Osvěžující Řeka a festivalový čtvrtek

Představení Řeka (Studio DAMÚZA) bylo v horký čtvrteční den k vidění v zahradě Oblastní galerie Liberec a nabídlo atmosférickou poctu vodě. Snad nejvýraznějším prvkem a jádrem inscenace je konstrukce koryt, mezi kterými stále proudí kaskádou voda a vytváří tak jednoduchou, ale působivou kinetickou scénografii. Píše Viktor Prokop.

Na této řece potkáváme její rybí obyvatele, rybáře nebo například táborníky. Hlavní postavou je sama řeka a my sledujeme sérii obrazů, které se k jejímu prostředí vztahují. I díky příjemně plynoucí hudbě se dostáváme do klidného, říčního světa a vidíme okamžiky, které na sebe volně navazují a vlévají se do sebe. Poetické ladění podpořené výtvarně zajímavými loutkami ovšem ve venkovním prostoru musí trochu bojovat o pozornost, a ne vždy vyhrává. Rozhodnutí nejít s žádnou postavou, která by po proudu řeky zažívala to, co nyní vidíme jako koláž situací, je neuchopitelné a některým dětským divákům může působit obtíže při vnímání celé věci. Meditativní stránka inscenace je tak spíš pohlazením pro dospělé. Po skončení představení jsou děti přizvány ke korytům a mohou si v nich hrát. V tu chvíli ožívají a konečně mohou fyzicky prozkoumat vodu, na kterou se předtím pouze dívaly. Mnohoúhelníková vodní kaskáda je obsypaná dětmi a stává se z této části naprosto integrální součást představení, snad stejně nebo více důležitá než předchozí část.

Foto: Studio Damúza

Naopak inscenace Benjamin a vlk (Buchty a loutky), jak už název napovídá, pracuje s hlavním hrdinou, kterého sledujeme na každém kroku. Z představení je vidět naprostá jistota práce s loutkami i s dětským publikem. Tento skvělý základ ale bohužel už další složky příliš neposouvají. Scénografie je především funkční, ale postrádá další kvality, a tak trochu zrazuje celek. Ani příběh diváka nepřekvapí, protože jde víceméně celou dobu za svým cílem a už nezvládá artikulovat další významy kromě samotného děje. Začátek pohádky přitom může například zajímavě pracovat s tématem vztahu k přírodě, ale používání motivu pouze pro posunutí děje mu bere na síle a více se už neobjevuje. A tak tím vším (včetně zvláštně nesouvisející hudby) se inscenace nedostává za očekávání a zůstává v krajině dobře odvyprávěného příběhu, přestože by se mohla dostat mnohem dál při překročení (pouze) funkčních řešení.

Foto: Buchty a loutky

Zakončením čtvrtečního programu byl Koncert – Jukebox (NDL), který představil členy souboru Naivního divadla jako živý jukebox, ze kterého si mohli diváci vybrat píseň, kterou poté uslyšeli v podání souborového hudebního tělesa. Nešlo však pouze o poslech, ale bylo také na co se dívat – písně ožívaly i svou divadelní kvalitou, ať už šlo o „loutkový klip“, pantomimický doprovod, projekci nebo další originální zpracování dvanácti hitů, které jsou v nabídce. Spojením hudby, zábavné scénografie a slušivě divadelního zpracování vznikl příjemný tvar a pro diváky silný zážitek, který uzavřel další den festivalu.

vložila:

Adéla Vondráková, 18. 6. 2021

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.