Je to skoro dva roky, co měla premiéru inscenace Tisíc tuctů režiséra Jakuba Maksymova, studenta Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, která byla velmi pozitivně přijata širší loutkářskou veřejností.
Režisér, který je již dobře etablovaným představitelem nejmladší generace loutkářů, uvedl v prosinci 2017 v Divadle Disk svou nejnovější, absolventskou inscenaci s názvem Thunder. Enter the Three Witches, která je založena na textu Shakespearova Macbetha. Jak už ale sám název napovídá, cílem inscenátorů nebylo převyprávět notoricky známý příběh ani přijít s nějakou převratnou interpretací. Autoři inscenace počítali s tím, že publikum předlohu dobře zná – což je v Disku zcela oprávněný předpoklad – a věnovali se proto raději systematickému překladu stěžejních bodů předlohy do jazyka oldschoolových objektů, přístrojů i loutek.
Podtitul inscenace Macbeth mezi magiči vypovídá o dění na jevišti naprosto přesně – i když v současném světě plném anglicismů může slovo „magič“ evokovat spíš než přehrávač slovo „magic“, tedy magii a v návaznosti i čarodějnice. Na dlouhém stole stojí pět rovnoměrně rozmístěných starých magnetofonů, které jsou hlavními vypravěči, a představení začíná jako koncert – rozsvícením a spuštěním magnetofonů, které ze všeho nejvíce evokuje příchod dirigenta na scénu.
Herci zpočátku takřka nemluví, pokud už něco pronesou, jsou to nesrozumitelná zaklínadla pronesená s prazvláštní dikcí, nahrávaná na hnědé magnetické pásky. Trvá poměrně dlouho, než divák tyhle zaklínací mantry rozklíčuje – jsou to zejména úryvky věštby a dalších informací, které jsou nahrávány pozpátku, aby mohly být srozumitelně přehrány. Drtivá většina textu je však pouštěna ze záznamu, který úměrně stáří magnetofonů skřípá, cvaká a chrčí a vzhledem k tomu, že zvuk skutečně přehrávají přístroje na jevišti, občas dochází i k úplným selháním techniky.
Tvůrci vybrali opravdu jen zlomové body hry a nejlepším vzorkem způsobu jejich uvažování a práce s předlohou je scéna, kdy Lady Macbeth přemluví Macbetha k vraždě. Oba herci představující v danou chvíli Lady Macbeth a Macbetha (Andrea Berecková a Milan Vedral) se nejprve extrémně vášnivě líbají, a když se od sebe konečně odtrhnou, z koutku úst Andrey Bereckové se táhne proužek hnědé magnetofonové pásky, který Milan Vedral pohotově otře kapesníčkem a navlékne na magnetofonový kotouč. Ze záznamu pak oba zcela nehybně a soustředěně poslouchají svůdná a jedovatá slova Lady Macbeth, z jejíchž úst se postupně vyroluje skutečně pozoruhodné množství pásky. Je to v zásadě velmi jednoduchý obraz, který ale odhaluje klíč, podle něhož tvůrci k předloze přistoupili. A nabízí se možná až příliš doslovná interpretace, že stejně jako Milan Vedral navlékl pásku na kotouč, navlékl situaci i Macbeth ke svému prospěchu. Ostatně, manipulace slovem a síla slova (proslovu, řeči) je jedním z témat inscenace.
Inscenátoři objevili v něčem tak obyčejném, jako je hnědá magnetická páska, obrovský potenciál. Úvodní bitevní vřava je zobrazena pomocí pomalu navíjené pásky, která doslova kosí armádu dětských vojáčků-hraček; a vojáčci mohou být také postaveni na otáčející se kotouče a jejich souboj se tak odehraje ve chvílích, kdy o sebe při otáčení zavadí jejich zbraně. Závěrečná bitva je zpracována jako převaha zvuku/slova/magnetofonu nad hmotou – dětské figurky vojáčků vyskládané na reproduktor musejí čelit nejhlasitějším basům, které je připravují o stabilitu a postupně všechny porazí (tak to tedy má být a záměr byl jasný i na mé repríze, kdy technika selhala a všechny vojáčky se jí povalit nepodařilo). Obraz je navíc umocněn i nasvícením – díky spodnímu reflektoru se na zadní stěně divadla objevují velké stíny miniaturních figurek.
Do velmi konzistentního a vynalézavého světa magičů se tu a tam prodere i nějaký prvek z trochu odlišné sféry. Jako parafráze na počítačovou hru počátku 90. let je pojatý hon na Macduffa, z bedniček herci vytvářejí typické prostředí pro „skákačkovou“ hru (tzv. „plošinovku“), včetně typických pohybujících se obdélníků. V pozadí souboje znějí klasické hlášky ze soubojových her zakončené kultovním Finnish him! z Mortal Combat. Jde sice o cizorodý prvek, nicméně k trochu antikvariátové atmosféře inscenace se dobře hodí – i když období největší slávy kotoučových magnetofonů a etablování počítačových her dělí přinejmenším deset let.
Větším vybočením mimo zvolený jazykový systém je scéna zavraždění Banqua, která je rozehrávána zcela mimo text předlohy. V Disku Banquo se synem Fleancem hrají na schovávanou, což následně vede k tomu, že schovaný Feance přežije. Scéna se hraje za naprosté tmy a animovaná jsou pouze dvě světélka představující dvě postavy uprostřed lesa – scéna je to vlastně v zásadě celkem podařená, velmi komediální a úžasně jednoduché loutky jsou nesmírně efektní, bohužel je ale s kontextem inscenace spojuje snad jen zapojení další elektroniky. Stylově, tematicky ani způsobem provedení ke zbytku inscenace tato vsuvka příliš nepasuje.
Thunder. Enter the Three Witches. je inscenace na pomezí alternativy a loutkového divadla, která dokazuje, že obojí má k sobě skutečně velmi blízko. V inscenaci Tisíc tuctů se Jakub Maksymov nechal fascinovat papírovými platy od vajíček a vytvořil z nich celý svět inscenace. V Thunder jej zas okouzlily magnetofony, tentokrát však šel se svou fascinací dál a nechal materiál prorůst všemi komponenty inscenace. A ačkoliv bylo Tisíc tuctů loutkovější, Thunder je rozhodně zajímavým příspěvkem do diskuze o podstatě divadla založeného na loutce/předmětu/materiálu.
Divadlo Disk, Praha
Kolektiv (podle W. Shakespeara): Thunder. Enter the Three Witches.
Režie: Jakub Maksymov, dramaturgie: Kateřina Kykalová, scénografie: Tereza Černá a Dominik Migač, hudba: Petr Kolman.
Premiéra 16. 12. 2017, psáno z reprízy 30. 1. 2018.
[tento článek vyšel tiskem v čísle 1/2018]
Adéla Vondráková, 4. 5. 2018
14. 11. 2024
Divadlo Radost, Brno
1950: Horáková ON AIR
15. 11. 2024
Divadlo loutek, Ostrava
Pilot a Malý princ
15. 11. 2024
Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha
Hurvínkova vánoční záhada
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Iva Peřinová (25. 6. 1944 – 6. 11. 2009)
Jiří Krba (17. 11. 1949)
Helena Štáchová (18. 11. 1944 – 22. 3. 2017)
Jana Sypalová (22. 11. 1959)
Marcela Jechová (25. 11. 1934)
Bohuslav Olšina (27. 11. 1924)
Erik Machart (28. 11. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS