PROCES 015: Den první

Píše Marek Linhart

Dnešním dnem započal zimní klauzurní festival PROCES s pořadovým číslem 015 studentů bakalářských a magisterských programů katedry alternativního a loutkového divadla na DAMU, který bude trvat až do 31. ledna.

Pondělní program se nesl hlavně v duchu loutek a pohádek, se kterými jsme prolétli celý svět.

Nejprve jsme se díky inscenaci Nejmenší ze Sámů ocitli v oblasti za polárním kruhem, konkrétně v Laponsku. Děj se odehrává v relativně malých prostorách, tudíž je omezen i počet diváků. Primárním hracím prostorem je kruh potažený blánou z kůže, který je položen na jakési míse vycpané slámou. V poměrně intimní atmosféře, která je po celou dobu představení dokreslována hudbou, sledujeme dobrodružství malého Samiho, který se vydává na cestu za potravou pro hladovějící soby. Herci během představení pracují s loutkami různých rozměrů. Například malý Sami se divákovi zjevuje ve třech různých velikostech. Nejprve jako loutka-manekýn, poté zmenšený (až skoro milimetrový) jako loutka na tyčce, při jejímž použití herci využívají i lupu, a poté i zvětšený ve formě loutky – maňáska. Herci pracují s loutkami vyrobenými výhradně z přírodních materiálů – zejména pak ze dřeva – a to ve všech možných podobách. Dvakrát se během představení uplatňuje i stínové divadlo. Nejprve pro tento typ divadla herci využijí průsvitnou blánu, poté před hrací prostor umístí (také průsvitnou) oponku z vaty.

Po skandinávském dobrodružství jsme se přemístili do Ruska za Překrásnou Vasilisou. Celá inscenace se nese v lehce komické náladě. Vše začíná tak nějak nevinně u pracovního stolu, kde sedí tři herci a poslouchají rádio. Z něj znenadání začne úvod pohádky. Hlas v rádiu rozdělí postupně hercům role, stanoví místo děje a jednání a herci pak už jen poslušně plní povely. Vasilise umřeli rodiče a žije u zlé macechy, kterou ztvárňuje herec s maskou vyrobenou z dřevěného sedáku židle. Jednoho dne u nich však dojde k „blackoutu“ a Vasilisa je vyhnána hledat světlo do temného lesa za čarodějnicí. Vasilisu představuje manekýn s blyštivýma očima, vyrobený z všelijakých věcí, zejména ale z těch, které normálně vyhazujeme nebo které považujeme za nepotřebné (lahev na vodu, různé technické součástky, apod.). Čarodějnice – opět herec v masce – dává Vasilise tři zapeklité úkoly, se kterými si Vasilisa vždy hravě a pro diváka často i vtipně poradí.

Po Rusku následoval Vietnam. Inscenace Bao! Bao! pracuje s asijským malovaným kukátkovým jevištěm, s maňásky oblečenými v typických kimonech a s živou hudbou (kytara, zobcová flétna, klarinet, rozladěný klavír, gong,…). Bao Baovi doslova přilétne origami dopis od jeho bratra Tam Tama. Opouští svoji matku a oltář svého otce s vonnými tyčinkami a vydává se na cestu za odesílatelem.

Představení Brémští muzikanti začíná poněkud netradičně. Na obrazovce staré televize se začne přehrávat jakási reklama o novém robotickém vysavači. Na televizi se dívá i kolemjdoucí slečna v nevzhledné bundě, která táhne starý vozík. Posléze zanechává vozík vozíkem a odchází. Dva aktéři z reklamy na obrazovce televize vyhazují vše staré a nemoderní, tudíž nepotřebné. Vyhozen je pes (klec s přidělanými plyšovými končetinami a hlavou), kocour (starý válcový vysavač) a kohout (starý budík). Záhy se i opuštěný vozík proměňuje v oslíka (na madlo vozíku je přidělaná ručně vyrobená hlava osla). Oslík zjišťuje, že má ve své vozíkové konstrukci zabudovaný upínací popruh, který vyluzuje zvuk, a podobný příběh postihuje i další zvířata. Z nepotřebných předmětů se stávají manekýni, kteří se vydávají na cestu do severoněmeckých Brém, kde budou muzicírovat.

Marek Linhart, 29. 1. 2019

Článek zatím nemá žádný komentář.

Vložit komentář: