Diorama je široká dva metry a 40 centimetrů, je vytvořena z převážně přírodních materiálů a obsahuje 53 loutkových postaviček.

V roce 1940 byla diorama Svatba u Broučků vystavena v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze na výstavě Jiřího Trnky „Malíř naděluje dětem“. V roce 1958 byla údajně součástí expozice na Světové výstavě v Bruselu, ale zmapování dioramy na této výstavě nás teprve čeká. V současné době je diorama majetkem Českobratrské církve evangelické, která ji dlouhodobě zapůjčila z původního umístění v Kalichu v Jungmannově ulici v Praze do Síně rodáku (J. Karafiát) v Jimramově.

V roce 2012 byla diorama restaurována a konzervována restaurátory Západočeského muzea Elen Kudrovou a Jiřím Špinkou, samozřejmě s maximálním důrazem na zachování autenticity díla. Restaurování probíhalo dva měsíce přímo v expozici před zraky návštěvníků a to pragmaticky proto, že se nevešlo do restaurátorské dílny. Obnovena byla i elektroinstalace, takže nyní diorama svítí včetně lucerniček broučků. Původní vitrína byla zachována, ale čelní sklo, které bylo původně ze dvou kusů způsobujících zaprášení, bylo vyměněno za celoplošné zasklení. Diorama bude k vidění v Muzeu loutek v Plzni až do konce března 2013 a zvýšený letní nápor návštěvníků dokazuje, že o dílo Jiřího Trnky je stále zájem a že přitahuje dospělé i děti. Svatba Broučků je zřejmě prvním zpracováním tématu Broučků Jiřím Trnkou, kterému v roce 1939 bylo teprve 27 let, ale rozhodně ne posledním, protože Broučci Trnku v pozitivním slova smyslu pronásledovali po celý život.

[tento článek vyšel tiskem v čísle 4/2012]

Formanová Markéta, 20. 9. 2012

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Spejblova syna

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.