Loutkar.online
FIGURENTHEATER WILDE&VOGEL, GRUPA COINCIDENTIA Fáza Rem FázaFoto: Dodo Šamaj, Bábkové divadlo na Rázcestí

Polsko-německé poruchy spánku

Inscenace s názvem Fáze REM Fáze Wilde&Vogel a Grupa Coincidentia byla součástí druhého impulzu Bábkarské Bystrice TOUR 2018.

Koprodukcí německého Figurentheater Wilde&Vogel a polského souboru Grupa Coincidentia vzniká zběsilá divadelní laboratoř. V inscenaci Fáze REM Fáze neexistují mantinely, naopak jsou soustavně bourány. A co to vůbec je REM? Fáze spánku, ve které se nám zdají sny. Snící osoba rychle hýbe bulvami pod zavřenými víčky. Paradoxně nervové buňky vykazují podobnou aktivitu jako během bdění. Tento prapodivný stav, doposud nepříliš probádaný, otevírá umělcům z obou zemí široké spektrum možností, které využívají na maximum.

Potenciální kancelář s jednotlivými železnými stolky vytváří univerzální prostor, dobře představitelný pro každého z nás. Místo očekávané rutiny si však divák začíná všímat prapodivných otáčivých strojků, kmitajících plastových tyčí a všemožného dalšího harampádí. Herci se věnují svým kancelářským činnostem. Otočení listu, zmačkání papíru nebo přeškrtnutí propiskou se postupně propojuje v jeden velký rytmizovaný shluk zvuků. V tu chvíli se všichni aktéři stávají synchronizovaným strojem na výrobu papírových tónů. Kancelářskou symfonii střídá zvuk živé kytary a v určitých chvílích se z hereckého souboru stává sbor reprodukující německé, polské a anglické písně.

Inscenace se sama fázuje a vytváří si vlastní velmi specifický temporytmus. Klid střídá gradovaný chaos, který nakonec ústí ve zvukovou, pohybovou a předmětovou anarchii. Až když někdo zmáčkne červené nouzové tlačítko, uzavírá se kruh a opět přichází zklidnění, aby se mohl celý cyklus za nedlouho znovu opakovat. Tento postup ve mně ze všeho nejvíc evokuje právě střídání jednotlivých etap v našem spánku. Celý ten vizuální chaos nepochopitelným způsobem zapadá do sebe, aniž by jevil znaky jakýchkoliv pravidel. Dokonce je téměř nemožné zachytávat veškeré dění. Obrazy se střídají jeden za druhým a dále se dělí na drobné fragmenty. Od až naturalistického momentu, kdy na sebe herci natahují elastické plátky gumy připomínající kůži až po finální obraz, ve kterém se ze středu jeviště stává pole vlčích máků zasazených v plastových kelímcích.

Troufám si tvrdit, že neexistuje jednoznačná interpretace. Pokud však divák přistoupí na tvůrci nastavenou hru na kočku a myš, může se skvěle bavit komikou spočívající v detailu a nápaditosti. Herečka vprostřed si vytahuje červenou nit z pusy, zatímco druhá na straně přelévá rajčatový džus tenkým čůrkem z nádoby do nádoby. Vědec sype písek, který se zároveň sype od stropu. Zrcadlení tohoto charakteru je však jen jedním z mnoha vynálezů inscenace. Kus natažené gumy připomíná dalším napínáním nervové vzruchy, herečka s nalepenými dlouhými červenými řasami prudce mrká a odkazuje tak na samotný význam zkratky REM („rapid eye movement“) a podobných náznaků by se dalo najít nesčetně.

Dalším fascinujícím prvkem je také zapojení loutek. Pomocí železných kleští jsou herci schopni animovat i kus žluté gumy pouhým natahováním, lany ovládají ze stropu svěšené monstrum, ale každý z protagonistů je schopen rozpohybovat třeba i jen kus papíru nebo nitě. Několikrát jsem se přistihla v téměř hypnotickém stavu, jak sleduji, co všechno pod rukama herců vzniká a zaniká zároveň. A jen, co se člověk na chvíli zasekne, už mu uniká, co bláznivého se děje na opačné straně jeviště.

Podobné hemžení, vyžadující absolutní pozornost, se nedá sledovat do nekonečna, a tak se nemůžu ubránit pocitu, že by inscenaci prospěl i kratší formát. Věřím, že herci by dokázali nevyčerpatelně skotačit ještě několik hodin, ale jde spíš o diváka, jehož schopnost vnímat, by se neměla vyčerpat.

Fáze REM fáze je typem velice specifického divadelního zážitku. Nutí zamýšlet se nad tím, co se děje (nebo může dít) v prostoru mezi lidským vědomím a nevědomím. Klade si otázku, zda jsme schopni podobné procesy ovládnout s pomocí vědy anebo zda se jedná jen o pouhý chaos. Realita ztrácí na vážnosti, stává se relativní, a právě taková hraniční situace je strhující podívanou.

Článek byl převzat z festivalového zpravodaje festivalu Bábkarská Bystrica TOUR 2018. Další rozhovory a recenze naleznete v online verzi zpravodaje.

Ema Šlechtová, 17. 10. 2018

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Spejblova syna

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.