Loutkar.online

RAT naději neslibuje

Včera, 27. června 2018, uplynulo 68 let od chvíle, kdy byla před rozbřeskem popravena Milada Horáková.

Dlouho jsem si představoval, že oběšení znamená oprátka, propadlo, konec. Ale v případě tohoto vykonstruovaného politického procesu tomu bylo jinak. Komunisti doktorku Miladu Horákovou naprosto svévolně a navzdory protestům Alberta Einsteina a dalších světových osobností položili na stůl, kolem krku jí dali řemen, kolem nohou omotali provaz, za který katův pomocník táhl tak dlouho, dokud se Milada Horáková neuškrtila. Podle nejnovějších zjištění historiků to trvalo skoro 15 minut.

Včera, 27. června 2018, byla na návrh agenta StB jmenována nová vláda České republiky, která se bude ve Sněmovně opírat o hlasy Komunistické strany. Jít včera, 27. června 2018, na představení inspirované Orwellovým románem 1984 může jen blázen. Ano, byl jsem v na inscenaci RAT, kterou v rámci festivalu Divadlo evropských regionů / Theatre European Regions hostilo Divadlo DRAK a Mezinárodní institut figurálního divadla. A udělali jste velkou chybu, pokud jste tam nebyli se mnou.

Hlavním strůjcem a původcem celé myšlenky za touto hudebně-objektovou depkou je Matija Solce, původem slovinský loutkář, který po studiích na DAMU udělal díru do světa a čas od času si zaskočí za svými českými přáteli udělat nějakou tu pecku. Pod produkční patronací Studia Damúza vytvořil kabaret plný odkazů na slavný román, ale především živou inscenaci, která naprosto zřetelně a aktuálně reaguje na současnou společenskou situaci u nás, ale i radikalizaci politického spektra v celé Evropě. Že nevědomost je síla a že bychom se měli všichni, i v tomto plátku, řídit příkazy Ministerstva pravdy, pochopí každý, kdo Orwellem třeba jen zběžně listoval. Těžiště mého včerejšího zážitku ale leží jinde než v intelektuálních citacích.

Znáte ty modré tašky z IKEA?

Viděl jsem totiž sebe. Jak sedím v hospodě, řeším zdánlivě důležité otázky, ale vůbec nechápu, že jsem už dávno oběť. Oběť mediální masáže, vymývání mozků, oběť pohodlnosti a uniformní loajality, kolektivní rezignace, zapomenuté pravdy, která má zvítězit nad… Jak jen to bylo? Sugestivní koláž stojí na několika perfektně provedených složkách. Předně jsou to precizně vystavěné loutkové výstupy. Ty, kdož Matiju neznáš, si prosím nepředstavuj marionety na nitkách nebo ponožkové maňásky s očima z knoflíků. Matijovi stačí modrá IKEA taška jako symbol konzumu, kus drátu jako myší ocas a igelitový pytlík jako metafora planých řečí na jedno použití.

Druhým pilířem RATu je mistrovsky provedená a živě hraná hudba. Co herec, to geniální muzikant. Akordeon, basa, cello, housle, bicí. Představení se v nejexponovanějších okamžicích stává tak trochu koncertem. A publikum pozvolna podléhá rytmu, kývá hlavami, dupá si do hudby, která burcuje, která vtahuje, která manipuluje. Stejně jako slova při společné recitaci veršů o velikosti … (doplň libovolně) národa. Sakra! Takže jsem vlastně váš divák? Jen divák? Tleskající divák?

Z RATu jde hrůza. Jednu věc jsem ale přece jen postrádal. Rozuzlení, katarzi nebo po předestřeném problému A nějaké písmeno B. Vždyť jsem si zaplatil lístek! Vždyť tvůrci naší krásné revoluce byli od divadla a jistě vědí, jak a kudy ven!! Nebo je to snad na každém z nás???

Karel Kratochvíl, 28. 6. 2018

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.