Velbloud, ryba, slepice

Lakonický název novinky v repertoáru Naivního divadla nezní nijak přehnaně atraktivně a o to větší bylo mé očekávání, když jsem do Liberce jela. Čerství držitelé Erika za česko-slovinskou inscenaci Back to Bullerbyn, donedávna studenti pražské KALD DAMU – dramaturg Tomáš Jarkovský a režisér Jakub Vašíček – však inscenací (po úspěšném taktéž libereckém Neklanovi.cz) jednoznačně stvrdili, že s nimi bude muset české divadelnictví nadále počítat jako se suverénními tvůrci s originálním autorským rukopisem.

Tři známé pohádky (O ošklivém káčátku, v tomto případě velbloudu, O rybáři a rybce a O kohoutkovi a slepičce) autoři spojili funkčním rámcem: vše se odehrává na lodi vezoucí cirkus a hlavními postavami jsou dva hladoví námořníci – kapitán Starej (Tomáš Bělohlávek) a plavčík Mladej (Adam Kubišta), kteří přemítají, jestli by se něco z inventáře cirkusu nedalo sníst. Jako prvního si vyberou velblouda a ten je – po vzoru Šeherezády – upoutá svým příběhem natolik, že mu slíbí, že ho nechají naživu, jen aby jim vše dovyprávěl. Totéž se opakuje s rybou i kohoutem a slepicí, až se nakonec Starej rozhodne odejít k cirkusu jako klaun, což byl prý vždycky jeho sen, a Mladej převezme kapitánování, jak mu slíbila Zlatá rybka.

Celou inscenaci provází lehkost. Jarkovský s Vašíčkem umí napsat svižné dialogy (jak se můžete ostatně přesvědčit i v tomto čísle Loutkáře na s. XX a také v čísle 4/2011, kde byl publikován scénář jejich inscenace Proč?/Zakaj? nastudované v Loutkovém divadle v Mariboru) a jakási nevázanost (pozor, nikoli ledabylost!) je charakteristická i pro vedení herců a aranžmá scén. Zdánlivě jednoduchá skladba textu je totiž uvnitř pevně propojena návraty motivů (např. zapomenuté narozeniny Kapitána/uražené Přadleny, plnění přání) a důmyslného propojení postav v inscenaci (Zlatá rybka/zakletá Žába, Kohoutek/Kuchař, Velbloud/Rybář apod.). Leitmotivem spojených pohádek je pak voda, k níž se pojí nejen námořnický rámec, ale je klíčová jak v pohádce o velbloudovi, který zachrání výpravu pouští svými zásobami životadárné tekutiny, tak i v pohádce se zlatou rybkou, v níž se hlavní hrdinka dokonce svěřuje, že slané slzy roníme ze stesku po moři, z něhož všichni tvorové vzešli a někteří ho postupně opustili. Voda je samozřejmě zásadní i pro třetí pohádku o Kohoutkovi, kterému v krku zaskočil uhamoněný oříšek.

Výprava (Kamil Bělohlávek, Tereza Venclová) je v souladu s dramaturgicko-režijním uchopením velmi jednoduchá. Neměnná scéna evokuje podpalubí velké lodi – vlevo je houpací síť, vzadu různé bedny převážející cirkus, vpravo velký sud s rybou a za ním klec se slepicemi. Všechny postavy včetně zvířecích jsou představovány herci – Velbloud Šered (Marek Sýkora) má turecký fez a na zádech krosnový rám s vaky na vodu, Zlatá rybka (Veronika Košvancová-Khomová) je v blyštivém trikotu příslušné barvy, Slepice (Markéta Sýkorová a Mirka Bělohlávková) mají na hlavách pestrobarevné peří a tmavé jako šantánové šaty a Kohoutek (Tomáš Holý) je ve fraku a cylindru iluzionista par excelence. A vlastně nejen vizáží – svými vypilovanými triky mizení či proměňování předmětů a zručnými kejkli s červeně svítícími oříšky okouzlil publikum bez ohledu na věk.

Po mém soudu je vždycky ošemetné (a svým způsobem nedůstojné), když se představitelé zvířecích hrdinů, nesáhne-li se k loutkám, pitvoří, vyluzují skřeky a válí v kožichu po zemi. V tomto naprosto civilním pojetí se ale herci mohli oprostit od jakéhokoli napodobování a ponechali zvířatům – vlastně tváří v tvář pohrůžce smrtí – hrdou důstojnost. Inscenátoři si proto k dosažení pohádkovosti pomohli využitím předmětů. Namyšlení koně Nádher, Parád a Okras z první pohádky, kteří se vysmívají ošklivému Šeredovi, jsou kýčovití umělohmotní koníci snad z růžové stáje panenky Barbie, a paradoxně právě Šereda během vyprávění představuje krásná, jednoduchá dřevěná loutka-hračka na drátě. Ryby z druhé pohádky zase evokují ladně se vlnící ruce v rukavicích a o svítících oříšcích ze třetí už byla řeč.

Jediným stínem na zdařilé inscenaci je ne úplně čistý zpěv, ale to divák zavalený „hláškami“ typu „Musíme ji zabít dřív, než začne vyprávět!“ a vypointovanými scénickými gagy rád blahosklonně odpustí. Nepatetická, zdánlivě lehce nahozená inscenace, která je podle propozic divadla určena předškolákům a žákům prvního stupně totiž zaujme nejen děti, ale – jak ukázala vřele přijatá premiéra – i dospělé.

Kateřina Lešková-Dolenská

Foto: Josef Ptáček

Naivní divadlo Liberec

Tomáš Jarkovský, Jakub Vašíček: Velbloud, ryba, slepice aneb Námořnická historie

Režie: Jakub Vašíček, výprava: Kamil Bělohlávek, Tereza Venclová, hudba: Ondřej Müller

Psáno z premiéry 22. října 2011.

[tento článek vyšel tiskem v čísle 1/2012]

Kateřina Lešková-Dolenská, 1. 3. 2012

Článek zatím nemá žádný komentář.

Vložit komentář: