Loutkové divadlo dává možnost cítit se svobodně

Rozhovor s Luizem Andrém Cherubinim, režisérem inscenace Moja záhrada, kterou mohli diváci zhlédnout v rámci festivalu Bábkarská Bystrica TOUR 2018.

Divadelní společnost Grupo Sobrevento byla založena roku 1986. Za tu dobu odehrála přes 3539 představení ve 195 městech, 15 zemích a na 4 kontinentech. To je poměrně úctyhodný výkon. Letos poprvé se představila také v Banské Bystrici, kde sehrála inscenaci pro batolátka Moja záhrada. Hlavním protagonistou a jedním z režisérů inscenace byl Luiz André Cherubini.

Jak byste představil tvorbu svého divadla?

Zabýváme se loutkovým divadlem v tom nejširším slova smyslu. Někdy vytvoříme inscenaci a lidé nám vyčítají, že to přece není loutkové divadlo. Ale my jsme skutečně dobří v mnoha různých technikách loutkového divadla. A tak si diváci nakonec třeba řeknou, že sice nepracujeme s loutkou tak, jak by si představovali, ale děláme to dobře, takže to asi není neschopnost, ale naše volba. Nyní máme na repertoáru dvacet různých inscenací, které můžeme hrát. Náš soubor je malý, ale spolupracuje s námi mnoho dalších lidí. Můžu říct, že je nás asi sedm, ale stejně tak dobře bych mohl říct i sedmdesát. Máme malé divadlo v Sao Paulo, které je jediným loutkovým divadlem ve městě – a to je město o 17 milionech obyvatel.

Jak vaše inscenace vypadají? Můžeme si udělat obrázek z té dnešní?

Jsou velmi rozdílné. Někdy se diváci pro jednu nadchnou, přijdou znova a vidí něco úplně odlišného. Kontext i loutkářské techniky – to vše se s každou inscenací mění. Hrají ale vždy ti samí lidé – sem jsme přijeli my čtyři, doma hrají další čtyři další inscenaci. Hraje nás celkem asi deset.

Věnujete se kromě divadla i nějaké edukativní činnosti?

Cestujeme po Brazílii i po světě a občas někde uděláme i workshop, ale vždy je určen jen pro pokročilé. Někdy přizveme někoho dalšího, aby se na tom s námi podílel. Pozvali jsme například jednoho velmi známého umělce z Číny, který se zabývá stínovým divadlem, aby nás učil. Tenhle workshop jsme pak otevřeli veřejnosti. V Sao Paulo má naše společnost celkem velkou odezvu, protože poskytujeme odborné workshopy dalším divadelním skupinám.

Foto: Dodo Šamaj, Bábkové divadlo na Rázcestí

Na webových stránkách píšete, že se snažíte uniknout běžným a pohodlným způsobům divadla. Jakou na to máte metodu?

Každá nová inscenace pro nás znamená nutnost provést nějaký nový výzkum. Vždy hledáme nové nápady, nové techniky a proto se naše inscenace navzájem tolik liší. Našim cílem není dlouhodobě rozvíjet jednu techniku. Snažíme se naučit dostatek, abychom mohli vytvořit tu konkrétní inscenaci. Například neumíme slovensky, ale naučili jsme se ta konkrétní slovenská slova pro dnešní představení.

Ano, to jste zvládli mistrně. Dlouho jsem si navíc nevšimla těch titulků a vaše výslovnost mi přišla fantastická.

Titulky nám pomáhají, máme je pro jistotu. Stačí se podívat na první slova a už víme. Myslím, že už je zítra nebudeme potřebovat. Na začátku jsme poprosili vedení festivalu, aby nám nahráli text ve slovenštině. Trénovali jsme to pak měsíc a nakonec jsme se dokázali naučit tyhle čtyři stránky, ale jen ty. Dál už slovensky umím jen Dobrý deň.

Jakou vlastně máte v Sao Paulu loutkářkou konkurenci?

Ona to vlastně není konkurence. Je to spíš spolupráce, každý každému pomáhá. Všichni se znají, jsou přátelé. Pokud někoho neznáte přímo, máte kamaráda, který ho zná. Loutkáři navíc nejsou z divadla vyčleněni a loutkové divadlo je současní divadelního světa. Pokud se například koná nějaká soutěž a my se účastníme, máme šanci vyhrát i proti tradičnějšímu, činohernímu divadlu. A také jsme mnohokrát vyhráli.

Loutkáři se tedy v Brazílii mají dobře?

Ano. U nás existuje velmi silná linie mainstreamového loutkového divadla, které je velmi populární. Vedle toho existuje ale i linie současného loutkového divadla, která není o nic slabší. Jsou to sice dva různé světy, ale jsou propojené. Jsme jako bratři.

Pro koho se loutkové divadlo v Brazílii hlavně hraje? Je vnímáno spíš jako zábava pro děti?

Jeho kořeny jsou v divadle pro dospělé nebo prostě pro starší publikum. Až v průběhu minulého století bylo zasvěceno dětskému divákovi. Ve společnosti totiž proběhly určité změny, které to umožnily. Malé děti přestaly být vnímány jen jako lidé, kteří neumějí moc mluvit. My například udělali inscenace pro děti, batolata, dospělé i seniory. Jsou samozřejmě velmi rozdílně, protože jsme se snažili komunikovat s různými lidmi různým způsobem. Ale divadlo není něco, co můžete zamrazit. To je stále při životě a pořád se mění.

S divadlem jezdíte na opravdu mnoho, mnoho zájezdů. Jak vaše inscenace fungují mimo domovské prostředí?

Vlastně nevím proč, ale loutkové divadlo – snad kvůli hudbě a tomu, že se mu daří spojovat tolik různých druhů umění – můžete hrát kdekoliv. Není to jen o slovu, je tam řada dalších věcí, díky kterým můžete s divákem komunikovat. A nezáleží na tom, kde na světě jste. Loutkové divadlo dává také možnost cítit se svobodně a to je velmi důležité.

Článek byl převzat z festivalového zpravodaje festivalu Bábkarská Bystrica TOUR 2018. Další rozhovory a recenze naleznete v online verzi zpravodaje.

Adéla Vondráková, 10. 10. 2018

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.