Půvaby loutek a soch

17. dubna 2012 v 17 hodin se v Moravském zemském muzeu uskuteční vernisáž výstavy Půvaby loutek a soch věnovaná Vojtěchu Suchardovi a jeho Říši loutek. Výstava přibližující dílo vynikajícího sochaře, řezbáře, restaurátora a loutkáře Vojtěcha Suchardy. Zčásti připomíná jeho sochařskou práci, v níž se vedle volné plastiky věnoval převážně sochařské výzdobě architektury a interiérů. Zejména však představuje Suchardovu tvorbu pro divadlo Říše loutek, které založil v Praze roku 1920 se svou ženou malířkou Annou Suchardovou-Brichovou, jehož umělecký profil určoval 36 let.

Výstava potrvá od 18. 4. 2012 do 7. 10. 2012.

Hluboký vztah k loutkám získal Vojtěch Sucharda již v dětství, kdy byl jimi obklopen – řezbované maronety patřily vedle pomníkové a štukatérské práce ke standardní produkci otcovy dílny. Tato náklonnost přirozeně vyvrcholila roku 1920 založením ochotnického divadla V říši loutek, jehož dominantním stylotvorným prvkem se stala scénografická složka. Vojtěch Sucharda působil v divadle jako principál, organizátor, technolog a loutkoherec, ale zejména coby tvůrce loutek (za éru ŘL jich bylo přes 400). Zprvu byly inspirované tradičními marionetami, dokonale řemeslně propracované, více popisné, avšak zdůrazňující charakter figury jistou karikaturní nadsázkou tvářnosti. Většinou nebyly určeny pro jedinou inscenaci, ale v různých převlecích a úpravách procházely více rolemi.

Cit pro divadelní stylizaci přivedl posléze Vojtěcha Suchardu k loutkám metaforičtějším, ve své době zcela avantgardním a progresivním, podléhajícím přísnému stylu, které konvenují s výtvarnými podněty secese, kubismu či konstruktivismu. Jsou to např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký z roku 1920, připomínající vzdáleně ilustrace Hanuše Schwaigera či loutky Richarda Teschnera, loutky Měsíčňanů pro inscenaci Jak se dostal Kašpárek na Měsíc z roku 1922, dále skvělé, vysoce výtvarně stylizované loutky revuální a téměř funkcionalistické soustružené loutky z třicátých a čtyřicátých let – např. dvojice Dupl a Dupla pro inscenaci O Popelce (1931), šašci Flik a Flok (1932), figury z inscenací Broučci (1938) a Cvrček Houslista (1942) aj. Kromě vysoké míry stylizace a jisté symboliky se zde objevuje také technologické obohacení o nové pohybové možnosti.

Na tvorbě loutek se podílela Anna Suchardová-Brichová kresebnými skicami, ale zejména kolorováním hlaviček, eventuálně celých postav, a tvorbou kostýmů. Svým novátorstvím a úsilím o moderní stylizaci loutkového divadla se manželé Suchardovi přiřadili k uměleckým trendům dvacátých a třicátých let, které vycházely z atmosféry „rondokubismu“ a českého pojetí stylu „art deco“. Jejich loutkářská tvorba je srovnatelná i s obdobnými zahraničními aktivitami, např. divadla Alfreda Althera v Curychu či výtvarnými experimenty v Bauhausu.

Vojtěch Sucharda působil v divadle Říše loutek do roku 1956, ale divadlo, které založil a jemuž věnoval mnoho sil a lásky, existuje dodnes. Úspěšně uvádí své inscenace na Starém Městě pražském v budově Městské knihovny.

Vojtěch Sucharda – sochař

Obsáhlé sochařské dílo Vojtěcha Suchardy zahrnuje mnoho oblastí, od uměleckého průmyslu, přes restaurování a replikování památek, pomníkové práce, architektonickou plastiku a dekorativní prvky architektury až po volnou plastiku. Po absolutoriu UMPRUM v roce 1905 získával Vojtěch Sucharda sochařskou praxi nejdříve dlouhodobou spoluprací se starším bratrem, sochařem Stanislavem Suchardou (1866–1916), na jeho nejvýznamnějších zakázkách, jako byly pomník Fr. Palackého, výzdoba Nové radnice na Starém Městě pražském, výzdoba nádraží Františka Josefa (dnešní Hlavní nádraží v Praze) aj. Už zde se projevila Vojtěchova osobitost a jeho typický sklon k dekorativnosti a stylizaci. Od roku 1909 pak tvořil nezávisle.

Jeho nejrozsáhlejší sochařské práce reprezentuje výzdoba Chrámu sv. Víta v Praze (1907–1934), k níž byl osloven architektem Kamilem Hilbertem. Vedle mnoha konzol, ornamentů do žlabů, reliéfů sv. Františka a Karla, portálu hlavní věže, dubové archivní truhly pro kapli sv. Václava, podobizen Kamila Hilberta, Josefa Mockera, Františka Kysely a Zdeňka Wirtha v průčelí dómu, vlastního portrétu a portrétu ženy Anny zde dominují zejména pilířové hlavice s originálním a důvtipným uplatněním mnoha světských motivů, zejména zvířecích a rostlinných, a postav pro chrám celkem nestandardních.

K nejznámějším sochařským dílům Vojtěcha Suchardy však patří dřevořezby apoštolů pražského Staroměstského orloje (1946–1947). Jsou kongeniálními řezbářskými a loutkářskými artefakty, i když představují pouze torzo Suchardova velkorysého originálního plánu obnovy této památky, pro niž navrhoval v lidových figurách jakési „velebení všedního dne“ (pročež byl označen za „pachatele nedomyšlené extravagance“).

-mzm-, 13. 4. 2012

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Výběrové řízení na ředitele Naivního divadla Liberec

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.