Mateřinka: Den první

Zahájení festivalu proběhlo na náměstí, kde jsem nasála popolední slunce, pozdravila všechny slony a skoro si zatančila s okostýmovanými dětmi v tradičním průvodu. Po oficiálních proslovech festival odstartoval inscenací divadla DRAK Šípková Růženka. Píše Berta Doubková.

Maňáskové představení zpracovává klasickou pohádku bez výraznějších interpretačních změn. Začíná velmi slibně: motivem zlé sudičky, která není pozvaná ke křtinám a mermomocí se snaží dostat dovnitř zámku. Vymýšlí plno zábavných způsobů, jak zámek dobýt – vyšplhat po laně, prokopat se podzemím, nechat se vystřelit do okna kanónem nebo se převléct za dárek ke křtinám. Po této úvodní části, která je poměrně dlouhá ale poutavá, se však děj vrací ke své známé podobě a nenastává žádné další překvapení. Tempo a napětí upadá a s ním i pozornost diváků. Je, myslím, škoda, že druhá polovina představení postrádá odvážnější nápady a sklouzává k tisíckrát viděnému příběhu.

Foto: Divadlo DRAK

Ani opulentní scénografie tyto mezery nezaplnila. Mohutná otočná věž – zámek, elektrifikovaný vláček na dálkové ovládání, svíčky a prskavky, kouřostroj…Nejvíc mi vadila projekce, kde se nejdůležitější moment pohádky – políbení Růženky – zobrazil jaksi pohodlně na videu, navíc zahraný herci, nikoliv loutkami. Představení ale rozhodně nelze upřít precizní hudební doprovod – snad každé gesto maňáska mělo svůj vlastní zvuk na míru. Vůbec by mi ale nevadilo, kdyby celé představení rozvíjelo pouze snahu zlé sudičky dostat se dovnitř na zámek. Vždyť zbytek pohádky už známe.

Foto: Divadlo DRAK

Dalším bodem programu bylo představení Nové boty od Theatre de L´HOME DIBUIXAT ze Španělska. Po Šípkové Růžence bylo výtvarně osvěžující svou jednoduchou výpravou. Krabice a krabičky, nožky, boty, ponožky. Jednoduchý něžný příběh chlapce a jeho nových bot, ze kterých jednou stejně vyroste. V srozumitelných poetických obrazech nebylo nic navíc – snad jen malé děti by uvítaly méně vysvětlování příběhu v angličtině. Představení potvrdilo, že boty, krabice a krabičky jsou vděčné a funkční scénografické objekty – byť nepříliš originální. Přesto jsem si díky tomuto představení připomněla, jak je krásné, když se na jevišti pozorně a pečlivě otevírají krabice a z nich se jednoduše vytahují věci.

Foto: Mizerová, Svobodová, Smolík, Vitvar

Den uzavřela atmosférická inscenace Baba Jága souboru Škrobotník, Šlundra a Šibrová. Snový příběh, který plyne svým vlastním tempem, lehce mrazivé imaginativní výjevy ve světě z přírodnin, krásných starých věcí a pokladů. Beze slov, s hudbou, která mi přinesla podobný zážitek, jako bych se v dětství prolézala starou půdou či zarostlou zahradou, bála se černé vrány a nebo se mi něco z toho zdálo. Jen škoda, že Baba Jága byla uvedena na hlavním sále divadla, myslím, že by jí slušel intimnější prostor. Naštěstí jsme si ale zblízka prohlédli každý detail výpravy alespoň po představení.

vložila:

Adéla Vondráková, 16. 6. 2021

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.