Amplion, den druhý

Píše Laura Zemanová

Druhý festivalový den zahájila inscenace Budulínek mosteckého Divadla rozmanitostí. V této verzi dobře známé pohádky Budulínek ze všeho nejraději hraje hry na telefonu a, aby se vymanil z liščího doupěte, musí splnit tři úrovně hry. Až podle jeho snahy a úspěchu se lišky rozhodnou, zda ho propustí.

V první úrovni musí rozpoznat zvířata v lese, symbolizovaná molitanovými celoobličejovými maskami. Ve druhé musí Budulínek spolu s dětmi správně seskládat pohádkové postavy namalované na dřevěných kostkách. Ty se využívají i ve třetí úrovni, kdy Budulínek sestavuje a plánuje svou cestu domů pomocí vložení kostek do otvorů v chaloupce, která je jediným scénickým prvkem. Celé Budulínkovo soutěžení proti liškám herci doprovází samplovanými zvuky a hrou na kytaru.

Foto: Divadlo rozmanitostí

Lišky mají kromě obličejových masek i stejnokroje, dlouhé šedivé kabáty s odznakem s nápisem Fox – tedy liška. Budulínek má v úvodní a v závěrečné scéně, kdy je ztvárněn hercem, stejné oblečení jako Budulínek loutka, což nejmladším divákům značně ulehčuje identifikaci. V průběhu příběhu je Budulínek manekýnem; jen v jedné scéně se hledá pravý Budulínek mezi třemi maňásky.

A i přes to, že z původního námětu o neposlušném Budulínkovi zůstala opravdu jenom základní dějová linka, konec se nezměnil. Budulínkovi se povedlo vymanit z liščího zajetí a jako už napravený chlapec se vrátil zpátky k babičce a dědečkovi.

Druhou inscenací bylo O beránkovi, který spadl z nebe, prozatím nejvíc loutková inscenace festivalu. Herci Naivního divadla Liberec přinášejí příběh přátelství mezi holčičkou a beránkem, který se najednou zjeví na zemi. Nedlouho po jejich seznámení přijíždí pouť v čele s principálem mluvícím vtipnou pseudo-italštinou. Po příjezdu komediantského konvoje následuje plejáda akrobatických a cirkusových kousků. Beránek, i přes snahu o jeho rozveselení, zůstává zkleslý, protože se mu stýská po oblacích. S pomocí cirkusáků se mu tam ale nakonec povede vrátit.

Foto: Josef Ptáček

Inscenace se odehrává na malém dřevěném pódiu s točnou a rampou z boku, diváci sedí okolo a ze tří stran jeviště obklopují. Rozestavení hlediště bohužel občas ztěžuje viditelnost dění na jevišti i přes to, že dřevěné loutky manekýni jsou relativně velké.

Červeno-černým a poměrně extravagantním kostýmům postav z pouti jsou podobné i kostýmy herců, kteří celý příběh doprovází hrou na několik xylofonů a malých polyfonů i pouštěním hudby z gramofonu.

Pohádka je sice určená pro diváky od dvou let, ale ani dospělé publikum se nenudilo. Vymýšlení si vlastních slov a modifikace těch již existujících, aby zněla italsky v kombinaci s typickým italským přízvukem a gestikou principála rozesmávala zejména ty starší z diváků, provazochodkyně a její samovolná jízda po nataženém provaze pouze za pomoci kladky a malého závaží zase budila údiv.

Laura Zemanová, 3. 3. 2019

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.