Mateřinka: Den třetí

Ranní probuzení začalo představením divadla Alfa Ťuk, ťuk, ťuk, tučňák?!. Upřímně musím přiznat, že nejdřív jsem se lekla fotografií látkových loutek, které jsem našla v programu. Nakonec jsem ale jistila, že fungují docela dobře a že to byl zbytečný předsudek. Nesuď knihu podle obalu. Zvláště loutka tučňáka mě příjemně překvapila – měla zábavné proporce a umožňovala strašně srandovní animaci, což jsem nečekala. Píše Berta Doubková.

Příběh chlapce, kterému se jednoho dne ve dveřích zničehonic objeví všetečný a rozjívený tučňák a on musí vymyslet, co s ním, mě velmi bavil. Jen škoda, že si Kryštof s tučňákem nestihli vybudovat užší vztah, o to by byl býval závěr dojemnější.

Foto: Divadlo Alfa

Temporytmus inscenace plynul tak akorát, přestože je určená pro diváky od dvou do čtyř let, nenudila jsem se ani chvilku. Jediné, z čeho jsem byla trochu zmatená, byly kostýmy herců. Všichni oblečeni ve stejných modrých uniformách, snad dětských pyžamech, působili zpočátku strašidelně, trochu jako chovanci ústavu nebo možná příslušníci jakési modré sekty, rozhodně však velmi retro. Trochu zvláštní byla i kombinace živé a reprodukované hudby, ale jakmile jsem přistoupila na vtip se záměnou původních slov anglických hitů za „penguin“ („Hello penguin, my old friend..“¨ atd.), smířila jsem se s tím. Celkově jsem byla spíše příjemně překvapená.

Foto: Naivní divadlo Liberec

Dalším bodem programu bylo představení Kabinet zázraků Naivního divadla: přehlídka divadelních kouzel a zázraků, odkazy k baroknímu divadlu, nálož nápadů, která by normálně uživila deset dalších představení, dětské potěšení z překvapivého, bohatá a funkční scénografie…

Představení sice nenásledovalo jiný příběh, než ten nejprimárnější Komenského encyklopedický – od čtyř živlů přes faunu, flóru, lidstvo až po cesty do vesmíru, ale naprosto mě to uspokojilo. Ráda se nechám okouzlit divadelními čárami, a stejně jako jakési dítě v publiku spontánně vykřikne překvapením nad levitující kuličkou, tak i já vydechnu „wow“.

Foto: Naivní divadlo Liberec

Z představení Benjamín a vlk Buchet a loutek jsem byla naopak mírně zklamaná. Příběh postrádal výraznější nápady, scénografie byla podivně rozkročená mezi záměrným punkem a snahou o pěkné dřevěné loutky. Ocenila bych větší energii a kratší stopáž. Celkově v porovnání s ostatními inscenacemi, které jsem tento týden zhlédla, působila tato poněkud ležérně a nedotaženě. Možná jsem ale zbytečně příkrá, což je způsobené přirozeným festivalovým vyčerpáním. Dětské publikum se rozhodně nenudilo a ocenilo všechny vtípky, pokud jsem si dobře všimla.

Foto: Buchty a loutky

Den uzavřel velkolepý Koncert – Jukebox Naivního divadla – skutečný obří pákový jukebox, vybírání písniček, luxusní kostýmy, stage design, neuvěřitelná energie, dojetí, tisíc slonů! Užila jsem si divoký tanec v kotli, zpotila se, vyčerpala a, jestli jsem při tanci zacláněla sedícím divákům, je mi úplně šumafuk! Lepší zakončení dne nemohlo být!

vložila:

Adéla Vondráková, 18. 6. 2021

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.