Škrobotník, Šlundra a Šibová – Baba Jága (Noha-hnát)

„Běžte si sednout dopředu,“ oslovila mě šeptem před začátkem představení mýtická postava se strašidelnou maskou, lomozíc přitom kovovými zvonci, a popostrčila mě svým dlouhým dřevěným nosem směrem do první řady. Usadili jsme se v příjemném sále Naivního divadla na spojeném sedadle pro dva diváky. Na drátě svítily zavěšené tykve a vrhaly na celou místnost opar tajemné východní poutě. Z Mateřinky píše Tobiáš Nevřiva

Na dřevěném stole ležela podivná telefonní budka, lékárnička po babičce a dřevěná postýlka, na níž seděla opřená babička s vnučkou. Pomalu pily horký čaj ze společného porcelánové hrníčku a hrály karty. Aura dvou fousatých usměvavých loutkářů v slušivých ženských šatech zaplnila sál až do posledních řad. V tento moment jsem nucen svůj popis zastavit, protože bych slovy vyzradil celé kouzlo příběhu. Představení nám totiž úspěšně připomenulo, jak důležité jsou pro divadlo nové, diváky doposud nepoznané příběhy. Osvobozují nás od našeho kritického pohledu na již zažitá ztvárnění toho samého a můžeme se tak plně odevzdat kouzlu divadla a loutek.

Foto: Mizerová, Svobodová, Smolík, Vitvar

V krátkosti bych to shrnul takto: toto představení se mi fakt moc líbilo! Příběh obsahoval metaforu – obětování se pro milovanou osobu jakožto nejvyšší podobu hrdinství v dnešní individualistické době. Robert Smolík mistrovsky fokusoval masku jako nejlepší absolvent školy Jacqua Lecoqa. Rád bych vyzdvihl především přesně nafázovanou animaci loutek, výbornou práci s očekáváním a jeho chirurgicky přesným nabouráváním, syntetickou kombinaci nalezených a vyrobených předmětů, živou hudební složku fungující jako samostatný významotvorný komponent, magické využití statičnosti a strnulosti loutek. Zkrátka kouzlení na jevišti i v hledišti.

Foto: Mizerová, Svobodová, Smolík, Vitvar

Dvojice loutkářů nenechávala ani na chvíli ustrnout divákovu pozornost. Nové a nové vychytávky přicházely v pravidelných intervalech nenarušených textem ani dlouhými výpravnými scénami. Nová a nová kouzla. Objekty se doslova proměňovaly před našima očima a pomáhaly nám jít s příběhem, jehož nadčasový motiv obětování se si v ničem nezadá s antickou tragédií.

vložila:

Adéla Vondráková, 16. 6. 2021

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.