Mateřinka očima studentů KALD, den pátý

Mauglí – Divadlo U staré herečky

Poslední festivalový den se nesl nejen v duchu divoké džungle, která se jako prostředí objevila hned dvakrát v sobotním programu. Téměř ve všech sobotních představeních se totiž vyskytl i oblíbený prvek sporů divadelního pojmosloví – motýl na drátě. Ani Mauglí nebyl výjimkou, ovšem onen motýl byl pro mě předmětem sporu asi ze všeho nejméně.

Za velmi pozitivní považuji výpravu a loutky inscenace. Vše působí tak „měkce“ a poměrně dobře se vyhýbá kýčovité přesycenosti barvami, která u výtvarného ztvárnění džungle vždy trochu hrozí. Je skvělé, jak loutky i celé prostředí umí být děsivé a působit hrozivě (například když se objeví obávaný tygr), neděsí ale děti zbytečně moc. Výprava prostě šikovně balancuje na hranici mezi věrnými realistickými výjevy exotických zvířat a džungle a zbytečné líbivosti a infantilnosti.

Měla jsem ale trochu problém s příběhem inscenace – myslím, že ten velice dobře funguje v literární předloze, kde se jednotlivé epizody dobrodružství, které Mauglí zažívá, příjemně vyvíjí, a to možná i díky něčemu tak banálnímu, jako je rozdělení do kapitol, které si kniha může dovolit. V inscenaci mi ale připadalo, že malá dílčí dobrodružství (ta jsou sama o sobě velmi laskavá i poučná!) vrcholící jedním větším, trochu oslabují dětskou, ale i moji, pozornost. Myslím, že potenciál prožívat příběh Mauglího spolu s ním byl veliký, ale v průběhu jednotlivých epizod, které trochu rychle začaly a zase skončily, se mírně vytrácel. Zdálo se mi, že kdyby se jedna situace více vyvíjela z předchozí, dalo by se tomuto předejít.

Ráda bych naopak vyzdvihla práci s reprodukovanou hudbou nebo spíš zvukem. Ten byl do inscenace opravdu citlivě zasazen a i přes určité hudební momenty, u kterých se mi zdálo, že hrají tak trochu „na city“, pro mě byla reprodukovaná zvuková složka Mauglího jednou z mála na festivalu, u které jsem neměla pocit, že pochází tak nějak úplně odjinud.

Ještě jedna věc mi trochu zamotala hlavu, nedovolím si ji však soudit z pohledu dětského diváka, jehož oči, jak jsem za dobu festivalu také zjistila, opravdu nemám. Energie herečky, ke které přispíval i pestrobarevný kostým, mě rušila. Nedokázala jsem většinu času sledovat loutky a moje pozornost se stále soustředila více na ni. Možná to bylo dominantním nástupem, jehož energie tak trochu pohltila i zbytek. Možná to bylo celkovým jakýmsi přísným přístupem, který může být zajímavou stylizací, mně ale zrovna v loutkovém divadle spíš ruší.

Jedno je jisté – u Mauglího mi zamotalo hlavu daleko více jiných věcí než motýl na drátě. Zrovna o něm jsem měla v tomto případě docela jasno.

(Texty neprochází redakční úpravou.)

Valentýna Šatrová, 22. 6. 2019

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.