Branislav MazúchFoto: Tomáš Glasberger

Otevřenost, vnímavost, spoluzodpovědnost, spolupráce

V září loňského roku se stal novým vedoucím katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU režisér Braňo Mazúch, jehož zevrubný portrét jsme přinesli v čísle 2/2016 (s. 56–58). Kudy se bude katedra pod jeho vedením ubírat a na co on sám klade při výchově nové divadelnické generace největší důraz?

Chystáš nějaké radikální změny, nebo půjde spíše o pokračování kurzu nastaveného Jiřím Havelkou?

Radikální změny už byly nastartovány, a tak bych byl v první řadě rád, pokud by se podařilo uvést v život jednak nový magisterský program a také mezinárodní magisterský program PuppeTry. Následně bude důležité na základě nového jednooborového magisterského programu restrukturalizovat program bakalářského studia. Přítomnost dvacítky zahraničních studentů zaměřených na loutkové divadlo pak každý letní semestr také přinese nové podněty pro všechny ostatní programy KALD.

Jaká byla konkrétní koncepce, s níž jsi vyhrál konkurz?

Pokud je člověk jediným, kdo se do konkurzu přihlásí, pak se nedá úplně mluvit o tom, že by něco vyhrál. A ve stejné situaci jsem se ocitl. Koncepci jsem dával dohromady v létě minulého roku u rodičů na Slovensku, kde jsem měl od střední školy psací stroj Consul, na kterém jsem psal své první koláže nedramatických textů, a pak, když jsem se dostal na VALD, tak i reflexe inscenací v rámci hodin Vnímání inscenace nebo dramatizace různých předloh v rámci Literární přípravy. Ale zpátky k „vítězné“ koncepci. V ní jsem se soustředil na hodnotové priority, které by měla katedra v budoucnu rozvíjet, ať už to jsou její otevřenost a vnímavost vůči novým trendům, a to nejenom z oblasti performativních umění, dále pak spoluzodpovědnost a užší propojenost napříč všemi studijními programy a v neposlední řadě také úzká spolupráce s domácími a zahraničními školami podobného zaměření a nezávislými, ale také kamennými institucemi a dále pak uměleckými skupinami a jednotlivci, kteří vyznávají hodnoty podobné těm našim.

Na co se chceš v další profilaci katedry soustředit především?

Na komunikaci, a to jak uvnitř, tak navenek.

Chystáš se do budoucna přestavit i nějakou úplnou koncepční novinku?

Ne, ale rád přivítám inovativní novinky svých kolegů.

V posledních letech se zásadně proměnila struktura výuky. Studenti už plynule nepřechází – a bývalo to téměř automaticky – z bakalářského do magisterského stupně, ale mnoho z nich odchází rovnou do praxe. Jak bys pro někoho z vnějšku popsal relativně nové schéma výuky na KALD?

Zatímco bakalářský program by měl studentům maximálně otevřít obzor současných performativních umění a řemeslně je vybavit tím nejpodstatnějším, magisterský program by měl být prostorem, kde se studenti mohou přesněji umělecky profilovat, soustředit pozornost na rozvoj vlastního divadelního stylu a následně své postupy reflektovat. I když nemálo studentů především herectví na konci bakalářského studia nachází uplatnění v praxi, přihlašují se do magisterského studia, ale právě časová náročnost spojená s angažmá, nebo hostováním v divadle, nebo natáčením jim pak nedovoluje věnovat se studiu naplno. Na druhé straně ale není nikde napsáno, že by se v magisterském studiu mělo pokračovat hned po studiu bakalářském. Naopak kratší či delší praxe před magisterským studiem může být nesmírně cenná. Nutno ještě dodat, že magisterský program je otevřený všem studentům se zakončeným bakalářským studiem bez ohledu na obor. Nicméně i u těchto studentů je základním předpokladem nejenom přemýšlení o divadle, ale především schopnost převádět tyto vlastní představy do konkrétního scénického tvaru, respektive být schopen praktické scénické realizace v rámci kolektivu.

Stejně tak zmizelo pravidelné uvádění absolventských inscenací na scéně Disku, kde bylo možné se s novými talenty seznámit. Kde všude mohou zájemci vně DAMU nalézt nové alternativně-loutkářské naděje českého divadla?

KALD má v rámci dramaturgického plánu Divadla Disk pořád čtyři premiéry v sezoně, ty jsou ale obsazeny jak první diskovou inscenací třetího bakalářského ročníku, tak dalšími třemi magisterskými projekty vybranými v rámci tzv. open-callu. Open-call je interní výběrové řízení na diskovou inscenaci, kde přihlášené projekty hodnotí komise složená z pedagogů KALD, zástupců Divadla Disk a dramaturgů, respektive uměleckých šéfů studiových, respektive loutkových divadel nebo nezávislé divadelní scény. Cílem open-callu je, aby se KALD v rámci Divadla Disk prezentoval projekty, v kterých se odráží různorodost forem, které studenti prozkoumávají a testují. I když je možné brát Divadlo Disk jako standardní divadelní prostor simulující divadelní praxi kamenných souborových divadel, vnímáme jej jako prostor pro experiment.

Jak už jsem se zmiňoval, dostává mnoho studentů – především herců – příležitost zahrát si už na konci bakalářského studia, nebo během studia magisterského. V současné chvíli tak některé naše studenty můžete vidět v inscenacích Studia Hrdinů, Činoherního studia v Ústí nad Labem, Divadla Ypsilon, Divadla Na zábradlí, Divadla Komedie, ve Venuši ve Švehlovce, v Malém divadle v Českých Budějovicích, v Divadle na cucky v Olomouci atd. Kromě toho se absolventi KALD prosazují také v rámci vlastních autorských projektů, mezi které patří například 8 lidí, Ufftenživot, MIR.theatre, Plata company a podobně.

V současné době vrcholí přípravy mezinárodního projektu PuppeTry, v němž se propojily čtyři divadelní školy visegradského prostoru včetně DAMU. Co si od tohoto programu slibuješ?

Věřím, že PuppeTry přitáhne do Prahy talentované, pracovité a zvědavé mladé lidi z celého světa, kteří dokážou osvěžit diskusi o loutkovém divadle a jeho místě na divadelní mapě nejenom názorově, ale také obsahově, stylově a formálně. S pedagogy a studenty škol v Białystoku, Budapešti a Bratislavě jsme se doposud setkávali příležitostně na studentských festivalech nebo každý rok v rámci mezinárodního projektu Gaudeamus Theatrum na půdě Divadla DRAK v Hradci Králové. Jsem přesvědčen, že právě PuppeTry bude ideální příležitostí pro to poznat blíž metody výuky a práci se studenty na jednotlivých školách.

Protože je Loutkář časopis určený všem milovníkům loutek, prozraď mi, prosím, jaký je tvůj vztah k českému loutkovému divadlu? A nejen tomu současnému, ale i k tradici, s nímž se musí každý zdejší tvůrce nějak vypořádat.

S loutkovým divadlem jsem začínal na ZUŠce v Bánově u Nových Zámků asi v deseti letech, později pod vlivem Bednárikova Divadla Z ze Zelenče a Uhlárova DISKu (Divadelní soubor Kopánka Městského kulturního střediska Trnava) jsem během studia na gymnáziu inklinoval spíše řekněme k poetickému/politickému divadlu, během studia na Ekonomické fakultě v Banské Bystrici jsem zažil jedno z prvních vystoupení Děreva na Slovensku, a to mou pozornost zase zaměřilo jiným směrem. Když jsem dělal přijímací pohovory na Větev alternativního a loutkového divadla, ročník otevírala Lucie Bělohradská, po ní přišli na VALD Petr Kracik, Ivan Rajmont, Peter Scherhaufer, Karel Weinlich a další. Jinými slovy trajektorie mého studia byla z pohledu loutkového divadla spíše odstředivá. Až v prvním angažmá v Chebu se mi otevřela příležitost pracovat také s loutkovým souborem, který tam vznikl po odchodu Buchet a loutek do Prahy, a prakticky si vyzkoušet různé formy loutkového divadla. Pokud jde o tradiční české loutkové divadlo, upřímně pořád se mám co učit a objevovat, a za to děkuji.

[tento článek vyšel tiskem v čísle 1/2020]

Kateřina L. Dolenská, 27. 6. 2020

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Výběrové řízení na ředitele Naivního divadla Liberec

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.