Podpořte Časopis Loutkář nákupem na internetu
DAMU festival Proces 016Foto: Proces 016 Františka Malasková

PROCES 016: DEN ČTVRTÝ

Píše Sarah Slavíčková. (30. 5. 2019)

Čtvrteční den konečně zalilo sluníčko a vysoké teploty, ale kdo by si i přes to nechal ujít další nabitý procesový program plný nových tváří a rukopisů?

Při vstupu do Řetízku jsme uvaděčkami v třpytivých kostýmcích rozdávajícími nejlevnější arašídové křupky přivítáni do Kabaretu krás – jinými slovy do kabaretu Bobbyho Lulu a jeho krásných čtyř slečen. Konferenciér (Matěj Šíma) postupně představuje skrze jednotlivé výstupy všechna děvčata, akvabelu Francescu (Antonie Formanová), věštkyni Lunu (Leontýna Janků), Rhinu (Karin Vápeníčková) a expertku na fyzikální zákony Gladys (Sára Vosobová), jako objekty své sbírky a cvičená zvířátka. Herečky velkou stylizací, strnulými robotickými pohyby a škrobenými výrazy reprezentují škálu mnoha různých náhledů na ženu v patriarchální společnosti – ve zkratce ženou hloupoučkou – ale s perfektním zadečkem – připravenou být mužovou loutkou na cokoli. Hlavními prostředky této kabaretní grotesky je zmíněná stylizace, dovedená až do mrazivé křečovitosti, trapnosti a nekomfortnosti pro diváka. Ke konci představení si Bobby sedá mezi diváky a z jeho sexistických úst se ozývá: „Na to tady ti diváci čekají, tak se svlíkněte!“. Přichází grandiózní vyvrcholení v podobě striptýzu. Herečky se laškovnými a výstižnými výrazy, pomrkáváním a pohyby vysvlékají ze svých několika vrstev punčošek, body a svršky házejí po divácích. Scéna trvá až „klatovsky“ nepříjemně dlouho a smích publika se mění v drsnou autentičnost. Děvčata nakonec zůstávají oblečena, a tak situaci „zachraňuje“ Bobby. Jeho postava se od trapného úlisného konferenciéra mění v odporného machistického pasáka. V závěru se sám rozpouští ve vygradované trapnosti, zvrácenosti a nechutnosti v plné parádě. V intimním prostoru je jeho výstup na hranici únosnosti některých diváků. Skrze to však recipient velice dobře pociťuje tíhu sdělení. Herci se usazují na židle, hovoří o ženě a přídomcích, které jsou s ní dnes stále spojovány – žena matka, žena u plotny…Slova ale už nejsou nutná, poslední obrazy shrnuly vše.

DAMU festival Proces 016Foto: DAMU festival Proces 016

Následují naštěstí veselejší témata – pět krátkých etud celého prvního ročníku studentů herectví, režie a dramaturgie a scénografie rozdělených do dvou bloků Návrat hrdiny I. + II. + III. (bohužel jsem ve vytíženém dni stihla pouze první blok) a Návrat hrdiny IV. + V. Všichni vycházejí ze stejného bodu. Zadání zní „návrat hrdiny“ a „loutka vedená shora“. Každá skupinka si tedy našla svého originálního hrdinu, odlišný materiál loutky i celkovou poetiku. První cyklus obsahuje netradičně pojatou pohádku o Smolíčkovi s loutkami na tyčce v podobě malých figurek superhrdinů (např. Dart Vader, Capitan America nebo Krteček), příběh loutek z keramické hlíny o prioritách a blahobytu a příběh o hrdinovi jímž je losos. Dva ze studentů (Martina Znamenáčková a Antonín Brukner) tónem a dikcí přesně napodobují komentátory z dokumentů produkce National Geographic a navozují uklidňující pokojnou atmosféru plnou obrazů z podmořské hladiny. Pomocí meotaru, a především malých rybích loutek na tyčce vyprávějí koloběh lososího cestovatelského života za živého hudebního doprovodu na různé nástroje. Etuda má nejen zábavně informační rozměr, navíc nahlíží na význam tvora v ekosystému a přináší dojemný a fascinující příběh hrdiny, který přežil. Ze všech třech klauzur pro mě „lososí putování“ bylo nejlépe, nejčitelněji a nejpoutavěji zpracované.

DAMU festival Proces 016Foto: DAMU festival Proces 016

Program Procesu 016 se z alma mater přesunul do velkého art deco sálu ve Venuši ve Švehlovce. Režisérka Tinka Avramova z magisterského programu Directing of Devised and Object Theatre přenáší do prostoru závěr své zimní work in progress klauzury Identity series nyní s názvem Pull My Finger. Na začátku se dozvídáme, že zkoušení probíhalo dvacet čtyři dní. Performance je poskládaná z jednotlivých cvičení, některé výchozí body jsou nacvičené, některé části jsou improvizací. Přestože tvar se právě kvůli některým improvizovaným místům, která jsou navíc bohužel ztišená, rozpadá, nejvíce zajímavé je přemýšlet a klást si otázky právě o tom, jak probíhá zkoušení a jak Avramova výsledků s herci dosahuje. Hlavním tématem je vystavování a sdílení identity na jevišti. Během hodiny divák může sledovat v jakých situacích se perfomeři dostávají sami k sobě, kdy naopak něco hrají (i sami na sebe) a kdy jsou někým jiným. Tančí, napodobují pohyby druhých nebo je naopak modifikují do svých vlastních, vyprávějí zážitky ze své práce a vrcholem otevření se divákům je sdílení intimních historek. Nejcennějším se tvar stává právě ve chvílích, kdy herci překročí svoje hranice – hranice divadla a předstírání. V barevných tričkách s portrétní fotkou svých kolegů před námi někteří z nich stojí nazí ve své přirozenosti a topí se v lidské trapnosti skrz kterou režisérka pracuje. Nekomfortní, pro někoho možná provokativní, kontroverzní a soukromé historky, společné spontánní situace a pohyby jsou jenom prostředkem, jak se opravdu obnažit. Jak je psáno v anotaci: autentický, syrový a „nesexy“ striptýz identity se některým mnohokrát povedl!

DAMU festival Proces 016Foto: DAMU festival Proces 016

Posledním bodem čtvrtečního programu je work in progress performance Moravští bratři. Perfomer Jan Tomšů vstupuje do místnosti s velkou krosnou za zvuků rituálních skřeků puštěných z telefonu. Z batohu postupně vybaluje a připravuje svoje náčiní a zaplňuje hrací prostor spousty kabelů a jiných předmětů. Také vytváří promítací plátno ze zmuchlaného papíru přilepeného gafou, dalším důležitým parťákem celého výstupu. Pomocný pedagogem je Tomáš Procházka, a tak nám po pár minutách v hlavě nabíhají různé asociace s podobnými principy, na kterých staví Handa Gote. Tomšů divákovi za necelou hodinu zprostředkovává a nabízí mnoho témat a vjemů. Promítá různá videa, která hovoří o příslušnosti a rodných městech, využívá selfie kameru nebo vypráví příběh o Eskymácích a evangelizaci. Z reproduktorů se ozývá čtení některých úseků z Bible a jejich rozbor Petrem Šrámkem či čte z různých knih sám performer nebo někdo z diváků. Také publiku posílá termosku s kostkou ledu, kamínky, šišky a jehličí a oblepuje nás černou gafou. Zaštiťujícím motivem se stává podobenství marnotratného bratra z Nového zákona, víra a opět identita. Zkrátka vjemů je spousta, v tento moment bohužel až příliš. V závěru perfomer sbalí vše zpět do krosny a za tmy a stejné melodie jako na začátku odchází pryč kamsi do světa. Divák si v chaosu a intertextualitě jistě najde svá témata. Pro konečnou podobu je však nutné je lépe vykrystalovat, jinak se výsledek a možné zajímavé závěry, myšlenky a poselství v takovém toku ztratí. Tomšů je pro mě jakýmsi záhadným misionářem, který vypráví mystické příběhy, zasvěcuje nás do nich, dává nabídky a poté zase odchází. A je na tobě milý diváku, co si z toho odneseš…

Sarah Slavíčková, 31. 5. 2019

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Spejblova syna

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.